Chiang Mai 5

Chiang Mai 5
Mittwoch, 04.02.2026
Es kommt immer anders, zweitens als man denkt.....

Heute war es der letzte Tag in Chiang Mai, wobei, es kann passieren, dass wir nochmals zurück hierher kommen.
Aber der Reihe nach.
Mein Plan war, von hiee aus eine schöne, etwa 5-6 Tage dauernde Runde zu drhene, den Mae-Hon-Son-Loop.
Huete Morgen, bei der Besprechung der Sach- und Kampflage musste ich alles über Bord werfen.
Warum? Ich wollte uns ein Auto für diese Zeit mieten. Nach reichlicher Abwägung der Pro und Contra kamen wir zu der Entscheidung, dass aus Sicherheitsgründen für alle beteiligten, d.h. meiner Wenigkeit und der anderen Verkehrsteilnehmern das Auto nicht in Frage kommt. Die Reaktion, welche man hier braucht um ,vor allem wegen den Roller- und Motorradfahrer, die jegliche Regeln missachten habe ich nicht mehr. Die fahren wie die Verrückten, die meisten noch dazu ohne Helm. Ich denke, es war eine weise Entscheidung.
Dann kam mir aber die Idee, man könnte es auch mit den Öffis machen. Tagesplan geändert, wir fahren zum Bus Terminal, um die Tickets für morgen zu kaufen. Das war aber ein Irrtum! Die junge Frau sagte, alles für Morgen und übermorgen ist sold out! Was??? Nur abends, um 20:00 Uhr, da wären wir aber um Mitternacht vor Ort, auf so ein Abenteuer können wir getrost verzichten. Als wir vom Schlater wieder raus kamen, haben wir schließlich gesagt: Gott sei Dank, Glück im Unglück! Da es sich um abgelegen Ecken / Ziele handelt, werden solche Strecken nur von kleinen Anbietern bedient, und die Fahren mit Minivans. Und jetzt kommt`s. Hinten ist kaum Platz fürs Gepäck. Der Bulli war fast voll nur mit Rucksack Touristen. Drinnen sind 8 oder 9 Sitzplätze. Wir haben gerade gesehen, wie das Jungvolk beinah auf ihren Rucksaäcken sitzen hat müssen, zwischen den Bänken war alles voll, und noch ein Rucksack hat seinen Platz finden müssen, (hat auch gefunden) und wie es so aussah, ein kleines Elefant hätte irgendwo auch noch ein Plätzchen bekommen, wäre es nötig gewesen! (LoL) Ein gnadenlos überladenes Fahzeug, was hier natürlich niemanden stört. (Ich hoffe, Pauls Foto kann es dokumentieren).
Dann habe ich die Idee bekommen, wir könnten doch die Runde auch umgekehrt fahren, was leider nur suboptimal wäre. Am Handy habe ich recherchiert, welche Busse andersrum fahren und dann an der Info gefragt. Die Antwort war, gehen sie wieder zum Schalter 11. NEIN, danke! Auf so etwas muss man nicht scharf sein, mit der Firma wollen wir nicht fahren.
Also, es war NIX, basta!
Ich habe es aus dem Kopf gelassen und sagte zum Paul: jetzt gehen wir in ein Lokl, die beste Suppe des Nordens ever zu probieren. So vorgeschlagen in meinen Buch. Paul hat absolut kein Fahrzeug rufen wollen, es wäre noch viel Zeit bis zum Mittagessen, wir gehen zu Fuß, basta. Ja Leute, was sind schlappe 3,5 km im Straßenverkehr, bei glühender Sonne für, von gestern erprobten strammen Waden! Ein Klacks, das geht wie geschmiert. Naja, so etwas sieht anders aus, aber wir gingen los. Alles hat auch ganz gut geklappt, bis wir zwar nicht mehr weit vom Ziel waren, aber einen Kreisverkehr erreicht haben. Auf solchen Kreuzungen setzt regelmäßig Google Maps seine Dienste und Freundschaft zu mir aus. Natürlich auch heute wieder. So kam es, dass es noch viel länger war. Ich musste dann mal fragen, und zu meiner Überraschung wusste die Frau die Richtung. Am Ende haben wir das Lokal, das ein Islamisches Lokal ist und nach Halali kocht, erreicht. Die gewünschte Suppe war auch noch zur späteren Stunde (inzwischen war es 13:30 Uhr) zu bekommen. Bestellt, mit Handzeichnungen ausgemacht, wie scharf die Suppe sein soll, und schwupp, schon war die Suppe vor uns. Der Name der Suppe: Milde curry-nudel-suppe mit Hünchen, die beste hier und breit und weit. Gut gestärkt haben wir dann ein Auto gerufen, hier im Norden ist wohl der besser Anbieter nicht Grab, sondern Bolt, gerufen, und haben uns zum Hotel bringen lassen.
Was nun? Da habe ich bei durchblättern bei meinen Unterlagen, bzw. der Planung den „Geheimtipp“wie es heißt und wo es zu finden wäre entdeckt!
Na so was!!!! Ich habe sofort rechrche begonnen, vor allem, wie wir dorthin kommen würden. Ein Vorschlag mit Zug war leider ausverkauft, oder warum auch immer keine Tickets zu buchen waren. Nirgends, auf keinem Portal. Wieder ein Hindernis. Dann kam die Idee, wenn wir uns schon Mal in den Khao Yai NP kutschieren lassen haben, warum nicht dorthin auch, die Entfernung ist in etwa gleich.
Die App für BOLT aufgemacht, den Preis angeschaut, (ca. 20€, da kann man doch nicht mekern, bei fast 100 km), also buche ich es für morgen. Denkste, in dem Fall muss man sich mit einer KK anmelden. Und wieder Problem, die erste KK wurde nicht akzeptiert. Also, die nächste sollte es richten, und sie tat es auch.
Anstatt am Swimmingpool zu liegen, habe ich es nach 2 Stunden geschafft, den Plan umzuwerfen und zu buchen. Wohin soll es eigentlich gehen? Das verrate ich euch noch nicht. Punkt.
Ich habe heute viel geschrieben, aber die Zeit muss auch sein. Paul schläft schon den Schlaf der Gerechten (oder so ähnlich), die Reiseleitung musste halt Überstunden machen. Jetzt noch die Fotos aussuchen und alles veröffentlichen, danach wird es auch für mich Feierabend geben.

