July - August 2016
  • Day27

    Tak jsme doma!

    August 15, 2016 in Czech Republic ⋅ ⛅ 17 °C

    Děkujeme vám, že jste naše dobrodružství sdíleli s námi. 😉 Moc jsme si to užili!

  • Explore, what other travelers do in:
  • Day27

    Rozloučení s Madridem

    August 15, 2016 in Spain ⋅ ☀️ 31 °C

    Poslední den jsme odpoledne před odletem strávili okolo Plaza Mayor. Dali jsme si džbánek (1,5 litru :-)) sangrie (mimochodem dávají tady do ní vermut 😉), napsali pohledy a zašli na typickou čokoládu s churros (výsl. čuros). Jedná se o „španělské koblihy“ ve tvaru spojené podkovy lehce na slano, které se máčí do čokolády. 😋Read more

  • Day26

    Životní styl

    August 14, 2016 in Spain ⋅ 🌙 28 °C

    Životní styl Španělů je… prostě jiný! Spousta z vás už určitě ve Španělsku byla, nebo o španělském životním stylu slyšela. Zkusíme tedy shrnout pouze ty nejvíce typické věci a to, co nás nejvíce překvapilo. Rovněž se zaměříme na některé rysy, které o Španělsku v ČR kolují, a my s nimi moc nesouhlasíme. 
    Španělé jsou strašlivě společenští. Je zvykem chodit na snídaně, obědy i večeře. Všichni, bez rozdílu. Minimálně o víkendu jde celá rodina (a velmi často opravdu početná). Jdou staří i ti úplně nejmenší. 
    Španělé pijí rádi alkohol, ale většinou nejsou opilí. Je to pro nás záhada, ale je to tak. Konzumace probíhá stylově, většinou z malých skleniček (víno: 1 – 1,5 dcl, pivo: 1,5 dcl). Narazíte i na větší míry, ale tyto jsou typické. Možná v tom bude to kouzlo. 
    Španělé strašně jedí. Další paradox. Většina národa je hubená, ale všichni se strašně ládují. Nechápeme.  
    Španělé snědí všechno. Fakt nekecáme. Ryby, škeble, langusty, mořské ježky, králíky, křepelky, prasátka, kravičky, vnitřnosti… Je to jedno. Tady se totiž nad ničím nikdo neofrňuje. V jednom kraji jsou specialitou mláďátka úhořů (viz předchozí příspěvek), v jiném zase třeba býčí oháňka na červeném víně či jehněčí střívko s okružím. Skoro všude seženete všechno, kromě pár opravdových, pouze lokálních, specialit. V Madridu potom seženete opravdu úplně všechno. 
    Při nalévání alkoholu není míra důležitá. Servírování běžně probíhá tak, že vám přinesou sklenici na stůl a teprve před vámi požadovaný mok nalévají (kromě piva). Pokud chcete mít rychlý nástup do večera, doporučujeme si dát nějakou limonádu s tvrdým alkoholem. Hrozně frčí gin s tonikem. My se zkusili Cuba Libre. Nejprve se nalévá tvrdý alkohol (dle vaše výběru – nebyl problém v podstatě jakýkoliv známější lepší rum – např. Barceló, Zacappa, Havana, Habana Anejo atd.) na led do větší číše a následně se dolévá malou (opravdu malou) colou. Použili jsme oblíbený barmanský trik a spočítali si, kolik alkoholu jsme obdrželi. Vždy jsme se pohybovali v rozmezí od 0,8 – 1,2 dcl. Mají tady holt větší panáky. A nápoje jsou silné jak silnice. 😃
    Siesta je skvělá věc a zcela chápeme, že například v Madridu vám může zachránit život. Je tam totiž opravdu strašné vedro a normálně se pracovat skutečně nedá. Pozor ale na siestu v restauracích. Ta funguje přesně obráceně. Je totiž normální, že Španělé o siestě jdou do restaurace na oběd (zhruba mezi 14:00 – 16:30) a potom jdou zase makat. Je tedy zbytečné mít po půl páté odpoledne otevřenou restauraci. Znovu se otevírá až na večeři, což je obvykle po 20 hodině. Pokud však chcete splynout s davem, tak na večeři nechoďte před 21. hodinou! Většina lidí jí až po desáté hodině. V klidu se můžete najíst i těsně před půlnocí. 
