Teil 9 Luang Prabang, 15.-18.02.2026
I går, Laos ⋅ ⛅ 20 °C
Teil 9
Luang Prabang 1
15.02.2026
Der Tag der Wats und nochmals Wats
Was bedeutet überhaupt das Wort „Wat“?
Das habe ich mich gleich am Anfang der Planung gefragt, als ich angefangen habe, mich mit meinem Reiseführer zu beschäftigen.
Irgendwie habe ich es immer wieder verschoben, ein bisschen ins Detail zu gehen. Wat ist eigentlich für mich, als ein absoluter Laie, eine Kirche. Mag sein, dass es auch für die Erklärung und den Vergleich reichen würde, aber ein bisschen höheren Standard sollte man verlangen dürfen.
Ein Wat ist, ein buddhistischer Tempel oder auch ein Komplex von Klöstern, der von einer Mauer umgeben ist.
In einem Wat finden sich eine Versammlungshalle, (Wihan), eine Haupthalle, Stupas und Chedis, die wie Glocken aussehen, und last but not least, Zellen für dort lebenden Mönchen.
Die Funktion ist ähnlich, wie bei uns die Kirchen. Beten,o der auch kultulrelle Begegnungsstellen.
Davon gibt es hier, in Luang Parbat sehr viele, die reihen sich quasi wie auf einer Perlenkette nebeneinander. Wenn man alle besuchen möchte, da braucht man einige Tage dazu. Notwendig ist es nicht, irgendwie verliert man den Überblick, weil sich die Anlagen sehr ähnlich sehen.
So erging uns gleich am ersten Tag, die Sonne prallte auf uns (und natürlich auf alle und überall, wo kein Schatten war) ohne Erbarmung. Nach gefühltem Wat Nr. 25 haben wir aufgehört und sind der Hitze in das klimatisierte Zimmer des Hotels entkommen.
Luang Prabang wirkt in der, für Touristen restaurierten Altstadt ein bisschen mit französischen Touch an. Kein Wunder, die Franzosen waren hier lange „ansässig“. Überall werden Crossaints und gutes Gebäck angeboten, übrigens, diese Dinge sind recht teuer, nur Touristen können sich es wahrschenlich leisren. Sobald man das Touri. Zentrum verlässt, bekommt man ein ganz anderes Bild. Nämlich das Bild, was eigentlich recht bekannt ist. Viel Müll überall wo man hinschaut, vor allem Platikmüül, aber nicht nur. Und schon sieht die Welt ganz anders aus. Auch die Armut kommt dann immer stärker zum Vorschein.
Das waren einige Gedanken, die ich mir gemacht habe.
Tag 2 - 16.02.2026
Heute Morgen stand erst „Frühsport“ auf dem Programm. Etwa 330 Treppenstufen waren zu bewältigen. Das wäre nicht so das größte Problem. Problem ist, dass die Asiaten allgemein wahrscheinlich keine Ahnung haben, dass für Treppenbau man auch eine Formel zum ausrechnen der Stufen benutzen darf (kann)!
Die Stufen sind furchtbar unregelmäßig, hoch, oder schmal, einfach alles andere, was man als Treppen bezeichnen würde.
Wir haben es geschafft, ohne entkräftet umzu fallen, und oben hat uns ganz schöne Aussicht entlohnt, wenn auch etwas diesige. Runter ging es etwas schneller, nein, wir haben uns nicht kopfüber runtergestürzt, sondern sind wieder brav Stufe für Stufe runter gegangen.
Danch stand ein Besuch des Ethnologisches Zentrum an. Dort wurde zwar erklärt, welche Bevölkerungsteile hier leben und wie sie sich kleiden. Nicht anders, wie bei uns die Trachten, auch sehr unterschiedlich. Was aber mehr im Mittelpunkt stand war, ein Krach mit dem Modelabel MaxMara, die sich, ohne zu fragen der Folklore bedient haben. Heute ist die Welt in Ordnung, und man kooperiert im besten Sinne.
Zur letzt stand der Besuch des UOX Laos Visitor Centers an. Hier geht es hauptsächlich um den Indochina Krieg, die zwei Bürgerkriege und das zuerst geheim geführter Krieg der USA, und vor allem auch wie viele Bomben und Munition abgeworfen wurde, was bis heute spürbar ist. Es gibt immer noch viele gesperrte Gebiete. Es war eeetwas härtere Kost, der Paul als überzeugte Pazifist fern geblieben ist Dann war es schon wieder Nachmittag, wir waren kaputt und sind den 1,5 km langer Weg ins Hotel gelaufen.
Cast 9
Luang Prabang 2
16.02.2026
Wat a ještě mnoho dalsich Watu
Co vůbec znamená slovo „Wat“?
Tuto otázku jsem si položila hned na začátku plánování, když jsem začala procházet meho„pruvodce“
Nějak jsem odkládala podrobnější zkoumání. Pro mě, jako úplného nováčka, je Wat v podstatě kostel. Prosim o nezameneni s Wattem, co zname z jako jednotka elektrickeho proudu.To by pro vysvětlení a srovnání mohlo stačit, ale člověk by měl očekávat o něco vyšší standard.
Wat je buddhistický chrám nebo komplex klášterů obehnaný zdí.
Ve watu najdete shromažďovací síň (Wihan), hlavní sál, stúpy a čedi, které vypadají jako zvony, a v neposlední řadě cely pro mnichy, kteří tam žijí.
Jeho funkce je podobná funkci kostelů v naší kultuře: místa pro modlitby a také kulturní setkání.