Chiang Mai 5
Středa, 04.02.2026
Vždycky to dopadne jinak, než si člověk myslí...

Dnes byl poslední den v Chiang Mai, ale je možné, že se sem ještě vrátíme.
Ale pěkně popořádku.
Můj plán byl vyrazit odtud na krásný 5–6denní okruh, Mae-Hon-Son-Loop.
Dnes ráno, při projednávání situace a polohy, jsem musel vše zahodit.
Proč? Chtěl jsem si na tuto dobu pronajmout auto. Po důkladném zvážení pro a proti jsme došli k rozhodnutí, že z bezpečnostních důvodů pro všechny zúčastněné, tj. pro mě a ostatní účastníky silničního provozu, auto nepřichází v úvahu. Reakce, kterou je zde třeba mít, zejména kvůli řidičům skútrů a motocyklů, kteří nedodržují žádná pravidla, už nemám. Jezdí jako blázni, většina z nich navíc bez helmy. Myslím, že to bylo moudré rozhodnutí.
Pak mě ale napadlo, že bychom mohli jet veřejnou dopravou. Změnili jsme plán na den a jeli jsme na autobusové nádraží koupit lístky na zítra. To ale byla chyba! Mladá žena nám řekla, že všechno na zítra a pozítří je vyprodáno! Cože??? Jedině večer v 20:00, ale to bychom dorazili na místo až o půlnoci, a takové dobrodružství jsme si mohli klidně odpustit. Když jsme vyšli ze Schlateru, nakonec jsme řekli: Díky bohu, štěstí v neštěstí!
Jelikož se jedná o odlehlé kouty / cíle, tyto trasy obsluhují pouze malí dopravci, kteří jezdí minivany. A teď přijde to nejdůležitější. Vzadu je sotva místo na zavazadla. Minibus byl téměř plný turistů s batohy. Uvnitř je 8 nebo 9 sedadel. Právě jsme viděli, jak mladí lidé museli téměř sedět na svých batozích, mezi lavicemi bylo všechno plné a ještě jeden batoh musel najít své místo (také ho našel) a jak to vypadalo, malý slon by si někde také našel místo, kdyby to bylo nutné! (LoL) Nemilosrdně přetížený vůz, což zde samozřejmě nikoho netrápí. (Doufám, že to Paulova fotka dokáže zdokumentovat).
Pak mě napadlo, že bychom mohli jet trasu opačným směrem, což by bohužel nebylo ideální. Na mobilu jsem vyhledal, které autobusy jedou opačným směrem, a zeptal se na to v informačním centru. Odpověď zněla: „Vraťte se k přepážce 11.“ NE, děkuji! Na něco takového nemusíte být naštvaní, s touto společností nechceme jezdit.

