Huinchiri

Dnešní ráno bylo příšerný. Spali jsme asi jenom dvě hodiny, protože k nám o půlnoci někdo přišel do pokoje, i když jsme měli zamčeno. Já byl v tu chvíli ještě napůl vzhůru a když jsem slyšel divný zvuky u dveří, zakřičel jsem akorát tím směrem, aby toho ten někdo nechal. Týpek nakouknul dovnitř a prohodil něco ve smyslu že je pokoj obsazený. Niki se tím taky vzbudila a pořádně se lekla, protože vůbec nevěděla, co se děje.

Na recepci mi potom sdělili, že se nějak spletli a poslali jiné hosty k nám do pokoje, aby si vyzvedli kufry... Proč jim svěřili klíče a nešli sami a nebo proč nevěděli, že jsme na pokoji ubytování my, netušíme. Po tomhle incidentu to trvalo další hodinu a půl, než jsme konečně znovu usnuli.

Ráno jsme tedy byli patřičně vyřízení, i tak jsme se ale těšili na dnešní výlet k mostu Q'eswechaka. Nás vyzvedli jako poslední a rovnou jsme se vydali na cestu. Po dvou hodinách přišla krátká zastávka na snídani, která probíhala formou bufetu. Měli poměrně velký výběr jídla a my se tak mohli pořádně najíst a doplnit energii.

Po asi půl hodině jsme zastavili u vulkánu. Ten stál uprostřed ničeho a byl vysoký jen pár metrů. Nyní už není aktivní a tak si na něj člověk může vylézt. Zároveň leží hned vedle školy, takže si zde pravidelně hrají děti o přestávkách.Úspěšně jsme tedy zvládli další vrchol a jeli konečně k mostu.

Q'eswechaka je lanový most z dob Inků a poslední svého druhu vůbec. Každý rok je obnovován stejným způsobem, jako byl poprvé postaven. O to se starají rodiny ze čtyř komunit z okolí. Každá rodina musí uplést 74 metrů dlouhé lano z rostliny Q'oya. Most drží na 6 nosných lanech, kde se každé z těch nosných lan skládá ze 34 kousků měřící 74 metrů, které rodiny musí uplést. To jen tak pro představu. Most se tedy každý rok staví kompletně odznova a to vždy stejným způsobem. Přestavba trvá přesně 3 dny a čtvrtý den se slaví. Znalosti jak most přestavět se předávají z generace na generaci. Q'eswechaka se už nepoužívá pro normální účely, nýbrž slouží pouze jako kulturní památka. Pro normální transport je pár set metrů daleko postavený nový most.

Během cesty zpět do Cusca jsme ještě zastavili u čtyř lagun, kde jsme mohli udělat fotky, chvíli posedět a také se projet na lodi.
U laguny Acopia vznikla jedna z nejznámějších písniček Peru - Valicha. Místní profesor se zamiloval do dívky, která ale utekla fo Cuscs s někým jiným. Se zlomeným srdcem o ní napsal píseň Valicha, která se později stala symbolem Peru.

Zpět v Cuscu jsme šli zařídit jízdenky na pondělí, koupit něco málo k jídlu a vrátit se na hostel. Tady jsme šli dořešit situaci z noci, kde nám někdo vlezl do pokoje a nějak jsme se s nima dohodli - předchozí noc pro nás byla zdarma. Snad už nám sem nikdo nepoleze, protože už se nutně potřebujeme vyspat a to bychom nebyli my, kdybychom na zítřek neměli booknutý výlet - vstáváme v 05:30.Weiterlesen