Těch je zde v Luang Parbatu velmi mnoho, řadí se vedle sebe jako perly na náhrdelníku. Pokud byste chtěli navštívit všechny, potřebovali byste k tomu několik dní. Není to nutné, protože se ztratí přehled, protože si ty waty jsou velmi podobny. Tak se nám stalo hned první den, slunce na nás (a samozřejmě na všechny a všude tam, kde nebyl žádný stín) bez milosti palilo. Po asi, tipuji 25. Watu jsme s tou kulturou skoncili a unikli jsme horku do klimatizovaného pokoje hotelu.
Luang Prabang s jeho zrestaurovaným starým městem zaměřeným na turisty má lehce francouzský nádech. Není divu, vzhledem k dlouhé francouzské přítomnosti zde. Všude, kam se podíváte, se nabízejí croissanty a další lahodné pečivo; ty ceny jsou mimochodem poměrně drahé a pravděpodobně si je mohou dovolit jen turisté. Jakmile však opustíte turistické centrum, naskytne se vám úplně jiný obraz. Konkrétně ten obraz, který je vám vlastně docela známý: Odpadky všude, kam se podíváte, zejména plasticke hmoty vseho druhu, ale ne výhradně. A najednou svět vypadá úplně jinak. Chudoba se stává stále zřetelnější.
To bylo par myslenek, který mi krouzili v hlave.
Luang Prabang - 2
16.02.2026
Dnesni den zacakl s „ranním sportem“. Bylo třeba zdolat asi 330 schodů. To by nebyl největší problém. Problém je v tom, že Asiaté obecně pravděpodobně nemají tušení, že při stavbě schodů lze (a měli by) použít vzorec k výpočtu počtu schodů a jejich velikosti!
Schody jsou strašně nepravidelné, vysoké nebo úzké – v podstatě všechno, co vypada jako vsechno mozny, jenom ne jako schody.
Zvládli jsme to, aniž bychom se vyčerpáním zhroutili, a nahoře jsme byli odměněni docela pěkným výhledem, i když byl trochu mlhavý. Sestup byl o něco rychlejší; ale to by mělo byt normalka.
Poté byla na programu návštěva Etnologického centra. Tam nám vysvětlili, které etnické skupiny zde žijí a jak se oblékají. Stejně jako naše tradiční kroje se velmi liší. Ale co bylo v centru pozornosti, byla hádka s módní značkou Max Mara, která si bez povolení přivlastnila folklór. Dnes je všechno v pořádku a spolupráce je v tom nejlepším slova smyslu.
Nakonec jsme navštívili centrum UOX Laos. Tam se navstevnici dozvedi hlavně o Indocinske valce, o dvouch občanskych válkach a původně tajne valce vedenou USA, a zejména na obrovské množství shozených bomb a munice, jejichž následky jsou dodnes viditelne. Mnoho oblastí je do dneska uzavřených. Teto navsteve se Paul jako presvedceny pacifista vyhnul. Pak už bylo zase odpoledne; byli jsme utahani, takze jsme se vydali na zpatecni cestu a i ten poslední 1,5 km jsme zvladli bez problemu.
Luang Prabang 3
17.02.2026
Da ich schon viele zu viel geschrieben habe, dann heute nur kurz.
Morgen lag Paul flach, dann ging ich los, Bustickets für Morgen irgendwo zu buchen. Dann ging es Paul besser, und wir zogen los, stand doch heute noch ein Besuch am hier in der Nähe bekanntem Wassrfall, der Kuangsi Waterfall. Einen Van, um dorthin zu kommen, habe ich schließlich auch noch organisiert, (wenn ich es alles beschreiben würde, dann verbringe ich hier am Laptop noch weitere 2 Tage). Leider kamen wir dorthin zu einer wirklichen „Rush Houre“, aber es ließ sich nicht ändern. Übrigens, die meisten Touris hier sind Chinesen. Schön war es dort, 540 Stufen zum oberen Ranfd des Wasserfalls habe ich auch geschafft, (alleine, Paul wartete unten), alles für die Katz, man hat dort oben nichts gesehen. Dann sind wir die etwa 30 km wieder zurück gefahren worden.
Das waren 3 volle Tage in Luang Prabang.
Luang Prabang 3
17.02.2026
Dnes jiz moc psat nebudu. Rano zustal Paul lezet, necitil se dobře, ja sla obstarat jizdenky na autobus na zitra. Pak Paul vstal a dnes stala na programu ještě navsteva jednoho vodopadu. Podarilo se ,i docela rychle zprganizovat dopravu, po te co jsem 2 ridice odmitla, kteří nas chteli radne ocesat. S romantikou to nemelo nic spolcnyho, ale hezky ty vodopady byly. Jo, a nejvic turistu je zde z Ciny a chovaji se jako doma. Jestli to zde stemi investicemi co dela Cina, Laos nemá peníze, pujde takhle dal, tak se zde za par let budou ucit cinsky. A ještě něco. Dokonce jsem dnes zvladla 540 schodu. Chtela jsem videt ten vodopad ze shora, ale prdlacku, nic tam videt nebylo. Ok, tak alespon trosku sportu. Paul na me cekal dole. Zpet nas tez dovezli, a tim nas pobyt zde defacto konci. Zitra rano jedeme dal.
To byly plne tri dny v Luang Prabang.Læs mere
LaosTeil 9 Laos cast 9
15. februar, Laos ⋅ ☀️ 29 °C
LAOS
Teil 9
Grenzübergang und Flussfahrt auf dem Mekong nach Luang Prabang
13.-14.02.2026
Hallo aus Laos!
Es wartet auf uns eine 2 Tage lange Flussfahrt auf dem Mekong. Die erste Hälfte endete in Pakbeng. Am nächsten Morgen ging es dann weiter, nach Luang Prabang.
Der Tag fing recht früh an, um 04.30 Uhr hat uns der Wecker geweckt. Es hane noch nicht einmal die Hähne krawal gemacht, es war stock dunkel. Pünktlich (wie die Eisenbahn – Mal war), saßen wir um 05:00 Uhr in der Lobby und warteten an die Abholung. Und tatschlich, etwa 10 Minuten später kam der Van an, und der Wechsel der Länder hat begonnen.