Takže to bylo NIC, basta!
Nechal jsem to být a řekl Paulovi: „Pojďme do jednoho lokalu ochutnat nejlepší polévku na severu.“ Tak to navrhuji ve své knize. Paul nechtěl vůbec volat žádné auto, do oběda bylo ještě hodně času, půjdeme pěšky, basta. No jo, lidi, co je to 3,5 km v silničním provozu, za žhavého slunce, pro včera prověřené pevné lýtka! Hračka, půjde to jako po másle. No, takhle to vypadá jinak, ale vydali jsme se na cestu. Všechno šlo docela dobře, až jsme se dostali k kruhovému objezdu, který nebyl daleko od cíle. Na takových křižovatkách Google Maps pravidelně přestává fungovat a přestává být mým přítelem. Samozřejmě i dnes. Tak se stalo, že to trvalo mnohem déle. Musel jsem se zeptat a k mému překvapení žena znala směr. Nakonec jsme dorazili do restaurace, která je islámská a vaří halal. Požadovanou polévku jsme dostali i v pozdější hodinu (mezitím bylo 13:30). Objednali jsme si, domluvili se pomocí ručních znaků, jak pikantní má polévka být, a hop, už byla před námi. Jméno polévky: Mírná kari nudlová polévka s kuřecím masem, nejlepší v širokém okolí. Dobře posilněni jsme si zavolali auto, tady na severu je asi lepším poskytovatelem ne Grab, ale Bolt, a nechali jsme se odvézt do hotelu.
A co teď? Při prolistování svých dokumentů, respektive plánů, jsem objevil „tajný tip“, jak se tomu říká, a kde by se to dalo najít!
No páni!!!! Okamžitě jsem se pustil do rešerše, hlavně jak se tam dostaneme. Návrh s vlakem byl bohužel vyprodaný, nebo z nějakého důvodu nebylo možné rezervovat jízdenky. Nikde, na žádném portálu. Další překážka. Pak mě napadlo, že když už jsme se nechali odvézt do národního parku Khao Yai, proč se nenechat dovezt i tam, vzdálenost je přibližně stejná.
Otevřela jsem aplikaci BOLT, podíval se na cenu (cca 20 €, což není nic, když uvážíme, že jde o téměř 100 km), a tak jsem si rezervovala jízdu na zítra. Ale ne, jednoduse to nikdy nejde, v tomto případě se musíte registrovat kreditní kartou. A zase problém, první kreditní karta nebyla přijata. Tak jsem zkusila další a ta už prošla.
Místo toho, abych ležela u bazénu, se mi po 2 hodinách podařilo změnit plán a rezervovat. Kam vlastně jedeme? To vám ještě neprozradím. Tečka.
Dnes jsem toho napsal hodně, ale čas je také důležitý si na to udelat. Paul už spí spánkem spravedlivých (nebo tak nějak), sefova vypravy musela prostě dělat přesčasy. Teď už jen vybrat fotky a všechno zveřejnit, pak bude i pro mě konec pracovní doby.Read more