Nezastavujeme...

Poslechnete pribeh dvou krajanku... Tato jeho kapitola zacala v nedeli odpoledne, kdyz jsme se vratili z trhu s autaky. Dle ocekavani jsme nic vhodneho, levneho ani pekneho nenalezli, tak jsme se pustili do hledani v inzerci. Zaujal nas jedno vozitko, ktere bylo v meste smerem do naseho dnesniho pusobiste - Wellingtonu. Meli jsme uz nove telefoni cislo, tak jsme na inzerat odpovedeli. Po telefonatu s Petem [cti: Pýtý], jsme se domluvili na nejake schuzce neznamo kdy, protoze nase plany jsou nevyzpytatelne:-) Vcerejsim uderem desate vecer jsme se vydali autobusem smer Wellington. Cesta byla opet dlouha, ledova a cestovala s nami rada maorskych spoluobcanu, kteri nebudi vrely dojem. Okolo sedme rano jsme se rozhodli z autobusu vystoupit asi hodinu cesty od Wellingtonu. Lilo jako z konve a hrozna zima... usedli jsme na snidani v Subway u silnice, pani nam pripravila bagetu s vejci. Dostali jsme susenky a jeste si dali kafe. Zavolali jsme Petovi, ze jsme na miste:-) Pete dorazil a privez s sebou svoji karu. Udelali jsme zkusebni jizdu, zajeli nechat auto zkontrolovat do servisu, vyridili papiry a jsme majiteli suprbouraku, ktery je ode dneska nasim novym domovem. Pete nas pozval k sobe do krasneho domu a seznamil nas s celou rodinou. V servisu nam pak za celou prohlidku usetrili $140. Zatim se na nas smalo stesti, snad to bude pokracovat i pri hledani prace... cesta do novych kraju byla prijemnou zmenou. Je to opravdova Stredozeme:-) a protoze jenom ctete a nic nam nepisete, tak vyhlasujeme soutez! Kdo z vas uhodne nejblizsi celkovy pocet km na nasem bouraku po ukonceni naseho dobrodruzstvi, ziska specialni odmenu:-P tak piste svoje odhady. P.S. musite se podepsat:-) abychom vas trochu navnadili, pokracovani priste... taky proto, ze na jeden den toho bylo opravdu moc a jsme uplne vyrizeni. Takze nas sledujte a mrkejte na stastna cislaB-) a jeste jedna soutez pro bystra ocka... jak dlouho vydrzi Radek v jednom triku? Mejte se pekne:-)Read more