An der grenze hat uns nicht ein 08/15 Übergang erwartet, sondern ein denkmalartig aussehender Bau. Das Prozedere mit ddem Visa war zwar bürokratisch, aber alles hatte seine Ordnung und alles ging glatt über die Bühne, auch Dank dem Guide, einer jungen Laotin, die uns dann die ganze Zeit zuverlässig unter Kontrolle hatte.
Auf der Laotischen Seite angekommen warteten schon viele Vans, die uns Kundschaft zu den Booten gebracht haben.
Gut, dass ich alles gebucht habe, no Stress, alles „easy-peasy“. Von der Grenze fuhren wir erst-mal gute 15 Minuten, bis wir den Bootsanleger erreicht haben. Bootsanleger??? Da lachen die Hühner, es war eine Katastrophe, die einem Kampf um alles beim Bootsanstieg gesund zu überleben gleich war.
Was der erste Eindruck war? Viele Fahnen mit Hammer und Sichel, und endlich der Rechtsverkehr. Das Chaos beim Linksverkehr in Thailand war einfach zu groß. Australien oder Südafrika sind dagegen Weiße Knaben!
Untrewgs hielt das Boot 2x an. Erst haben alte Frauen am Boot ihre Erzeugnisse verkaufen wollen, das war am Vormittag, und leider niemand etwas kaufen wollte. Dann gab es unterwegs ein super Mittagsessen in Buffet-Form, frisch zubereitet am Bord.
Am nachmittag war dann ein Stopp mit Besuch eines Dorfes und seine Grundschule.
Im Dorf sollen ca. 170 Menschen leben, ohne Strom, ohne Wasserzugang (das muss mit den Kanistern geholt werden, was natürlich die Aufgabe der Frauen ist). Ich glaube, 2-3 Häuser hatten kleine Sollaranlagen am Dach. Manche Kids sollten sogar ein Handy besitzen...
Auf jeden Fall ist das Dorfleben recht rückständig geblieben, was auch etwas dem Aberglaube und sonstigen Glaubensrichtungen geschuldet ist.
Aus diesem Grund haben die Hütten der Bewohner auch keine Fenster, damit die Dämonen nicht durchfliegen können.
Die Grundschule geht bis zur Klasse 5. Der Lehrer wird fürstlich von der Regierung bezahlt, um Anreiz zu setzten, überhaupt einen Lehrer dorthin zu kriegen. Leider, niemand bleibt all zu lange.
Leute, bei solchen Aktionen lernt man schätzen, wie und wo man geboren wurde und leben darf
Gegen Abend habe die vielen Boote Pakbeng erreicht. Das „Pier“ zu bewältigen war schon ein Akt der kraft und Geschicks. Es war nämlich kein Pier da, nur ein felsiger Hang. Man konnte sein Gepäck am Bord lassen und nur das Nötigste mitnehmen, aber viele habe trotzdem alles mitgenommen. Glück gehabt, dass dort viele „Kofferträger“ gewartet haben, ich kann mir die Tänze mit Gleichgewicht, bzw, mit vollem Gepäck über die Stolpersteine nicht vorstellen. Die meisten hätten das nie und nimmer geschafft. Es herrschte ein Treiben wie zu besten Zeiten im Hafen von Yokohama, aber jedes Gepäckstück und jeder Teilnehmer wurde am Ende in die richtige Unterkunft gebracht. Wie die das dort schaffen, das bleibt ihr Geheimnis.
In der Untrkunft angekommen, oh Schreck, habe ich dieses Mal ins Klo gegriffen (sorry für den Ausdruck). Dazu ging im ganzen Dorf kein Strom, und es wurde stock dunkel. Zum Glück hat man eine ordentlich Taschenlampe, besser noch, eine Stirnlampe dabei.
Am nächsten Tag hat sich das ganze Prozeder wiederholt, jetzt aber umgekehrt, es ging Ber ab. Trotz allen Hindernissen, die Abfahrt um 07:50 Uhr hat wirklich geklappt.
Unterwegs haben wir am Vormittag ein Dorf besucht, wo Whisky hergestellt wird. Es ist aber mehr ein Schnaps mit 40% Alkohol, als alles andere. Vielleicht auch deshalb, trotz dem Kosten des Saftes, kam niemand betrunken zurück.
Mittagessen wiederum unterwegs am Bord war richtig gut und natürlich frisch zubereitet.
Kurz vor dem Ziel des Tages stand noch ein Halt am Programm. Wir haben iene Höhle besucht, yallerdings hat es niemanden vom Hocker fallen lassen, aber so braucht man es nicht mehr ins Programm für Luang Prabang aufzunehmen.
In Luang Prabang ging es dann doch mehr gesittet zu, es ging eine steile Treppe vom Boot hoch zur Straße. Das Gepäck haben wieder Träger hoch geschleppt, und die wartenden Vans haben alle Touris in ihre Unterkünfte gebracht.
Das waren 2 Tage auf dem Mekong, der Mutter allen Gewässer in Südostasien. Gemächlich floss die braune Brühe dahin, vorbei an den entlang des Ufers verstreuten Dörfern, wo man teilweise den Menschen bei der Arbeit zusehen konnte. Entweder wurde Wäsche gewaschen, oder...? Und das wusste ich wirklich nicht, es wurde nach Gold gesucht!!! Also, San wurde gewaschen! Wie der Ertrag allgemein ausfällt, das wusste unsere Guide nicht so genau, aber dass einige stink reich geworden sind, das würde schon stimmen, sagte sie.
Jetzt lassen wir die Fotos sprechen!!!
LAOS
Část 9
Přechod hranice a plavba po Mekongu do Luang Prabang
13.-14.02.2026
Ahoj z Laosu!
