Rio de Janeiro

Konečně máme fakt super hotel se snídaní a výběr je tu fakt obrovský. Je i velký výběr ovoce a obecně je všechno jídlo kvalitní. Pěkně jsme se tady nacpali a vrátili se na pokoj připravit se na dnešní den.

Na Rio nemáme nijak detailní plán, spíše jen seznam míst, které chceme navštívit. Poté, co jsme od různých cestovatelů slyšeli spoustu kritiky na sochu Ježíše, jsme se rozhodli ji navštívit jako první, ať to máme z krku.

Vzali jsme Uber a během cesty zjistili, že jedeme úplně jinam, než je socha Krista. Mnou vybraná adresa totiž nevedla k soše, ale nějaké zastávce vlaku. To jsme zjistili až krátce před příjezdem na místo a tak jsme se zeptali řidiče, jestli by nás neodvezl k soše, že jsme zadali špatnou adresu. On nám však vysvětlil, že tam nejde dojet autem a že se má jet buď oficiální dodávkou a nebo právě tímto speciálním vlakem.

My se rozhodli pro vlak a koupili jízdenky. Ty byly hodně drahé, ale co. Člověk je tady jen jednou a my se chystáme jet na jeden z divů světa. Jízda vlakem na Machu Picchu byla taky drahá. Vlak nás dovezl až nahoru a po vystoupení nám došlo, že je cena jízdenky zahrnuta v ceně. To bylo příjemné překvapení.

Nad námi se tyčila obří socha Krista měřící 30 metrů. Vyšli jsme pár schodů a ocitli se na platformě s výhledem na celé město. Nebylo tady až tolik lidí, jako jsme očekávali. Dnes leželo celé město v mlžném oparu, z nějž vykukovali pouze nejvyšší kopce a skály, zbytek byl částečně schován v mlze. Chvíli jsme se tu pokochali pohledy na sochu i město pod námi, než jsme nasedli zpět na vlak.

Ve městě jsme dali vědět Pedrovi a Beatriz, jestli se nesejdeme na kafe a oni souhlasili. Měli jsme tak ještě dvě hodiny čas před srazem. Dojeli jsme taxíkem do čtvrtě Santa Teresa, kudy projíždí známá otevřená tramvaj. Tady jsme vystoupili na křižovatce/náměstí a nejdříve si zašli do restaurace na něco menšího k snědku, než nasedneme na tramvaj.

Sedli jsme si dovnitř, kde na nás čekala pravá brazilská atmosféra spolu s živou hudbou. Objednali jsme si každý poloviční porci jídla, protože jsme nebyli příliš hladoví, ale chtěli jsme ochutnat tradiční jídla. Já si dal feijoada a Niki nějaký salát. Během čekání na jídlo k našemu stolu přinesli barovou stoličku a my tušili, že toho jídla bude o něco víc, než s čím jsme počítali. Za pár minut pak přinesli jídlo, které se samozřejmě nevešlo na stůl a talíře pokládali i na židli. Jídlo bylo vynikající a nám se nakonec povedlo vše sníst.

Venku jsme chtěli nastoupit do tramvaje, tam nás ale nepustili, protože se lístky prodávají jinde. Naštěstí, protože po chvíli se tu tramvaj zasekla kvůli špatně parkujícímu autu, které blokovalo cestu a vytvořilo kolonu tak dlouhou, kam až jsme mohli vidět silnici. Šli jsme tedy pěšky po kolejích do města a po naší cestě tramvaj stále ještě nejela.

Jako další jsme navštívili Selaronovy schody. Ty jsou zdobeny přes 2000 dlaždicemi z 60 různých zemí a patří mezi nejnavštěvovanější místa v Riu. Odsud jsme ještě došli ke starému aquaduktu. Ten jsme si jen vyfotili a šli dál. Nebylo to až tak zajímavé a navíc tady byla spousta opilců a feťáků.

Ve 3 jsme se pak sešli s Pedrem a Beatriz, dali si pár koktejlů a nechali si doporučit další místa ve městě. Zároveň nám potvrdili, že restrauce, ve které jsme měli oběd, patří mezi ty lepší. Prý sem berou i svoje rodiče na večeři, když je přijedou navštívit do Ria. Nakonec jsme se společně vypravili na vyhlášenou vyhlídku, která je jejich oblíbeným místem a kam měli v plánu večer jít, než jsme se jim ozvali. Jedná se o zídku na pobřeží, odkud je krásně vidět socha Krista. V barech v ulici vedle pak prodávají levné drinky. Ty dva máme fakt rádi a čas utíkal až moc rychle, protože jsme se domů dostali až kolem půlnoci. Zjevně s nimi potřebujeme víc času. Třeba je přesvědčíme, aby se za námi stavili do Německa.Read more