Ulrichskirchen-Schleinbach

42 km
Převýšení 151 m

Dneska jsme měli snídani koupenou v Bille z předešlého dne. V klidu jsme se nasnídali a v cca 9.30 sedli na kola. Měli jsme před sebou krátkou etapu s minimálním převýšením. Vedro přetrvávalo.
Hned po startu v následující vesnici musel Pavlíček zastavit v krámku a koupit si pití. Krámek byl v moderním stylu - bez obsluhy, samé bio produkty a produkty tzv. bez obalu.
Další kratší zastávku jsme si udělali v Ladensdorfu v takové retro hospůdce, kde nebylo retro jen vybavení, ale i obsluha. Když jsme se zastavili před hospodou, vyběhla paní, jestli budeme chtít jíst. Viditelně si oddychla, když jsme řekli, že chceme jen nápoje. Uvnitř v lokálu bylo zajímavé, že místňáci nepili pivo, ale víno, jako bychom byli ve Francii.
Já a Zuzka jsme si objednaly klasicky Weisser spritzer, byl nezvykle maličký, zato dost silný. Zuzka ho nazvala "špričíček" nebo "špricíček". Když jsme vyšli ven, Zuzka se musela dost soustředit, co dělá. Milča ji poradila, že má obejít kolo z druhé strany. Zuzka vykonala povel, přičemž si sama sobě nahlas napovídala: "obejít".
Zanedlouho jsme byli v Mistelbachu, kde jsme opět navštívili koupaliště. Koupili jsme si lístky na 4h.
Musím říct, že tak často jsem loni na koupáku nebyla za celou sezónu.
Bylo to menší koupaliště, ale pro nás ideální. Oblíbili jsme si maxi skluzavku, poloviční veselý hříbek, masážní trysky a samozřejmě kiosek. Nezklamali, měli langoše a ani se nedivili, když jsem chtěla kečup.
Po koupáku nás čekalo už jen 20 km, což jsme překonali velice rychle. Cestou Vojtu píchla vosa do čela, narazila mu přímo do větracího otvoru helmy. Ránu jsme hned namazali gelem po bodnutí hmyzem a ani mu to nenateklo, ale bolelo. Byl statečný, jen se maminky zeptal, co s tím bude dělat. Milča pohotově odpověděla, že mu to namaže :-).
V průběhu cesty v dáli hřmělo a vypadalo to, že zmokneme. Měli jsme štěstí, že pršet začalo až když jsme později seděli na večeři pod střechou.
Po cestě jsme se snažili najít nějakého místního vinaře, ale bez úspěchu. Proto jsme s Pavlíkem nepohrdli kousíček od ubytka bistrem a krámkem (v jednom) a dali si víno ještě předtím, než jsme se šli ubytovat. Víno na mě bylo moc suché, ale Pavlíkovi chutnalo. Měli i kopečkovou zmrzlinu, tu jsem si vyhlídla na zítřejší snídani.
Dnešní večer byl poslední v Rakousku, dali jsme si pořádnou večeři a dobré víno i spritzer. Obsluha byla kupodivu zase česká. Servírka byla z Břeclavi, prý se tam zítra potkáme 😀.Read more