Čeká nás dvoudenní plavba po Mekongu. První polovina skončila v Pakbengu. Druhý den ráno jsme pokračovali do Luang Prabang.
Den začal opravdu brzy, v 04:30 nás vzbudil budík. Ještě ani kohouti nezakokrhali, byla tma jako v pytli. Přesně (jako hodinky), jsme seděli v lobby v 05:00 a čekali na vyzvednutí. A skutečně, asi o 10 minut později dorazil van a po vyzvednuti vsech turistu z jejich hotelu se vyrazilo smerem k hranici. Tech asi 100 km se zvladlo za 1.5 hodinky.
Na hranici nás nečekal obyčejný přechod, ale stavba připomínající památku. Postup s vízem byl sice byrokratický, ale všechno mělo svůj řád a všechno proběhlo hladce, také díky průvodkyni, mladé Laotce, která nás po celou dobu spolehlivě kontrolovala a mela pod dozorem.
Po příjezdu na laoskou stranu už čekalo mnoho dodávek, které nás přepravily k lodím.
Je dobře, že jsem si všechno zarezervovala předem; žádný stres, všechno bylo „jednoduchy“. Od hranic jsme jeli dobrých 15 minut, než jsme dorazili k molu pro lodě. Molo pro lodě??? To je vtip; byla to katastrofa, opravdový boj dostat se na palubu.
Jaký byl první dojem v Laosu? Spousta vlajek se srpem a kladivem a nakonec jízda vpravo. Chaos jízdy vlevo v Thajsku byl prostě příliš velký. Austrálie nebo Jižní Afrika jsou ve srovnání s nimi uplne jednoducha zalezitost.
Loď během plavby dvakrát zastavila. Nejdřív se ráno nějaké staré ženy snažily na lodi prodat své zboží, ale bohužel nikdo nechtěl nic koupit. Pak jsme měli fantastický oběd formou bufetu, čerstvě připravený na palubě.
Odpoledne jsme se zastavili navštívit vesnici a její základní školu.
Ve vesnici údajně žije asi 170 lidí, bez elektřiny a tekoucí vody (kterou je třeba nosit v kanystrech, což je samozřejmě ženská práce). Myslím, že dva nebo tři domy měly na střeše malé solární panely. Některé děti měly dokonce mobilní telefony... Každopádně život ve vesnici zůstal dost zaostalý, což je částečně způsobeno pověrami a dalšími přesvědčeními.
Z tohoto důvodu nemají chatrče obyvatel okna, aby jimi nemohli prolétnout démoni.
Základní škola pokračuje až do páté třídy. Učitel je štědře placen vládou jako pobídka k tomu, aby tam vůbec učitele dostal. Bohužel se tam nikdo dlouho nezdržuje.
Lidicky, právě během takových výletů si člověk skutečně uvědomí, jak a kde se narodil a kde smí žít.
K večeru dorazilo mnoho lodí do Pakbengu. Navigace po „mole“ vyzadovala rovnovahu, silu v nohach a i trosku odvahy. Ve skutečnosti tam žádné molo nebylo, jen skalnatý svah. Na palubě jsme si mohli nechat zavazadla a vzít si jen to nejnutnější, ale mnozí si stejně vzali všechno. Naštěstí čekala spousta nosičů; nedokážu si představit, jaké balancování po tech kamenech by předváděli, se všemi svými zavazadly. Většina by to nikdy nezvládla. Bylo to stejně chaotické jako rušný přístav Jokohama v jeho zlatých dobách, ale každé zavazadlo a každý účastník se nakonec dostali do svého ubytování. Jak to tam zvládli, zůstává jejich tajemstvím.
„... Když jsem dorazil do svého ubytování, ach jo, tentokrát jsem sahla pri volbe prenocovani totalne vedle. Aby toho nebylo málo, celá vesnice neměla elektřinu a byla tma jak 1000 m pod zemi. Na štěstí jsme meli sebou měl dobrou silnou baterku, a ja si nasadila čelovku, ktera konecne prisla k nasazeni.
Druhý den se celý postup opakoval, ale tentokrát v opačném směru, coz jednodusi v zadnym pripade nebylo. Jedine, kdyby nekdo upadl, byl by na lodi asi o neco rychleji, a nebo taky ne...Navzdory všem překážkám se nám skutečně podařilo odplout v planovanem case v7:50.
Ráno jsme navštívili vesnici, kde se vyrábí whisky. Je to však spíše destilát se 40% alkoholem než cokoli jiného. Možná proto se i přes ochutnávku „šťávy“ nikdo nevrátil opilý.
Oběd na palubě byl opravdu dobrý a samozřejmě čerstvě připravený.
Krátce před dosažením našeho dnešního cíle jsme měli v itineráři ještě jednu zastávku. Navštívili jsme jeskyni, ale nikoho zrovna neohromila, takže není třeba ji do itineráře Luang Prabang zahrnovat.
V Luang Prabangu to bylo mnohem civilizovanější. Z lodi jsme vystoupali po strmém schodišti na ulici. Nosiči znovu vynesli zavazadla nahoru a čekající dodávky odvezly všechny turisty do jejich ubytování.
Byly to dva dny na Mekongu, matce všech vodních cest v jihovýchodní Asii. Hnědá voda klidně tekla kolem vesnic roztroušených podél břehů, kde bylo občas možné vidět lidi při práci. Buď prali prádlo, nebo...? A to jsem opravdu nevěděla, hledali zlato!!! Naše průvodkyně si nebyla úplně jistá, kolik peněz se vydělávalo, ale řekla, že je pravda, že někteří lidé zbohatli.
A teď nechte fotky mluvit samy za sebe!!!Læs mere
Chiang Rai
12. februar, Thailand ⋅ ☀️ 32 °C
Am Abend haben wir uns endlich den Uhrturm angeschaut.