    Tapas jsou pro nás stále trochu záhadou. V Čechách se traduje, že automaticky ke každému drinku dostanete ve Španělsku kousek nějaké dobroty. To platí jenom částečně. Máme pocit, že spíše než na baru to záleží na regionu. Někde prostě nedostanete vůbec nic a tapas si můžete jenom objednat. Je také velice obvyklé, že tapu dostanete pouze k prvnímu drinku. Čekat můžete leccos. Nejčastěji jsou to však olivy nebo brambůrky. Výjimkou ale nejsou ani kousky různých rybiček, talířek paelly nebo zapečený toustík se šunkou a sýrem. Záleží pouze na fantazii pohostinství. Jiná věc je, když si chcete tapas koupit. Pak doporučujeme vyrazit do tapas baru, kterých je po celém Španělsku neskutečné množství. Někdy to funguje jako samoobsluha – jednotlivé tapy si vybíráte sami a dáváte si je na talířek. Každá tapa má párátko, které si necháváte, a tím získáte přehled (a nejenom vy, ale i obsluha), kolik jste toho již měli. Ceny jsou různé, pokud chcete nějakou normální dobrotu, tak se začíná na cca 2 Euro. Pokud si tapas objednáváte, tak máte několik možností. Buď si řeknete, kolik jednotlivých tapas chcete, nebo se objednává tzv. média ración (poloviční porce) či jenom ración (celá porce). Takže v praxi. Tapa je např. jedna kroketka. Média ración je kroketek 6 a ración se rovná dvanácti skvělým kouskům. Počty jsou přibližné, ale jde o to, že z ración se opravdu najíte. Vzhledem k tomu, že Španělé vyznávají sdílení jídel u stolu, tak ración se objednává pouze ve větší společnosti (nikdy se nejí sama). Jako tapas (či pinchos – tapas na skrojku bagetky) si můžete představit cokoliv. Naše oblíbené? Chorizo al vino (teplé chorizo na červeném či bílém víně), kostka tuňáka v olivovém oleji s papričkou, loupané krevetky na bagetce podmazané petrželkovou majonézou, cokoliv s místní sušenou šunkou a samozřejmě již zmiňované kroketky. „Dýško obvyklé je 5 %“ Tak praví průvodce. Souhlasíme. Za mimořádný výkon číšníka můžete dát 10 %, ale očekávejte údiv v očích a velký upřímný vděk. Občas je možné dát dýško na kartu (platit kartou se dá skoro všude s výjimkou pouličního prodeje). Ideální je ale nechat dýško po zaplacení na stole. Moc nefunguje zaokrouhlování částky rovnou při placení. 
    Ve většině restaurací je velké množství číšníků. Ti opravdu kmitají. Vidět poloviční nasazení v Čechách, tak si připadáte jako v ráji. Obsluha začíná trochu váznout až po té, co dojíte. Domníváme se, že to je spíše dáno místním zvykem střídat během večera lokály. 
    Noční klid začíná až kolem třetí hodiny ráno. Ale možná je to spíše tím, že v tu chvíli už začínají být hodovníci trochu unavení. Bydlíte nad hospodou, která jede každý den do tří do rána? Pořiďte si okenice! 😉
    Celkově je život ve Španělsku opravdu nádherný a rozmanitý. Jsou to velmi dobrosrdeční a slušní lidé, kteří se dokáží rozvášnit a opravdu nadchnout pro leccos. Myslíme si, že každý den ve Španělsku vám přidá minimálně jeden týden života (a sebere tak 3 - 4 hodiny běžného spánku). 🙃
    Read more

