Satellite
Show on map
  • Day23

    Rychle a zběsile: Madridská mise

    August 11, 2016 in Spain ⋅ ☀️ 30 °C

    Vracíme auto! Plán zněl jasně - nejpozději v 8:30 vyrazit (čeká nás přes 400 km dlouhá cesta a chceme mít 2 hodiny rezervu), abychom se před vrácením auta (do 15 hodin) stihli ještě zastavit v hotelu Vincci Soho v centru Madridu (mimochodem hotel je opravdu skvělý) a nechat si v něm zavazadla. Přeci se s nimi nebudeme dřít až z letiště, kam vracíme auto, ne? 🙂 Ze začátku šlo vše dle plánu a ve 13 hodin jsme opravdu přijížděli k hotelu, před kterým ovšem nebylo možné zaparkovat. Udělali jsme si kolem třikrát kolečko a stále nic. Martina to psychicky nevydržela a zavelela, že přeci nemá cenu jezdit kolem a čekat, až se něco uvolní, když je tu přeci podzemní parkoviště! Jasně… Hned, jak jsme do něj vjeli, tak jsme si vzpomněli, jak úzké tu dělají vjezdy a místa. Uf. Ještě pěkně všude přidat ostré sloupy, ať se ukáže, jaký jsi řidič! Nebudeme vás napínat, zvládli jsme to a auto jsme na poslední chvíli neodřeli, ale podruhé bychom tam opravdu nezajížděli. 😀 Tato akce spustila lavinu dalších událostí, které vyvrcholily rozbitím 2 láhví Riojy (z toho jedné Rezervy), které nám vypadly cestou na hotel z velice praktické dárkové krabice na 3 vína, kterou jsme ke koupi dostali. Vypadalo to asi takto… Uf, zaparkovali jsme (zatím bez škrábance - hurá, cestou ven z garáží si musíme dát pozor), nahodíme krosny a rychle do hotelu, už potřebujeme na záchod a čas letí. Ještě ta vína, no, je to jen kousek, tak je ani nebudeme dávat do krosen a vezmeme je v krabici. Tak šup šup, rychle rychle… Štrádujeme si to ulicí k hotelu a najednou rána na celou ulici, všichni koukají, my také koukáme, zavoní Rioja a už teče do kanálu (bílou tedy neochutnáme)… Jirka zastavuje dopravu, ale nějaký Číňan to nevydrží a stejně přejíždí střep velikosti tenisáku. Kola jeho BMW naštěstí vydržela. Martina s krosnou na zádech sbírá ostatní střepy a drhne dlažbu. Hlavně žádné slzičky a jede se dál! 🙂 Kupodivu to jedna láhev (Rezerva) přežila! Po příchodu na hotel jsme ji slavnostně otevřeli. Martina totiž prohlásila, že už ji nikam neveze. 🙂
    Cestou na letiště z hotelu další drama. Auto musíme vrátit s plnou nádrží. Hledání benzinky bylo lahůdkové, ale zvládli jsme to. Brali jsme benzín uprostřed letištních skladišť. Snad to nebyl kerosin. Pokračujeme na terminál 1 (psali v e-mailu den předem, že tam máme vrátit auto). Když míjíme odbočku na terminál 4, tak Martina nahlas popřemýšlí, zda to náhodou nemělo být tam. Rychlý pohled do našich papírů k autu nám potvrzuje, že ano. Ach jo. Jak se ale sakra teď otočit na dálnici? Martina šílí, když si Jirka za hustého provozu přenastavuje navigaci a má strach, že to auto fakt nakonec naboříme. Do garáží Europcaru vjíždíme v 14:45 (pohodová rezerva 15 minut). Pán kontroluje auto a my se modlíme, aby si nevšiml žádných škrábanců (dvakrát jsme ho proto nenápadně přeparkovali, aby na něj ze strany nebylo moc vidět z čehož Jirka už nemohl :-)). Uf, hotovo. Tváříme se jako boží telátka, ale je to čistá euforie. Ještě jenom požádat o fakturu a cestou z letiště na pořádný drink. Zase to dobře dopadlo. Jak to ale příště udělat, aby to bylo konečně bez nervů, je nám záhadou.
    PS: Auto nám posloužilo skvěle. Seat Leon nás opravdu příjemně překvapil, nejen proto, že dle popisu vad to nejdříve vypadalo, že jsme si pronajali auto, který právě stáhli z „demolition derby“ (výčet vad na protokolu před převzetím auta: prasklé čelní sklo, nabourané zepředu, nabourané zezadu…). Asi mají v Europcaru šikovné techniky, my na něm nic takového nenašli. 😉
    Read more