Huayco

Ráno jsme akorát sbalili věci a během Check-Outu se zeptali hostitele, jak se dostaneme do Tarapota. Označil nám místo na mapě, odkud nás prý taxi odveze za 30 Soles. Druhá možnost byla collectivo, dodávka s 10-15 lidmi za 20 Soles. My dorazili na místo s taxi a než jsme zastavili, už u nás stáli taxikáři a tahali nám batohy z "vleku". Poprvé jsme museli na někoho křičet, aby toho nechal. Uklidnili se a dokonce nám i přestali dávat nabídky na jízdu. My si připravili batohy na cestu a šli vzít taxi. Cesta trvala 3 hodiny a vedla přes klikaté cesty kolem skal, kde místy byl kvůli sesuvům půdy pouze jeden pruh pojízdný.
V Tarapotu to s taxíky (tuktuk tříkolkama) funguje podobně jako v Iquitos a nebo Yurimaguas - stačí vyjít kamkoliv na ulici a počkat ani ne minutu, než se někdo zeptá, jestli nechceme svízt. Na hostelu jsme nechali věci a šli se najíst. Potom následovala návštěva místního obchodu s čokoládou, odkud jsme si odnesli pár kousků. Když jsme pak procházeli ulicemi, narazili jsme na malý obchod, který za 5 Soles nabízel vstup do "botanické zahrady", kde byly vidět různé květiny. My jsme šli do toho a brzy litovali. Ani ne tři minuty nám stačili na prohlídku toho spíše botanického dvorku, kde visely různé květiny a nebo ležely na zemi v květináčích.
Protože jsme poslední dny strávili v různých dopravních prostředcích a hodně seděli, byl opět čas na procházku. Sice lehce mrholilo, ale i tak jsme se chtěli podívat na místní vyhlídku. Během cesty začalo lejt jako z konve, ale to nám náladu nezkazilo. Když jsme došli nahoru, zjistili jsme, že se musí platit vstup. Vzhledem k tomu, že jsme pak viděli pár fotek na google maps, jak lidi na vyhlídce sedí na umělém tygrovi, rozhodli jsme se podruhé za dnešek nevyhazovat peníze z okna a šli zpět.
Po asi hodině přestalo pršet, což je tady deštném pralese vcelku normální. Většinou přijde několik dešťů za den a mezitím svítí slunce. Po návratu na hostel jsme vylezli do nejvyššího patra a sledovali, jak stoupá pára z kopců.
Tarapoto jsme vlastně ani vidět nechtěli, byla to spíše mezi-zastávka po cestě do města Chachapoyas. Nikde na internetu jsme však nenašli informace o přímém spoji a tak jsme se zeptali na hostelu. Ti nám řekli, ať se zeptáme taxikářů a ti že nás tam někam rovnou odvezou. Povedlo se nám sehnat bus na zítra ráno, který jede do města Pedro Ruiz, jen hodinu od Chachapoyas. Stejný problém měl i další pár, v tomto případě španělsky mluvící, který po nás přišel k okénku na "nádraží". Naše milá paní prodavačka, která s námi trpělivě 20 minut komunikovala přes google translate, jim pak přikázala, že se o nás mají po cestě postarat a že můžeme vzít společný taxík, abychom všichni dorazili do naší plánované destinace.Read more