  • Day26

    Las Ventas a býčí zápasy

    August 14, 2016 in Spain ⋅ ☀️ 33 °C

    Letos jsme se konečně dostali na tuto kontroverzní zábavu (lístky stoji od cca 3,90 do 120 Euro, měli jsme to v plánu již dříve, ale nikdy to nevyšlo tak, že bychom byli v městě s koridou v době, kdy se konají býčí zápasy). Uznáváme, že pokud máte nějak více rádi zvířata a jste citlivější povahy, tak tam raději nechoďte! Shodli jsme se, že člověk o tom nesmí moc přemýšlet...
    Las Ventas je madridská aréna, která je zároveň největší na evropském kontinentu. Vejde se do ní zhruba 23 tisíc lidí. Za nás byla návštěva opravdu slabá, což byla fakt škoda. Ve větším davu by byla famózní atmosféra, protože Španělé umí fandit. Odhadujeme to tak na 2 – 3 tisíce platících, z toho polovina turistů. Nemůžeme přijít na to, co stálo za takovýmto nezájmem. Všude píší, že o zápasy je obrovský zájem. Možná to bylo tím, že jsme měli 3 začínající toreadory a další den se konaly další zápasy (Španělé mají totiž 15. 8. státní svátek Nanebevzetí Panny Marie).
    Vše začalo na čas (začátek 19:00 – kupte si hlavně místa ve stínu!). Živý orchestr spustí Paso doble a všichni účastníci tj. 3 toreadoři, jejich společníci, ale i valaši, kteří potom tahají mrtvé býky z arény (tedy vlastně všichni kromě býků) nastupují do arény. Famózní úvod, ze kterého jde husí kůže.
    Každé klání má 6 částí, každý toreador vystupuje 2x. Jako první a čtvrtý jde na řadu ten nejlepší. Býk vbíhá do arény a naháněči s růžovými muletami mají za úkol býka pořádně prohnat. Nesoutěží mezi sebou. Spíše se snaží býka na jednu stranu rozdráždit, ale zároveň i trochu utahat. Býci mají většinou kolem 500 kg. Zazní trubka a do arény vjíždí na koních dva picadores, kteří mají dlouhá kopí. Jejich úkolem je býka bodnout do šíje (mohou maximálně třikrát) a tím snížit hybnost jeho hlavy. Obvykle to vypadá tak, že se býk rozeběhne proti koni (který má zakryté oči) a jezdec ho navede tak, aby se střetl s býkem bokem. Kůň je docela dobře chráněn tlustým „brněním“. Zatímco býk se snaží koně podrazit (za celou dobu jsme viděli podražení a následné spadnutí koně 2x), tak picador má zabodnutý svůj oštěp do hrbu býka. Tady už to začíná být pro slabší povahy dost husté. Objevuje se první krev (a ne zrovna málo). Až prezident koridy uzná za vhodné (nejpozději však po třetím bodnutí býka), tak dá pokyn trubce a picadores odjíždějí. Nastupují opět původní „toreadoři - pomocníci“ s muletami. Zároveň ale i týpci, kteří mají asi metr dlouhé hroty (vždy dva) s háčky na konci a ti se je snaží zabodnout do boků býka (opět maximálně třikrát dva hroty). Není to zcela do hloubky, ale díky háčkům hroty na býkovi zůstávají plandat. Je to celkem maso, protože v tu chvíli už je býk dost vyhecovaný a „bodači“ nemají žádnou ochranu. Proti býkovi jdou většinou čelem, na poslední chvíli uhýbají před jeho rohy a zabodávají zmiňované hroty do boku/hrbu býka. Poslední fanfára značí nástup hlavního toreadora. Ten má muletu rudou a tenký meč. Jeho úlohou je nejprve „tanec s býkem“ (aby býka unavil). Představuje různé figury. Vodí býka těsně kolem sebe a je to opravdu úchvatná podívaná. Celou dobu je velice blízko zvířete a nohy jakoby měl vrostlé do země. Dobrý toreador nesmí nikdy před býkem utíkat! Po pokynu prezidenta koridy dochází k závěrečnému majstr štiku. Toreador si vymění meč (oba ale vypadají stejně – nevíme proč). Přistupuje k býkovi a muletou ho navádí těsně kolem svého boku. Důležité je, aby měl v tu chvíli býk skloněnou hlavu. Přichází vpich celého meče do býka v oblasti hrbu. V ideálním případě býk umírá okamžitě. Takováto čistá práce se však povedla na našem představení pouze jednou (ze šesti pokusů). Pokud býk nepadne, tak se ho pomahači muletami snaží unavit. Když si klekne, přistupuje jeden z nich a dýkou bodnutou do oblasti zátylku se snaží zbavit býka života. To může trvat ale ještě pěkně dlouho. Případně toto může udělat i toreador přineseným novým mečem. Tentokrát již ne do šíje, ale do hlavy. Bohužel jsme měli tu smůlu, že náš poslední toreador opravdu nebyl ve formě. Bylo to patrné již z toho, že při svém představení před býkem několikrát utíkal a i jeho figury postrádaly ladnost. Finální zásah se mu nepovedl a asi metrový meč do býka napoprvé vrazil pouze asi ze třetiny. Býk běhal po aréně a nešťastně řval. Až když padl na kolena, tak si toreador usmyslel, že ho dorazí sám. To se mu ale moc nedařilo. Tohle opravdu bylo dost mizerné. Také to toreador po zápase schytal. Korida na něj pískala a do arény létaly i podsedáky. Na druhé straně, když je toreador šikovný, tak je to opravdu zážitek. Náš druhý toreador (Gerardo Rivera) byl nejšikovnější. Podařilo se mu jednou býka zabít na první zásah. Celý meč zajel do býka, býk zachrčel, vychrlil krev a okamžitě se zřítil. Toreador, který byl i ve figurách opravdu skvělý, pyšně odcházel od býka vstříc koridě, která vstala jako jeden muž a všichni mávali čistě bílými kapesníky. Hudba hrála a do arény padaly k nohám toreadora květiny.

