Didi Sakhvlari

Druhý den si musíme přispat a poprat se s kocovinou a pokoj opouštíme až na naléhání paní domácí po druhé hodině. Chceme se jít podívat přímo do národního parku Borjomi-Charagauli, ale vzhledem k našemu stavu nejsme schopni se shodnout na konkrétnějších parametrech túry (délka, náročnost). Vše nakonec vyřeší Michal, který bez našeho vědomí přichází z informačního centra s mapou a s již zakoupenými vstupy s noclehem v parku pro nás všechny. V případě plánovaného přenocování v parku je totiž nutné v informačním středisku předem oznámit, kde hodláme nocovat, a zaplatit. Paní v infocentru se prý divila, že vyrážíme až ve čtyři odpoledne, ale Michal ji ujistil o naší dobré kondici. Autem parkujeme u vstupu do parku, balíme spacák a pár nejnutnějších věcí a vyrážíme na 15 km dlouhou túru s kilometrovým převýšením, abychom dorazili k místu, kde máme přespat. Trasa je velmi dobře značená a vede jak lesem, tak i po hřebenech, odkud se nám nabízí nádherné výhledy na okolní lesnatou a kopcovitou krajinu. Národní park je velmi rozmanitý svou krajinou, faunou a flórou a díky finanční pomoci z Evropy má velmi rozvinutou turistickou infrastrukturu. Do cíle kvůli pozdnímu startu dorážíme již po západu slunce, ale díky úplňku bylo na cestu pěkně vidět. Na místě nacházíme pěkný zánovní dřevěný přístřešek s patrovými postelemi, kde roztahujeme spacáky, a taky asi 20člennou mezinárodní skupinu mládežníků, kteří zde hráli táborové hry.Read more