Viele Städte auf der Welt haben so ihre Wahrzeichen, nicht nur Chiang Rai.
Včera večer jsme se konečně dostali k té věži s hodinami a poslechli si, jak a co hraji.
Hodně nešť na světe na takováto místa, nejenom zde, v Chiang Rai.Læs mere
Chiang Rai 5
12. februar, Thailand ⋅ ☀️ 29 °C
Chiang Rai 5 - 12.02.2026
Unverhofft kommt oft!
So könnte man es sagen.
Der Aufenthalt in Thailand neigt sich dem Ende zu , und wir werden das nächste Land unter die Lupe nehmen, das LAOS heit.
Ok, unter die Lupe ist etwas übertrieben, aber wir werden wieder versuchen, das Beste zu geben. Natürlich muss es auch irgendwie geplant sein, so auch jetzt. Warum soll man einen ganz stinknormalen Grenzübergang nehmen, wenn es auch etwas „außergewöhnlicher geht“? Die Erinnerungen aus Südamerika kamen wieder hoch, in so etwas sind wir ganz gut geübt. Denke ich!
Im Norden Thailands besteht die Möglichkeit, mit einem Boot 2 Tage lang auf dem Mekong nach Laos einzureisen. Eigentlich sind es 2 Teile, mit einer Übernachtung auf dem „Festland“.
Nur, die Frage war aber wie? Ich habe viel darüber gelesen, was eigentlich für uns kräftemäßig fast schon zu viel sein könnte, habe das ganze aber einfach schleifen lassen, bis gestern.
Im Internet wirst du geholfen, oder so ähnlich hat es jemand (B.B.) mal in der Werbung gesagt. In der Tat, einige Anbieter habe ich gefunden und habe beschlossen, weil alles viel einfacher wäre, das Abenteuer im Paket zu buchen. Dann habe ich aber erneut nichts gemacht. Am gestrigen Nachmittag sind wir zu dem Uhrenturm gelaufen und sind urpllötzlich über ein kleines Reisebüro gestolpert. Das war nicht neu dort, nur wir haben es beim vorbei gehen nie wahrgenommen. Schau mal Paul! Hier ist das, was ich suche, vor Ort, wo ich Fragen stellen kann und dann buchen. Nicht wie mit Hilfe der e-Mails. Ok, das geht auch, aber...
Wir sind in das Reisebüro rein gegangen und haben uns mit der Frau dort sofort sehr gut verstanden. Das war schon der erste + Gummipunkt!
Dann ging alles Schlag auf Schlag! Leider nein, Morgen (heute also, den 12.02.) geht es nicht mehr, aber am Freitag, den 13! Wenn es kein Omen ist, Freitag und der 13.!
Wir werden am Hotel abgeholt, die ca. 100 km zur Grenze gefahren, bekommen Assistenz bei Visa on Arrival Antrag, das Boot hat für uns dann auch das Mittagessen parat, ok, eher der Koch und die Crew. Es stimmte alles, auch der preis, warum sollten wir uns mit der Jugend auf einem Backpacker Boot zusammen quetschen? Die Zeiten sind leider vorbei, es muss nicht mehr sein.
Also, Abfahrt am 13.02. mit einer Zwischenübernachtung (die habe ich schon gebucht, es ist Eigenleistung) und am 14.02. gegen 18:00 Uhr sollten wir in Luang Prabang ankommen und ins von mir wiederum schon gebuchtes Hotel gebracht werden.
Was will man mehr?
Nur, es ging erneut nur cash. Mir fehlten 3000 Bhat. Macht nichts, Morgen können sie es vorbei bringen. Ok, Anzahlung fertig.
Im Hotel habe ich geschaut, ob wir noch eine Nacht längr bleiben könnten , und siehe da, es ging, also noch eine Nacht neu dazu gebucht.
Heute Vormittag haben wir in der Stadt ein ATM um einige Tausende erleichtert, im Büro nachgezahlt, dazu bei der Frau gleich US$ zum guten Kurs gekauft (das Visum soll in US$ bezahlt werden und kostet schlappe 40 $ p.P.). Dann habe ich nicht passend Geld für die $$$ gehabt, sie hat mir mehr zurück rausgegeben, als sie sollte. Naja, bringen sie es am Nachmittag vorbei.... gesagt und natürlich auch getan!
Zurück im Hotel haben wir um 11:00 aus-gecheckt und durften gleich unseres neue Zimmer wieder beziehen. Hier im Zimmer habe ich dann alles notwendige weiter gebucht und gelesen und gesucht, bis alles zusammen war.
Das war eine Erzählung, wie es auch gehen kann. Jetzzt hoffen wir, dass Morgen, der 13. und Freitag zu einem guten Tag wird.
Heute ohne Fotos, so bleibt es spannend, wie es uns auf dem Boot ergangen ist.
Chiang Rai 5 - 12.02.2026
Nečekané věci se stanou casto!
Tak by se to dalo říct.
Pobyt v Thajsku se chýlí ke konci a my se podíváme na další zemi, která se jmenuje LAOS.
Dobře, „podrobně“ je trochu přehnané, ale opět se pokusíme dát ze sebe to nejlepší. Samozřejmě to musí být nějak naplánované, stejně jako teď. Proč by člověk měl použít úplně normální hraniční přechod, když to jde i „nějak výjimečněji“? Vzpomínky na Jižní Ameriku se vrátily, v tomhle jsme docela zběhlí. Aspoň si to myslím!
Na severu Thajska je možné se lodí dostat za dva dny po řece Mekong do Laosu. Vlastně se jedná o dvě části s přenocováním na „pevnině“.
Otázkou však bylo, jak na to? Hodně jsem o tom četl, což by pro nás mohlo být z hlediska fyzické kondice téměř příliš, ale nechal jsem to být, až do včerejška.