    Co napsat závěrem? Etickou otázku zde asi nevyřešíme. Býčí zápasy prostě ke Španělsku patří (i když v Barceloně je například zakázali). Odpůrci mají spoustu pravdivých argumentů. Naopak zastánci tvrdí, že kdyby si býci mohli svobodně vybrat, raději by se z nich stali bojovníci v koridě. Na rozdíl od klasických jatečních zvířat, která většinou žijí jeden rok, se býci chovaní pro býčí zápasy dožívají 4 – 6 let a podmínky k životu mají výrazně lepší.
    Read more

  • Day26

    Není guláš jako guláš!

    August 14, 2016 in Spain ⋅ ☀️ 33 °C

    Téměř po celém Španělsku narazíte na tvz. gulas. Je možné si objednat pinchos s gulasem, talíř gulase atd. Hned jak jsme ho uviděli na lístku, naše srdce zaplesalo! Přeci jenom si člověk rád odfrkne i od výborné španělské kuchyně a gulášek je klasika. Už jsme ho skoro objednávali, ale mozek z části, která musí být pokryta slušnou vrstvou prachu a pavučin (oddělení se jmenuje Vzpomínky starší 4 let (od našich zásnub v Baskicku už jsou to 4 roky)) poslal upozornění: „Bacha, to není guláš!“ 😃
    Co tedy ten gulas je? Tak předně je to ryba. Vypadá to jako malí úhoři a také je to skutečně má připomínat. Gulas je totiž imitace tzv. Angulas, což jsou opravdu mláďátka úhořů, lovených v deltě jedné z řek v Baskicku. To je ale poměrně drahá pochoutka, takže když už si Španělé mysleli, že všichni úhoři v řece vymřeli, tak zadali zakázku šikovným Japoncům na výrobu náhražky. Jednoduchým řešením se stalo Surimi obarvené sépiovým inkoustem. A není to vůbec špatné (opomeneme-li vizuální stránku a psychický blok, který je nutné při jídle překonat). Pro nás rozhodně lepší varianta, než jíst úhoře ve verzi mini. 😷

     
    Read more

  • Day25

    La Latina žije!

