Iguazu Falls

Včera nás příjezd do Brazílie pěkně potrápil, ale potřebovali jsme všechno zařídit, abychom měli na dnešek klid. Niki slaví narozeniny a chtěli jsme, aby si ten den mohla užít a my neseděli někde v autobuse nebo nezařizovali jiné věci.

Po ránu jsem ještě skočil do krámu poblíž koupit něco malého k snědku a pak už jsme si mohli v klidu vychutnat snídani v posteli a k tomu film. Po něm jsme zavolali Uber a nechali se odvézt na letiště. Na dnešek totiž máme zakoupený let vrtulníkem nad vodopády. Nikdy předtím jsme vrtulníkem neletěli a tak jsme se patřičně těšili. Není tady však možné rezervovat konkrétní čas, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Čekali jsme asi 15 minut, než jsme přišli na řadu.

Niki se mohla posadit vedle řidiče dopředu a já seděl vzadu s dalšími třemi lidmi. Pak jsme se zvedli a letěli směrem k vodopádům. Počasí nám vyšlo skvěle. Na nebi byl jediný mrak - jenom z vody nad vodopádem, jinak kompletně modré nebe.

Pohled na vodopády byl neuvěřitelný. Až tady jsme zjistili, že jsme doteď viděli jen asi třetinu celých vodopádů. Přiblížili jsme se i části jménem Devil's Throat, která je z Argentinské části právě nepřístupná. Několikrát jsme přeletěli nad vodopády z několika stran a pak se pomalu vraceli zpět. Je to neskutečná podívaná a kde jinde si vychutnat takový pohled, než nad největším vodopádovým komplexem na světě.

Po návratu jsme se z toho museli chvilku vzpamatovat, pak ale přišel čas navštívit vodopády ještě z brazilské strany. Jsou tak obří, že tady zjevně strávíme 3 dny a pořád toho nemáme dost. Četli jsme, že je argentinská strana lepší a po přeletu vrtulníkem už jsme toho tolik neočekávali. S tímto přístupem jsme nasedli do autobusu za vstupem a nechali se odvézt k začátku trasy.

Brazilská strana je mnohem menší a celý okruh se dá projít během asi 2 hodin. Vše samozřejmě záleží na tom, kolik je zrovna lidí a jak moc člověk fotí. Na začátku má člověk pohled na stejné vodopády jako z argentinského spodního okruhu, akorát z ještě větší dálky. I tak jsme ale pořád stavěli. Po chvíli přišli ale nové pohledy.

Stáli jsme čelem proti stěně vodopádů, před kterou jsme před pár dny projížděli lodí. Odsud však působila ještě větší. Asi i proto, že tentokrát bylo normálně vidět. Voda z vodopádu se vznášela nad údolím a ve slunečních paprscích bylo vidět, jak dopadá na vše kolem nás. Tady jsme začínali být lehce mokří.

Nakonec jsme došli k poslední části. Tady se stojí na kaskádě posledního vodopádu z Devil's Throat. Lidé si už několik desítek metrů před vstupem na vyvýšenou plošinu nadávali pláštěnky a nám bylo jasné, že suší domů nepůjdeme. Během chůze po rampě jsme potkávali ostatní turisty s kompletně promočeným oblečením, i přesto však úsměvem na tváři. My se tak opět ocitli v blízkosti vodopádu. Nádhera. Brazilská strana vodopádů za nás určitě vede. Ale těžko říct, jaký bychom z toho měli dojem, kdyby byla celá argentinská strana otevřená.

Poté jsme navštívili ještě pár vyhlídek. Nahoře jsme nemohli přestat obdivovat tohle místo, ale už byl pomalu čas jet zpět. Začínala nám být zima, protože z rukávů a nohavic jen kapala voda. V tuhle chvíli zjevně nebyl nejlepší nápad vybrat si pro jízdu zpět ke vstupu otevřené horní patro autobusu.

Po vystoupení jsme byli promrzlí, pořád mokří a museli se nějak dostat domů. Nechali jsme se odvézt k našemu supermarketu a pak šli akorát domů. Sice bylo teprve kolem šesté, ale měli jsme chuť zůstat doma, otevřít si flašku vína, dát si nějaký maličkosti a k tomu pustit film.Read more