Na internetu ti pomohou, nebo tak něco kdysi řekl někdo (B.B.) v reklamě. Opravdu jsem našla několik poskytovatelů a rozhodla jsem se, že bude mnohem jednodušší rezervovat si celé dobrodružství jako balíček. Ale pak jsem zase nic neudělala. Včera odpoledne jsme šli k hodinové věži a najednou jsme narazili na malou cestovní kancelář. Nebyla tam nová, jen jsme si jí při procházení nikdy nevšimli. Podívej, Paule! Tady je to, co hledám, na místě, kde se můžu zeptat a pak rezervovat. To je reseni!
Zašli jsme do cestovní kanceláře a s tou pani jsme si hned padli do oka. To byl první plus!Pak se všechno seběhlo velmi rychle! Bohužel ne, zítra (ani dnes, 12. února) to možné není, ale v pátek třináctého to bude! Pokud to není znamení, tak pátek třináctého!Vyzvednou nás v hotelu, odvezou nás asi 100 km na hranice a pomohou nám s žádostí o vízum po příjezdu. Na lodi pro nás dokonce připraví oběd – přesněji řečeno, kuchaře a posádku. Všechno je perfektní, včetně ceny. Proč bychom se měli mačkat na batůžkářské lodi s mladší partou? Ty časy jsou bohužel pryč; už to není nutné.
Takže odjezd 13. února s přenocováním (které jsem si už zarezervovala; je to moje vlastní zodpovědnost) a do Luang Prabangu bychom měli dorazit kolem 18:00 14. února a být odvezeni do hotelu, který jsem si už zarezervovala.
Co si muzeme prat vice?
Jenže, opět jen za hotovost. Chybělo mi 3000 bahtů. Žádný problém, můžou je přivézt zítra. Dobře, záloha zaplacena.
V hotelu jsem se podíval, jestli můžeme zůstat ještě jednu noc, a ejhle, mohli, tak jsem si rezervovala další noc.
Dnes ráno jsme si ve městě odlehcili jeden bankomat několik tisíc bahtů, rozdíl doplatili v kanceláři a od té ženy koupili nějaké americké dolary za dobrý kurz (vízum se má platit v amerických dolarech a stojí „pouhých „40 dolarů na osobu). Pak jsem neměl přesnou částku na dolary a ona mi dala víc drobných, než měla. No, přinést to odpoledne... řečeno a samozřejmě hotovo!
Zpátky v hotelu jsme se v 11:00 odhlásili a mohli jsme se hned nastěhovat zpět do našeho nového pokoje. Tam jsem si rezervoval, přečetl a vyhledal všechno, co jsem potřeboval, dokud jsem neměl vše vyřešené.
To byl příběh o tom, jak to může i pozitivne vecdopadnout, když se nespecha. (Ok, nejak se mi do toho planovani v ten den nechtelo) Teď doufáme, že zítra, 13. a v pátek vse dobře dopadne
Dnes žádné fotky, takže si budete muset počkat a uvidíte, jak to dopadlo na lodi.Læs mere
Přeji, příjemnou platbu. Bude to určitě pěkný zážitek. Pro Thajce je číslo 13-šťastné číslo!! My také 13.2. odlétáme opět na Kanáry. Opatrujte se. [Eva]
RejsendeDas war ja mal wieder eine spannende und letztlich gelungene Aktion. Wir haben an einem Freitag den 13. geheiratet - wenn das kein Glückstag ist!
Chiang Rai 4
11. februar, Thailand ⋅ ☀️ 31 °C
Chiang Rai 4 - 11.02.2026
Blauer Traum - Wat Rong Suea Ton (Blauer Tempel)
Was wir gestern gesehen haben, ist wahrscheinlich einzigartig, aber auch der Blaue Tempel ist gar nicht schlecht. Warum? Weil dieser Tempel von einem Schüler des Künstlers entworfen wurde, der auch den Weißen Tempel entworfen hat.
Schauen Sie sich die Fotos an und entscheiden Sie selbst, welcher Ihnen besser gefällt.
Von dort aus fuhren wir mit einem Grab Taxi zum letzten Tempel, den ich in Chiang Rai besuchen wollte. Wir hatten ihn bereits vor zwei Tagen kurz besichtigt, aber aufgrund von Zeitmangel wollte ich unbedingt dorthin zurückkehren.
Er heißt Wat Ming Muang und angeblich sind hier die Asche des Königs aufbewahrt, der diese Stadt im 15. Jahrhundert gegründet hat.
Man könnte fast sagen, dass es ein „Traum in Weiß” ist.
Von dort aus gingen wir zum BigC Supercenter, um einzukaufen und etwas zu essen, und dann zum Hotel, wo Paul gerade seine Augencreme aufträgt und ich den Tagesbericht für euch schreibe und die nächsten Tage buchen muss, denn morgen geht es weiter, die Show muss weitergehen!
Chiang Rai 4 - 11.02.2026
Modrý sen - Wat Rong Suea Ton (Modrý chrám)
To, co jsme viděli včera, pravděpodobně nemá obdoby, ale ani Modrý chrám není vůbec špatný. Proč? Protože tento chrám navrhl žák umělce, který navrhl Bílý chrám.
Podívejte se na fotky a posuďte sami, který se vám líbil víc.
Odtud jsme se taxíkem Grab Taxi vydali k poslednímu chrámu, který jsem v Chiang Rai plánoval navštívit. Už před dvěma dny jsme si ho krátce prohlédli, ale kvůli nedostatku času jsem se tam chtěl nutně vrátit.
Jmenuje se Wat Ming Muang a údajně jsou zde uloženy popel krále, který toto město založil v 15. století.
Dalo by se téměř říci, že je to „sen v bílém“.