    August 13, 2016 in Spain ⋅ ☀️ 31 °C

    Madrid je městem splněných přání. Stačí jen vyslovit: "Mohl by tu být dnes nějaký festival..." A rázem jsme se zcela náhodně zatoulali do čtvrti La Latina. Hned za mostem nás to vcuclo, přátelsky pomuchlalo a vrátilo zpět plné dojmů a zážitků. To byl zase večírek! Nejprve soutěž v ječení dětí, ale to byl jenom začátek. Postupujeme hlouběji do nezmapovaného území a zjišťujeme, že se  všechny místní restaurace přesunuly na ulici. Dovnitř se vůbec nedá dostat, ale výčep je co 10 metrů. K tomu si představte strašlivě hlasitou hudbu a masy trsajících madrileños. Kolem desáté hodiny večer už prakticky není v ulicích k hnutí. Všichni popíjejí, tančí či se něčím cpou. Jediným negativem je všudypřítomný zápach z madridských specialit. :-) První jsme pomocí slovníku rozklíčovali jako smažené dršťky, druhé jsou pro nás záhadná ovčí střeva i s okružím. Raději si nechceme představit, z které části těch nebohých zvířátek to je. Některé záhady jsou holt doživotní. Drželi jsme se při zemi a navečeřeli jsme se v ústraní v restauraci (skvělé cochinillo - vysl. kočinyjo - mléčné selátko) a pak jsme se nechali unášet na vlnách tradičního festivalu La Paloma. 🎉Read more

  • Day24

    Park del Buen Retiro

    August 12, 2016 in Spain ⋅ ☀️ 30 °C

    Opravdu nádherný park kousek od muzea del Prado. Pokud plánujete návštěvu Madridu, určitě sem zajděte! Pro nás je to jedno z nejkrásnějších míst v Madridu. 👍

