Philippines
Candabong

Here you’ll find travel reports about Candabong. Discover travel destinations on the Philippines of travelers writing a travel blog on FindPenguins.

7 travelers at this place:

  • Day15

    De toerist

    April 27, 2018 on the Philippines ⋅ ☀️ 15 °C

    De duikdag vandaag verloopt ietsje anders.

    Na onze 2 duiken 's morgens gaan we op een strand BBQ eten. Heel leuk idee!

    Alleen had ik het me toch iets anders voorgesteld...We kwamen aan met die grote boot op het strand, waarmee we quasi de helft van dat strand innamen van de vele kinderen die er speelden. De kinderen hebben nu hun zomervakantie, dus het zat goed vol. Op het strand waren dan enkele hutjes ingepalmd om een lange tafel voor het volk van Magic Oceans. Ik vond dat toch een beetje raar om zo precies de VIP te zijn daar, voor de neuzen van al die mensen die het toch niet zo breed hadden...

    De barbecue was wel heel lekker en als dessertje kregen we een paars ijsje dat van zoete aardappel met kokosnoot gemaakt wordt. Enorm lekker!
    Op de achtergrond klonk er (enorm) valse karaoke, dat nu toch niet echt meer op de achtergrond bleef. Al een geluk waren we er snel vandaan om terug te duiken.

    We zijn op een mooie plaats gaan duiken, waar 3 kleine eilandjes bij elkaar lagen.

    's Avonds werd er een seminarie over nudibranches (zeeslakjes) gepresenteerd. Ik leerde er bv. dat er 2 soorten slakken zijn, dorids en aeiolids, slakken hermafrodiet zijn, maar zichzelf niet kunnen bevruchten, de penis aan de rechterkant zit en 3 cm is en bij elke bevruchting breekt er 1 cm af en dat ze ook elkaar durven opeten...

    Erna kriebelde het nog voor een nachtduik met Chantal. We hebben een heel grote langoustine gespot en ik snap nu ook het verschil tussen egelvis en kogelvis. Ook een sepia gespot en een paar zeeslangen. Jammer dat we ook een grote portie rijst tegenkwamen onder water...
    Read more

  • Day8

    Bohol - Anda, mir a klid na prvni nádech

    October 30, 2018 on the Philippines ⋅ ⛅ 29 °C

    Kdyz jste nekde "doma", poznate to s pr vnim úderem srdce. Všechno do sebe zapada - obraz, zvuky, vune... Jsou to vlastne malickosti. Jako treba proudeni vanku mezi listy stromu. To, jak se na vas podiva nejblizsi clovek nebo zviratko. Tvar nasypanych koralu mezi sterkem na cesticce... Barvy obleceni, susiciho se na snure... Zpusob, jakym se vlny blizi omyt plaz... Pisnicka, nevtirave se linouci z repraku, vystrceneho oknem. Vse se prolne, a člověčí duší zachveje dokonalost - nadhera jednoho, jedineho tepu srdce.

    Ja takove misto nasel. Je u mestecka Anda, jmenuje se 1Peace a pokud o nejakem miste mohu rici, ze ma pozitivni vibrace, je to tady.

    Ale to predbiham.

    Rano se kopu z hotelu az v 10 a pani ve vyvarovne na rohu se mi smeje, ze chci snidani: "U tuu lejt srr!" Tak tedy nudle a nalozenou morskou travu, coz mi moc nejede, ale snad je to alespon zdrave. Chut si vylepsuji v pekarne vedle - 4 kousky sladkeho pečiva (jine snad ani na Filipinach nedělají) me opet stoji 20 p a ja pojimam podezreni, ze v pekarnach prostě vse stoji 5 p za kus.

    Tricykl me za 30 p veze na bus terminál, kde chci najit dodavku do Anda. Tahle oblast ma pry krasne plaze, snorchl, potapeni, morske jeskyne. Takze vstrebavat bude co. Cesta mestem je spinava, smradlava a hlucna. Zpestření mi poskytují ostatni tricykly - téměř kazdy z nich ma vzadu nějaký citat z bible nebo nabozensky text, a je to legrace: "Buh zehnej nasi jizde" nebo "Se mnou jezdi Ježíš" u mne vedou.

    Terminál je takove vetsi nadrazicko, obchudky s pochutinami, ovocem, sperky, tricky. Celkem snadno za pomoci naháněče nacházím jednu z dodávek pro 9 lidí, která jede směr anda. Odjíždí až za 0,5 hod., takže čas vyplňuji nákupem několika banánků, dvou mandarinek a sledování místních, Kteří sledují basketbalový zápas. Basketbal je mimochodem sport č. jedna na Filipínách. Což je s podivem, protože Filipínci jsou vzrustově dost malý národ.

