Satellite
  • Day 5

    Středa, odpoledne

    July 27, 2016 in Georgia ⋅ ☀️ 25 °C

    Po obědě jsme se s Dejvem, Mankou a Maki vydali vykoupat a u řeky se k nám přidala ještě Marina z Ruska. Chvilku jsme se jen tak váleli ve vodě, ale potom jsme šli prozkoumat ještě jiné 'ramínko' řeky o kousek dál (je tak malé, že se mu 'rameno' fakt říct nedá) a skončili jsme vylepšováním hráze z kamenů, kterou tam včera někdo postavil, protože Dejva napadlo, že když ji trochu zvýšíme a líp uzavřeme, tak bychom mohli zvednout hladinu vody a třeba by se tam pak dalo i trochu plavat. Naprosto jsme se všichni ponořili do našeho stavitelského úsilí a byla to hrozná zábava. Naštěstí se tam menší i větší šutry válí všude okolo, takže nebyl problém najít jakýkoliv podle našeho gusta. Doopravdy se nám podařilo hladinu zvednout a tak jsme si nakonec i trochu zaplavali. Taky jsme si s Mankou uplácaly sněhuláka z jílu 💕.

    Protože jsme toho ale neměli dost, tak jsme s Mankou, Dejvem a Marinou šli do vody i po odpoledních přednáškách a pustili jsme se do úprav jiné hráze - té, co byla v místě, kam jsme se chodili koupat normálně. A co se nestalo - z ničeho nic, naprosto beze slova, se k nám přidala i gruzínská mládež (tak ve věku od 6 do 16). Většina z nich ani neuměla anglicky, ze začátku se nás vlastně ani nedívali, prostě jsme jen pracovali na společném díle 😊. Pak jsme se s nimi i trochu dali do kontaktu. Třeba když jsem nesla jeden fakt těžký šutr, tak mi jeden kluk naznačil, že mi pomůže a nakonec ho odnesl za mě. Dva z těch kluků (Luka a Nik) uměli anglicky a dali se se mnou a s Mankou do řeči. Trochu jsme je vyděsily naším věkem. Řekli nám, že je jim 16, načež Manka prozradila svých 23. Byli v šoku chudáčci. Pak se ptali mě, mysleli si, že jsem mladší než M., tak jsem jim řekla těch 26. Mrzí mě, že nemám zaznamenané audio zvuku, co následně vydali 😂. Podařilo se mi navázat ještě jeden milý kontakt. Všimla jsem si, že tam po mě občas pokukuje jedna tak 8letá holčička a když jsem začala házet žabky, tak to začala zkoušet taky, ale nešlo jí to. Neuměla anglicky, tak jsem jí to vysvětlovala vyloženě pohybově, beze slov a normálně se jí to pak po pár minutách fakt dařilo! Měla jsem z toho hroznou radost a je to jeden ze zatím nejlepších zážitků odtud ☺.

    Od vody jsem odešla dřív než ostatní a vydala se s Christiane trochu prozkoumat uličky Lagodekhi. Kousek od hotelu jsme objevily a zrovna i vyzkoušely pekařské okýnko, kde prodávají puri. Za 6 korun tam člověk koupí fakt velké puri, hurá, neumřu hlady! V obchodech tu totiž prodávají spíš sladké pečivo a na to moc nejsem. Při procházce s Ch. jsem navíc zjistila, že na to, jak ošuntěle a zapadle to tu působí, tak je tu obrovské množství různých obchodů a podniků.
    Read more