Odtud jsme se vydali do BigC Supercenter nakoupit a najíst se a poté do hotelu, kde Paul právě používá oční krém a já pro vás píšu denní zprávu a musím zarezervovat další dny, protože zítra pokračujeme dál, show musí pokračovat!Læs mere
Jindro, je to nádhera!!! Doufám, že si tam taky zapalujete vonné tyčinky... Aby Vás Buddha opatroval.♥️ [Eva]
RejsendeNezapalujeme. Na tyhle blbosti nevěříme. Ale v bílém templu jsem pozadu pro nás hodila do studně 2 mince. 🪙 😊
Chiang Rai 3
10. februar, Thailand ⋅ ⛅ 30 °C
Chiang Rai 3 - 10.02.2026
Ein Traum im Weiß – Wat Rong Khun (White Tempel)
Etwa 12 km von der Stadt entfernt, hat sich Thailands bekanntester und auch noch lebender Künstler verewigen dürfen.
Der Künstler Chalermchai Kositpipat konzipierte das Wat als „für die Menschen erlebbaren Himmel auf Erden“.
Ob es Kunst ist, oder eben Kitsch, darüber würde man sich bestimmt streiten können, aber gesehen haben sollte man es bestimmt, wenn man hier in der Ecke schon Mal ist.
Und das Pauls Fotoapparat, sodann auch mein Handy bei Fotos aufnehmen nur noch geglüht haben, das werdet ihr mir bestimmt auch glauben.
….und auch das glauben, dass nichts schiefgehen konnte, wie die die ersten 2 Fotos zeigen! (LoL) Die Vorderscheibe war voll mit Amuletten, und somit war der Bus natürlich auch absolut sicher!?!?
Chiang Rai 3 - 10.02.2026
Sen v bílém – Wat Rong Khun (Bílý chrám)
Asi 12 km od města se zvetcnil nejznámější a dosud žijící thajský umělec.
Umělec Chalermchai Kositpipat koncipoval Wat jako „nebe na zemi, které mohou lidé prožít“.
O tom, zda se jedná o umění, nebo kitsch, se dá určitě diskutovat, ale pokud jste už jednou v této oblasti, určitě byste to měli vidět.
A že Paulův fotoaparát a i můj mobil při focení doslova hořely, tomu určitě uvěříte....
...a také tomu uverite, že se nemohlo nic spatneho dnes prihodit, jak ukazují první dvě fotky! (LoL)
Přední sklo bylo plné amuletů, takže autobus byl samozřejmě naprosto bezpečný! (Hahaha)Læs mere
Das sieht ja wirklich sehr beeindruckend aus. Weiterhin gute Reise. [Steven+Nicole]
Chiang Rai 2
9. februar, Thailand ⋅ 🌙 22 °C
Chiang Rai 2 - 09.02.2026
Endlich haben wir es geschafft!
Ein Tag voller positiven Erlebnissen!!! :)
Ich möchte heute nicht viel schreiben, deshalb versuche ich mich kurz zu halten.
Programm heute war, möglichst viele Sehenswürdigkeiten in der Altstadt zu besuchen.
Mit Grab – Taxi ging es zum ersten Tempel, Wat Phr Kaew. Hier residierte ein Smaragd Buddha, den man heute im Königspalast in Bangkok bewundern darf. Hier „lebt“ jetzt aus 300 kg kanadischen Jade ein neuer Bewohner, natürlich sieht er aus wie ein Buddha;(
Von hier ein Sprung weiter liegt Wat Phra Sing. Hier zeigt der Erbauer vor allem 4 Tiere, welche mit 4 Elementen der Erde verbunden sind. Erde = Elefant, Wasser = Naga Schlange, Luft = Garuda (hier weiß ich nicht, um welches Tier es sich handelt, was aber der Geschichte sicher nichts ausmacht), und Feuer = Löwe.
Ntgegen dem goldenen Uhrturm findet sich hier auch noch ein alter Uhrturm, den wir geschwindt auch gefunden haben.
Es ging weiter, Richtung Königlicher Denkmal. Unterwegs trafen wir noch auf einen schönen Wat Klang Wiang, der sehenswert war.
Die Richtung stimmte, und wir stiefelten in der Hitze weiter. Unterwegs gab es ein Stopp, um unsere Kraftspeichr aufzufüllen, in einem echten Thai-Lokal. Wo Schüler aus der Umgebung essen, muss es doch gut und preiswert sein. Und es war beides!
Danch waren es nur noch einige Meter und wir erreichten das Denkmal des Gründers dieser Stadt, der König Munag hieß.
Plötzlich erschien eine Tram, über diese ich schon gelesen habe. Die ist um sonst und fährt die Touris durch die Hauptsehenswürdigkeiten, wo es immer 10 Min. Halt gab.
So kamen wir in den Genuss auch noch, ohne groß es geplant zu haben. Was uns am besten gefallen hat, waren 2 Stops. Bei dem ersten durften wir königliche Wagen bewundern. Jeder Provinzkönig hatte wohl so was. Und das total beste war der letzte Stop am Wat Ming Muang. Das war bis jetzt das schönste Wat, wie wir meinen. Dort soll auch die Asche des Gründers von Chiang Rai liegen.
Das war der erste Tag ohne besondere Vorkommnisse!!! 3x Halleluja!
Chiang Rai 2 – 09.02.2026
Konečně jsme to zvládli!
Den plný pozitivních zážitků!!! :)
Dnes nechci psát moc, proto se pokusím být stručný.
Dnešním programem bylo navštívit co nejvíce památek ve starém městě.