  • Day23

    Rychle a zběsile: Madridská mise

    August 11, 2016 in Spain ⋅ ☀️ 30 °C

    Vracíme auto! Plán zněl jasně - nejpozději v 8:30 vyrazit (čeká nás přes 400 km dlouhá cesta a chceme mít 2 hodiny rezervu), abychom se před vrácením auta (do 15 hodin) stihli ještě zastavit v hotelu Vincci Soho v centru Madridu (mimochodem hotel je opravdu skvělý) a nechat si v něm zavazadla. Přeci se s nimi nebudeme dřít až z letiště, kam vracíme auto, ne? 🙂 Ze začátku šlo vše dle plánu a ve 13 hodin jsme opravdu přijížděli k hotelu, před kterým ovšem nebylo možné zaparkovat. Udělali jsme si kolem třikrát kolečko a stále nic. Martina to psychicky nevydržela a zavelela, že přeci nemá cenu jezdit kolem a čekat, až se něco uvolní, když je tu přeci podzemní parkoviště! Jasně… Hned, jak jsme do něj vjeli, tak jsme si vzpomněli, jak úzké tu dělají vjezdy a místa. Uf. Ještě pěkně všude přidat ostré sloupy, ať se ukáže, jaký jsi řidič! Nebudeme vás napínat, zvládli jsme to a auto jsme na poslední chvíli neodřeli, ale podruhé bychom tam opravdu nezajížděli. 😀 Tato akce spustila lavinu dalších událostí, které vyvrcholily rozbitím 2 láhví Riojy (z toho jedné Rezervy), které nám vypadly cestou na hotel z velice praktické dárkové krabice na 3 vína, kterou jsme ke koupi dostali. Vypadalo to asi takto… Uf, zaparkovali jsme (zatím bez škrábance - hurá, cestou ven z garáží si musíme dát pozor), nahodíme krosny a rychle do hotelu, už potřebujeme na záchod a čas letí. Ještě ta vína, no, je to jen kousek, tak je ani nebudeme dávat do krosen a vezmeme je v krabici. Tak šup šup, rychle rychle… Štrádujeme si to ulicí k hotelu a najednou rána na celou ulici, všichni koukají, my také koukáme, zavoní Rioja a už teče do kanálu (bílou tedy neochutnáme)… Jirka zastavuje dopravu, ale nějaký Číňan to nevydrží a stejně přejíždí střep velikosti tenisáku. Kola jeho BMW naštěstí vydržela. Martina s krosnou na zádech sbírá ostatní střepy a drhne dlažbu. Hlavně žádné slzičky a jede se dál! 🙂 Kupodivu to jedna láhev (Rezerva) přežila! Po příchodu na hotel jsme ji slavnostně otevřeli. Martina totiž prohlásila, že už ji nikam neveze. 🙂
    Cestou na letiště z hotelu další drama. Auto musíme vrátit s plnou nádrží. Hledání benzinky bylo lahůdkové, ale zvládli jsme to. Brali jsme benzín uprostřed letištních skladišť. Snad to nebyl kerosin. Pokračujeme na terminál 1 (psali v e-mailu den předem, že tam máme vrátit auto). Když míjíme odbočku na terminál 4, tak Martina nahlas popřemýšlí, zda to náhodou nemělo být tam. Rychlý pohled do našich papírů k autu nám potvrzuje, že ano. Ach jo. Jak se ale sakra teď otočit na dálnici? Martina šílí, když si Jirka za hustého provozu přenastavuje navigaci a má strach, že to auto fakt nakonec naboříme. Do garáží Europcaru vjíždíme v 14:45 (pohodová rezerva 15 minut). Pán kontroluje auto a my se modlíme, aby si nevšiml žádných škrábanců (dvakrát jsme ho proto nenápadně přeparkovali, aby na něj ze strany nebylo moc vidět z čehož Jirka už nemohl :-)). Uf, hotovo. Tváříme se jako boží telátka, ale je to čistá euforie. Ještě jenom požádat o fakturu a cestou z letiště na pořádný drink. Zase to dobře dopadlo. Jak to ale příště udělat, aby to bylo konečně bez nervů, je nám záhadou.
    PS: Auto nám posloužilo skvěle. Seat Leon nás opravdu příjemně překvapil, nejen proto, že dle popisu vad to nejdříve vypadalo, že jsme si pronajali auto, který právě stáhli z „demolition derby“ (výčet vad na protokolu před převzetím auta: prasklé čelní sklo, nabourané zepředu, nabourané zezadu…). Asi mají v Europcaru šikovné techniky, my na něm nic takového nenašli. 😉
    Read more

