Los Olivos

Dopoledne let z Iquitosu do Limy, s mezipristanim v Pucallpu, dalsim velkomeste v dzungli. Za zminku zde stoji snad jen fakt ze na letisti v Iquitosu nam jedinym (bilym turistum) neprohledavali na checkinu batohy. Jinak vsem mistnim otevirali tasky i zabalene krabice - a ze jich vezli :)). Nejspis bezpecaci vedeli, ze vime co do letadla patri a nepatri.

V Lime jsme meli asi 9 h do odjezdu nocniho busu smer Huaraz. Dle planu jsme si natocili na letisku vodu (filtrujeme do petek) a vyrazili na minibusy nazyvane combis, aby nas dovezli na busovy terminal. Chteli jsme v klidu s predstihem videt kde je nase nastupiste, vyzvednout rezervovane listky.

Vedro a silenstvi zacp a troubeni nas obklopilo. Shodli jsme se ze Limu jako misto uz fakt nemusime. Probihali jsme mezi zacpanymi auty od combi ke combi, volali "plaza norte terminal bus?" Same vrteni hlavou, az vystoupil takovy hubeny bodry padesatnik a odvedl nas 300 m na jinou krizovatku, nasedl s nami do combi, odvezl nas 30 min k terminalu a sel az na nastupiste. Naprosto prirozene se ptal ostatnich na cestu a odkud to jezdi, u okenka nam delal predskokana :). Zuzka ho podezrivala co za to bude chtit, ale me tak bezelo hlavou, ze je to nas dalsi mistni andel.

Listky jsme vyridili, lamanou anglictinou se rozloucili s andelem co na mobilu poslouchal salzu, koupili mu colu a vydali se nazdarbuh do nejvetsiho provozu na combika. Chteli jsme dojet do Miraflores, kde je hlineny chram Puclana - par ulic od naseho prvniho ubytka zde.

Cesta v odpoledni dopravni spicce byla az tak zajimava, ze 30minutovou cestu jsme jeli asi 1,5 hodiny. Hlineny chram mezitim zavrel a padla tma. Mila prihoda byla, kdyz jsem v buse udelal origami vlcka mirne vzlykajici dvoulete holcicce. Ona i maminka mely ohromnou radost.

Upoceni ulepeni jsme se alespon prosli moc peknymi parky na pobrezi, kde behala a cvicila a vencika psy mistni smetanka. Ctvrti v Lime jsou totiz dost vyrazne odlisne, poznate jaka trida v ni zije.

Na chvili jsme sedli na travnik i my, vytahli vyprane mokre veci (slunce uz jsme nestihli) a zacvicili si acroyogu - teprve potreti v Peru. A stejne jako v dzungli Amazonany, i zdejsi jsme zaujali a byli foceni.

Cas zacal tlacit, proto jsme sice levny bus (za 3 sol) ale v provozu pomaly neriskovali a vzali taxik (50 s).

U terminalu velikosti asi 3x hlavak je nakupni centrum velikosti asi 2x letnany. Nakoupili jsme tu svacinu a snidani do busu, dosli si na rychlou pizzu (jedine vegetarianske jidlo k sehnani) a svinskym krokem vyrazili na nastupiste. V podminkach bylo ze tam mame byt 40 minut predem. Ech.

Zchvaceni a znechuceni slozitosti infrastruktury a papirovani (koupite online jizdenku; jdete k pultu do fronty kde dostanete papir; s papirem k jinemu pultu do fronty kde zaplatite 1,5 sol na osobu za vstup na nastupiste a daji vam mal listecek; listecek date o dva metry dale ve fronte senorite hlidajici turniket, ktera hodi listecek a protoci vam turniket...?!!) jsme dorazili - a bus nikde. Hodina zpozdeni na odjezdu. Okej. Zmatek s umistenim batohu - pry se vejdou nahoru nad sedacky. Nevejdou. Okej. Po nastartovani pustili NAHLAS nejaky film. Bylo 0:08. Nad kazdou dvousedackou pro jistotu dva repraky. Zuzka se rozohnila se slovnikem v ruce. "Ruido!! Vypnout!! Nechceme!!" Pry to nejde. Okej. To bude jizda.

Nastesti to UZ V 1:39 VYPNULI, protoze film skoncil a stewardovi doslo, ze se na to fakt nikdo nekoukal - vsichni zkouseli spat. Dalsi film uz tedy nepustil. Se spolecnosti Linea uz nepojedeme.

Rano v 8 parkujeme v Huarazu, modre nebe a horsky vzduch. Prvni nas tip na ubytovani je asi 20 m od stanoviste busu, vypada jednoduse, prima a obsluha sympaticka. 50 sol za noc je po tech 120 vitana cena. Vybalujeme a pred prvnim aklimatizacnim kratkym trekem si prave davame snidanku a leharko.

Houska mi drobi na displej a Zuzka uz nosem kraji vzduch :).Read more