Te Anau

Nechtene (v Glenorchy neni opravdovy kemp se sprchou a po 8 dnech trampovani jsem i uz - stejne jako pracku - potrebovala jako sul!) jsem prespala v hostelu v Queenstownu (Anglican, co jsem s nim v kvetnu vyjednala slevu si me porad pamatoval, snad v dobrem ;-)), rano vyridila par formalit a vyrazila na dlouhou cestu.
Silnice na jih vede krajinou pastvin, na kterych tu na obrovskych "stanicich" chovaji ovce, kravy a jeleny. Asi v pulce je vesnice Garston, ktera se pysni tim, ze je na NZ nejvnitrozemstejsi. No proc vlastne ne, ze?
Po 170 km jsem dojela do Te Anau na brehu stejnojmenneho jezera, hloubkou 396 m zelandskeho druheho nejhlubsiho (a pry 2krat tak hlubokeho jako jezero Lochness). Byla kosa jak z nosa, zatazeno, mrholilo, a tak neni divu, ze se ani ptakum ve Wilderness Centru moc nechtelo vystrkovat zobaky. Jen papousci kaka byli docela sdilni, ale takaheho jsem nevidela. Dlouho byl povazovan za vyhynuleho, ale pak ho ve 40. letech objevili v Murchison Mountains a zacali se o neho starat. V roce 1999 bylo na Zelandu asi 200 techto ptaku. Dnes je umele odchovavaji a vypousteji do prirody. O neco lepsi osud nez moa, to urcite.
Spim na brehu Te Anau v Harris Creek Campsite. Vyjasnuje se a vlny tu krasne splouchaji na dobrou noc...Read more