  • Day23

    Okénko českého řidiče ve Španělsku

    August 11, 2016 in Spain ⋅ ☀️ 28 °C

    Včera jsme vrátili našeho milého Leona a tak můžeme plnohodnotně shrnout, jak to tady ve Španělsku vypadá na silnicích. Najeli jsme zde letos 3 000 km, tak nějaké zkušenosti snad už máme. :-)
    Jezdí se tu vpravo (jako u nás, kdyby někdo nevěděl)! 😜 Tak dobře, přihodíme ještě pár detailů…
    Rozdíl oproti povoleným rychlostem u nás je, že na některých silnicích první třídy se může jezdit 100 km/h, naopak na dálnici je maximální povolená rychlost snížena na 120 km/h. Obecně Španělé rychlostní limity celkem dodržují, akorát u úseků, kde dochází k dočasnému snížení rychlosti, to moc neřeší. Ani jednou jsme však za celou dobu cestování nepotkali žádného magora, který se ten den rozhodl pokořit rychlost světla. Povolená hranice alkoholu v krvi je zde 0,5 promile. Místní toho hojně využívají, není problém si dát k obědu skleničku vína nebo piva v rámci menu del día. Další, a tentokrát opravdu velký rozdíl, je používání blinkrů. Španělé si s tím hlavu moc nelámou, na kruhových objezdech je každý používá jinak, většinou se však nepoužívají vůbec a občas je někdo používá obráceně, což nás dost mate!
    Co se týká kvality silnic, tak ta je výrazně lepší než u nás. Obzvlášť dálnice jsou opravdu parádní. Dálnice se obecně dělí na Autovía a Autopista. Autovía jsou bezplatné. Placení mýtného na Autopistas probíhá v mýtných branách, které jsou většinou automatizované. Na jedné si vezmete lístek a po ujetí potřebného úseku ve druhé strčíte lístek do automatu a vložíte příslušnou částku buď v hotovosti, nebo kartou. Kolony se netvoří. Možná i z toho důvodu, že Autopista se dá většinou objet – lze najít variantu zdarma. Cestování po placených úsecích občas vyjde opravdu draze. Náš nejdelší placený úsek byl mezi Zaragozou a pobřežím Středozemního moře – skoro 18 Euro. Připadá nám, že částka není přímo úměrná vzdálenosti, ale úplně náhodně to asi také nebude. Celkově jsme zaplatili 45,3 EUR. K dálnicím máme ještě jednu poznámku – naprosto neuvěřitelné mosty. Zvláště pak v Galicii. Nechápeme, že u nás mohou být nejdražší dálnice na světě.
    Ve městech je opravdu rušný provoz. Často panuje systém různých jednosměrek, doporučujeme si s sebou vzít navigaci. Centra měst bývají neprůjezdná, Španělé jsou více orientovaní na pěší zábavu (jaký rozdíl proti Americe :-)). Parkování ve městech není extra problém. Buď je možné využít parkovací domy (zhruba 11 – 20 Euro za den), nebo nechat auto přímo na ulici. Bílé zóny jsou bezplatné, modré na parkovací hodiny (o víkendech a svátcích většinou zdarma časově neomezené parkování), zelené nedoporučujeme ani zkoušet. Většina hotelů nemá vlastní parking, my jsme to řešili stáním na ulici a bylo to úplně v pohodě. Když se o své auto bojíte (ve smyslu, že vám ho někdo škrábne), tak mu nejhorší službu uděláte tím, že zajedete do garáží. Maximální využití kapacity je nepřímo úměrné s manévrovacím prostorem. Občas se to řeší tak, že garážmistrovi (nebo nějakému picmochovi) necháte klíče od auta a on vám auto zaparkuje. Klíče si následně nechává, kdyby s autem potřeboval ještě někam hnout. Na oplátku vám dá papírek, na který vám napíše SPZ vozu. Nezapomeňte zavřít pusu, až se tomu budete divit jako my. Na hotelu nám řekli, že to je úplně normální. Obecně doporučujeme si spíše ve Španělsku půjčit menší auto, i v ulicích je dost málo místa.
    Poslední kapitolou jsou kruhové objezdy. Kdo sledoval naše putování před třemi lety, tak ví, že jeden megaobjezd (7 pruhů) ve Valencii nás pěkně proškolil. Od té doby snad počet obdobně komplikovaných objezdů vzrostl. Je jich tady opravdu hodně. Částečně i se světelnou signalizací (ne na vjezdu, ale třeba v polovině). Zvolili jsme strategii krajních pruhů, což se ale rovněž ukázalo jako ne vždy výhodné. Některé krajní pruhy jsou rovnou odbočovací na prvním sjezdu… 😜
    Všem řidičům i neřidičům děkujeme za pozornost. Případné dotazy rádi zodpovíme v komentářích. 😊
    Read more