    V dodávce sedím vedle řidiče, naštěstí sám, takže mám dost místa na nohy na batoh. Cesta ubíhá svižně, pobřežní silnice místy nabízí i velmi romantické pohledy na mořské zátoky a pláže. Já dílem pospávám, dílem se snažím vymyslet nějaké ubytování. Protože ale signál každou chvíli nejistý, celkem brzy to vzdávám.

    Z původních 2 hod. náš řidič si stihl přijet do cíle za hodinu 40 min. Vystupuji skoro jako poslední, před centrem turistických informací, umístěnému v budově na pláži v srdci anda. Pláž se mi líbí zejména tím, že jsou na ní obrovské rozložité stromy, poskytující příjemný stín. Pod ten nejbližší si sedám a pěkných pár minut jenom tak jsem a vstřebávám. Několik Filipínců se koupe a dovádí s dětmi na čáře přílivu. Cítím se tu dobře. Tady se mi bude líbit…

    Je 13:38 a já beru mobil a začínám hledat to pravé ubytování. Chci bydlet rovnou na pláži, v nějakém hezkém, klidném místě, kde bych mohl relaxovat šnorchlovat. Zároveň bych rád měl vlastní pokoj.

    O 2:20 později se nacházím na polní cestě mezi silnicí a pláží. Jdu sám, hladový, unavený, mírně frustrovaný, spálený, zaprášený. Za sebou vám několikakilometrovou jízdu s anda k vybranému obídku – o kterém nikdo z místních ovšem nic neví, A které jsme s panem taxikářem a jeho manželkou, kteří se opravdu snažili mi ze všech sil pomoci, prostě nenašli. Ve 4 sousedících rezortech bylo buď plno, nebo naprosto nesmyslně draho, v jednom případě se mi nelíbila atmosféra.

    O 0,5 hod. později s trochou vnitřního neklidu (je totiž už před 5. hodinou odpoledne, což znamená, že se blíží soumrak) prichazim na úžasně vypadající místo. Sedi tu postarší muž s evropskymi rysy. Tento rezort je prý zavřený, nefunkční. Mám jít vedle, ukazuje rukou směrem po plážích. Děkuji a odcházím po písku nízkou zídku mezi dvěma rezorty.

    A jsem tu. Je tu takový poklidný ruch, pohyb beze spěchu. Muzika hraje, na dvoupatrové dřevěné věži jsou zavěšeny hamaky. Několik lidí posedává na zápraží a popíjí. Na pláži se někdo opaluje, z mírných vln vystupují 3 potápěči. Mezi hlavní budovou a pláží je travnatý plac, Na něm polehávají psíci a pase se koza. 4 bambusové relax přístřešky a na všem ulpívá tak krásný pokoj a klid...

    Majitel je belgičan, kluk tak v mém věku a má naprosto výborný, vyrovnaný výraz a pohled. Vysvětluje mi, co a jak. Dělají to snídaně, obědy i večeře. Večeře je vždy společná, rodina. V hlavní budově je bar a dlouhý stůl, kde si všichni sednou a vzájemně si podávají mísy s jídlem. To se mi moc líbí. K dispozici je šnorchlovací vybavení a lednice s nápoji. Kdo si co vezme, na to si udělá čárku v chlívečku podle pokojů a je to.

    Tenhle rezort si pamatuju z nabídek na booking.com – tam se prodávala jen lůžka ve společném pokoji. Naštěstí realita nabízí i samostatné domky, nebo pokoje s větrákem. Jeden pokoj dostávám, házím na sebe plavky a jdu se přivítat s pejsky a s mořem.

    Při večeři se se všemi vítám seznamují, vypadá to na ohromně fajn partu. Všichni jsou podobně vyklidnění a naladění. Je tu Japonka, Filipínka, mladý pár z finska, potápěčský instruktor z Francie a dvě rodinky, také Francouzi. Vypomáhá tu mladý kluk Roberto, místní z boholu. je vtipný a neuvěřitelně pozitivní.

    Na tyhle Filipíny jsem se těšil a doufal, že takové opravdu existují…
    Read more

  • Day12

    Bohol - Vstupenka do podmorskeho sveta

    November 3, 2018 on the Philippines ⋅ ⛅ 27 °C

    Noc byla intenzivni a kratka. A dnes rano, po nocni tropicke bouri...

    Dnes jsem se vzbudil do raje.

    Vsude byl klid a mir, hrála prijemna muzika. K snidani jsem si dal zrale ovoce koupene vcera na trhu. Mistni psici se mi prisli pohladit - jen tak prisli, opřeli si celo o moji nohu, bez dotirani, bez ocekavani... Zavřeli oci... Chvili jsem je tak drbal, pak nastavili jeste zadek. Po chvili mi olizli ruku a odkraceli nekam za svym. Kdo z lidi byl vzhuru, vsichni usmevy usty i ocima, ze vsech zarila radost z toho, byt na svete a na tomto miste...

