Penurunan

Bengkulu je se svymi 200 tisici obyvateli nejvetsim mestem provincie a k videni toho tady veru moc neni. X kilometru dlouha plaz je docela hezka. Bez odpadku a poseta rybari, co tu rano zkouseli stesti s podivnymi sitemi.
Mezi lety 1938-1942 drzeli Holandani v jedne z mistnich vil v domacim vezeni pozdejsiho prvniho prezidenta nezavisle Indonesie, Soekarna. Ted je v tom dome neco jako muzeum - knihovny, postele, stary bicykl a par cernobilych fotek. Bez podrobnejsich (indoneskych i anglickych popisku) - mozna by to neco chtelo.
Britsky hrbitov za katolickym kostelem je pripominkou britske kolonizace Sumatry mezi lety 1714 a 1741. Smutny to pohled na rozpadajici se hroby a mezi nimi susici se pradlo. Dalsi upominkou na britske imperium je Fort Marlborough, pevnost na vyvysenine hledici na ocean. Jedna z cel kdysi patrila taky Soekarnovi. Zachovale a docela fajn vyhledy.
Kdyz jsem si sla k mori pro obidek, rozpadla se mi jedna zabka. No super. Pak jsem se potkala s Intan a jeji kamoskou, co jsem je vcera pozadala o couchsurfovani a vzhledem k pozdni hodine ho nemohla vyuzit. Byla jsem pro ne velka atrakce, porad se se mnou fotily a vozily me po meste. Ale fajn holky. A vzaly me na skutrech az na letiste, kde jsem je musela fakt drsne odbyt - jinak by tu se mnou sedely a stebetaly celou noc.
"Miss Svata, ok, if you hide in "musola" and sleep, it is ok," po pulhodine presvedcovani mi mistni sekuritak dovolil nepresunout se do jednoho z mistnich predrazenych hotelu a pockat na letisti na muj ranni let. Pry tu spani rida zakazal a v modlitebni mistnosti me nikdo nenajde. Snad. Je tu vedro a nejsem z toho nadsena. Ale aspon rano poletim. Uz to skoro nevypadalo. Zabookovala jsem si totiz vtipne let na 22. unora a nikoli ledna. A stalo me to 554.000 rupii navic. Zlodeji. Ale moje blbost, ze :-(?Read more