Jak jsem rikala - s lety to jde v Indonesii jako po masle. Rano jsem se kralovsky nasnidala, rozloucila se s (asi) manazerkou meho luxusniho hotelu, co mi za foto se mnou (ach jo, uz zas :-() odpustila platbu za vcerejsi kafe (uz jsem se bala, ze budu muset tech 70 centu platit kartou, ufff) a za posledni rupie vzala ojek na letiste.
Ve Starbucksu mi nechteli na kartu prodat prodat ani zblo, ale mela jsem stesti, ze pan, co stal ve fronte za mnou a vypadal jak manazer, dostal napoj a jidlo zdarma a rozhodl se mi je darovat. Tak jsem mela grand latte a brownie zdarma. Spolu s letem nacas (jedinym ze 3, co jsem si zvladla objednat na spravne datum) hezky zacatek noveho dne ;-).Read more