    A ja zjistil, ze stejny klid mam v sobě. Uz nebudu bojovat sam se sebou. Nic me neovlada.

    A ze se mi nechce tady z toho mista. Zítra dopo bych mel sbalit a jit, ale neumim si predstavit byt opet v civilizaci. A jet mezi lidmi, v hluku a smradu vyfuku... Jeste jeden den si tu dam.

    Prisedl si Cedric, instruktor potapeni. "Tak co, jeste neni cas na ponor?"
    "Myslim ze je. Muzeme dnes?"
    "Jasne ze muzeme! Jeste trochu zametu a sejdeme se za 30 minut."

    A tim zacala moje prvni cesta pod hladinu v zivote, s kyslikovou lahvi a ve slusivem neoprenku. Cele to pry bude cca na hodinku i s teorii, za 3200 p. Dole pri ponoru zůstaneme, dokud nam vystačí kyslik, nebo dokud budu chtit.

    Cedric pro me pripravil asi 4 papiry k procteni a podpisu, potvrzujici moji ochotu dobrovolne zemrit na ruzna rizika spojena s potapenim. Dale sklenici s vodou a instruktazni serii obrazku. Na nich mi postupne demonstroval, jak se budeme chovat k podmorskemu zivotu a co budeme a nebudeme pod hladinou delat, abychom ve zdravi prezili. Hydrostaticky tlak a dutiny, spravne dýchání, nateceni vody do masky, vytrhnuti hadice s regulatorem (dejchac vzduchu) a jeji vyprazdneni od vody.

    Po teorii jsme se oblekli, prinesl vybavení, lahve, navesil to na me a slo se na plaz. V melke vode jsem si vyzkousel vsechny ty situace, a po ohromnem uspechu jsme prifoukli vesty, otočili se na zada a jako dve bojky kopali nozickama smerem k 200m vzdalenemu koralovemu utesu.

    Ponor samotny jsme zacali asi ve trimetrove hloubce. Byl jsem na sebe hodne zvedavy ohledne profoukavani usi kvuli vyrovnani tlaku, ale bylo to naprosto v pohode na první dobrou a po celou dobu. Cedric me celou dobu drzel za ruku nebo nejake madlo na veste, urcoval smer, pomahal mi dopredu a reguloval vzduch ve veste, abych moc neklesal ani nestoupal. S tim jsem mel jako zacatecnik nejvetsi problem - nadechnete se moc a zacnete stoupat, nadechnete se malo a neni to prijemne. Vydechnete ulevne a zacnetene klesat ke dnu... Urcite bych ocenil dalsi zatez, protože vetsinu casu jsem nechtene stoupal. Take mi zcela spravne nesedela maska, takze jsem mel porad nos ve vode a kazdych par minut musel bublat, abych ji dostal ven.

    Az na tato nepohodli to byl zajimavy, sportovne - poznavaci zazitek. Cedric tu znal kazdy kamen a rybu, ukazoval mi zajimave tvory, ktere bych normalne prehledl, krizoval prostorem, dokud nenasel, co hledal. Podmorsky zivot v miste jsem tedy poznal dosytosti a co do potapeni se take vyblbnul. Pozdeji mi Cedric sveril, ze jsme byli v 18 metrech, tedy maximu prvniho ponoru, a meli velke stesti na urcite ryby; ze jednu konkrétní hledal uz 9 dni - a objevil ji az ted se mnou.

    Dalsim prekvapenim pro Cedrica i ostatni zkusenejsi potapece u vecere bylo, ze jsme pod vodou stravili presne 61 minut, dokoncili cely okruh az k plazi bez vynoreni... A ze mi zbylo kysliku jeste o něco vice nez jemu. Bezne pry zbyde 50 baru, ja mel 73, Cedric 71. Zrejme slusnej oddil no. Pra jsem byl dostatecne klidny a moje telo vyuziva kyslik efektivne. Skoro mi neverili, ze se potapim poprve. Ale fakt jo.

    Sprcha, prikryt se v pelechu - trochu jsem prece jen vychladl. Vecere. Opet postel. Dnes zadne ponocovani :), přeci jen uz fakt potrebuju dospat deficit.

    Opet se rozprselo, a opet mi kape na podlahu. Skoro i dost. Vyklizim radeji skrin, presouvam boty, batoh i postel. Spat mi moc nejde, i pres dest je prilis vedro.... Chjo.
    Read more

You might also know this place by the following names:

Candabong

Join us:

FindPenguins for iOS FindPenguins for Android

Sign up now