Gunung Kerinci

Ve 2 v noci zazvonil budik a Een zacal varit caj. Kdyz jsme ve 3 nasadili celovky a zacali pochodovat smer summit, lehce prselo, ale vyhledy dolu na vesnici byly super a dokonce se ukazalo i par hvezd. Skvele :-).
Prvnich asi 150 vyskovych z naseho tabora ve vysce 3 050 m pokracovalo strmou rozbahnenou dzungli a pak u pristresku 3 (Shelter 3), kde jsme potkali skupinku mistnich turistu chystajici se taky na vyslap, zacala vegetace ridnout, zmensovat se a po chvili zmizela uplne.
Od 3 300 m stoupal trek prudce uz jen po lavove hornine. Obcas stylem jeden krok nahoru, dva dolu. Nekdy lepsi nevidet, kam se clovek skrabe., ze ;-)? Od 3 000 metru vzduch signifikantne proridl a cim vys jsme byli, tim stal kazdy krok vic energie. V 5.45 jsme byli tam. Na vrcholu nejvyssi sumaterske (a 2. nejvyssi indoneske) hory, Gunung Kerinci. A byla tam kosa jak z nosa. Presto, ze skoro nefoukalo, mrzly mi ruce i nohy. Tipla bych to tak na 4 stupne nad 0. Brrrr.
Pak zacalo svitat a zpoza krateru sopticiho siru (naposledy Kerinci vybuchla v roce 2009, predtim 1997 a 1982) se otevrely nadherne vyhledy: na cajove plantaze, nejvyse polozene jezero v Asii (kam mirim zitra), k Indickemu oceanu.
A konecne taky na neuveritelne strmy trek, ktery nas cekal dolu. Ufff. Pred 9. jsme sbalili kemp a v 1 byli u brany narodniho parku o 2 100 vyskovych metru niz. Auauau, kolinka :-(.
Ve 2 dnech jsme za 17 hodin (vcetne cetnych svacinkovych a dychacich prestavek) usli 19 km a prekonali 4 200 vyskovych metru. Ja poprve (a asi naposled), Een za svou karieru pruvodce presne po 634. Vsechna cest.Read more