Grabem – taxíkem jsme jeli k prvnímu chrámu, Wat Phr Kaew. Zde sídlil Smaragdový Buddha, kterého dnes můžete obdivovat v královském paláci v Bangkoku. Nyní zde „žije“ nový obyvatel z 300 kg kanadského jadeitu, který samozřejmě vypadá jako Buddha;(
O kousek dál se nachází Wat Phra Sing. Zde stavitel představuje především 4 zvířata, která jsou spojena se 4 živly země. Země = slon, voda = had Naga, vzduch = Garuda (tady nevím, o jaké zvíře se jedná, ale to na příběhu jistě nic nemění) a oheň = lev.
Naproti zlaté věži s hodinami se zde nachází také stará věž s hodinami, kterou jsme rychle našli.
Pokračovali jsme směrem ke královskému památníku. Cestou jsme narazili na krásný Wat Klang Wiang, který stál za to vidět.
Směr byl správný a my jsme pokračovali v chůzi v horku. Cestou jsme se zastavili, abychom doplnili energii v opravdové thajské restauraci. Tam, kde jedí studenti z okolí, to musí být dobré a levné. A bylo to obojí!
Pak už zbývalo jen pár metrů a dorazili jsme k památníku zakladatele tohoto města, krále Munaga.
Najednou se objevila tramvaj, o které jsem už četl. Je zdarma a vozí turisty po hlavních památkách, kde vždy zastavuje na 10 minut.
Tak jsme si ji mohli užít, aniž bychom to plánovali. Nejvíc se nám líbily dvě zastávky. Na první jsme mohli obdivovat královské kočáry. Každý provinční král měl asi něco podobného. A úplně nejlepší byla poslední zastávka u Wat Ming Muang. Podle nás to byl dosud nejkrásnější chrám. Tam mají být uloženy popel zakladatele Chiang Rai.
To byl první den bez zvláštních událostí!!! 3x Haleluja!Læs mere
Chiang Rai
8. februar, Thailand ⋅ ⛅ 25 °C
Teil 8
Chiang Rai 08.-12.02.2026
Chiang Rai 1 – 08.02.2026
Kein Tag ohne Aufregung, wo kämen wir auch hin....
Heute stand weiterer Umzug am Programm, nach Chiang Rai.
Wir dachten, die etwa 230 km schaffen wir wie nichts.
Aber, ich glaube, dieser Satz wird noch berühmt und ohne den Satz wird wahrscheinlich kein Tag meines Reiseberichtes mehr anfangen können.
""Erstens kommt es anders, zweitens als man denkt...""
Ohne besondere Vorkomnisse geht`s wahrscheinlich nichts bei uns.
Alles lief ganz normal, der Bus kam zeitig an, das Gepäck wurde verladen, die Passagierliste wurde abgearbeitet, es kommt niemand in den Bus rein, bevor die Busbegleiterin, (jeder Langstreckenbus hat immer eine oder einen Begleiter) den Teilnehmer nicht abgehackt hat.
Die Strecke war teilweise sehr kurvig und dabei ging es noch ständig steil an und ab.
Unterwegs ging alles gut, mal sind welche ausgestiegen, auch nach Bedarf bei "einer Milchkanne", wenn gewünscht, dann wieder zugestiegen.
Bis wir endlich nach mehr als 5 Stunden Fahrzeit die Stadtgrenze von Chiang Rai, und damit den Terminal 2 erreicht haben. Es sollte noch weiter gehen, bis fast in die Stadtmitte zum Terminal 1.
Allerdings, es blieb bei „sollte“. Der Bus bleib ganz plötzlich auf der Abbiegespur zum Terminal direkt mittig stehen. Der Fahrer ist um den Bus gehüpft wie angeschossener Hase, hat Fotos gemacht, aber niemand hat was gesagt.
Nach einer Weile stieg ich aus und fragte die Begleiterin, was lost ist. Sie übrstezte mir mit Onkel Googles Hilfe, dass einzige Wort, „broken“.
Und es wurde weiterhin nichts mitgeteilt, der Fahrer hat ständig telefoniert.
Dann platzte mir der Kragen und ich sagte, dass wir aussteigen werden und den Rest, es waren nur noch etwa 4,5 km uns mit Grab-Auto zum Hotel bringen lassen.
Gesagt getan, Grab wurde bestellt, und nach einer kurzen Fahrt sind wir am gebuchten Hotel angekommen.
Und als wir auf das Auto warteten, haben diese starken Männer den Bus um die Kurve zur Seite geschoben. Das war fast eine Leistung wie für Gottschalks „Wetten dass“. Meint ihr auch? LoL
Nach einem Kaffee sind wir noch in die Altstadt zu einem Wahrzeichen, der Goldenen Uhr gelaufen und um etwas zum Abendessen zu uns nehmen, schließlich haben wir, wie so oft, nur gefrühstückt.
Jetzt wollen wir hoffen, dass die 3 volle Tage hier ohne weitere besondere Vorkommnisse ablaufen werden.
Část 8
Chiang Rai 08.–12.02.2026
Chiang Rai 1 – 08.02.2026
Žádný den bez vzrušení, kam bychom se dostali...
Dnes byl na programu další přesun, tentokrát do Chiang Rai.
Mysleli jsme si, že těch asi 230 km zvládneme hravě.
Ale myslím, že tato věta se stane slavnou a bez ní pravděpodobně nebude možné začít žádný den mého cestopisu.
""Za prvé, věci se vyvíjejí jinak, než si člověk myslí...""
Bez zvláštních událostí to u nás asi nejde.
Všechno proběhlo zcela normálně, autobus přijel včas, zavazadla byla naložena, seznam cestujících byl zpracován, nikdo nesmí nastoupit do autobusu, dokud průvodce (každý dálkový autobus má vždy jednoho průvodce) nezaškrtne účastníka.
Trasa byla místy velmi klikatá a navíc neustále stoupala a klesala.
Cesta proběhla bez problémů, někteří cestující vystoupili, třeba i nekde na rohu, dle potreby, a pak zase nastoupili.
Až po více než 5 hodinách jízdy jsme konečně dorazili k hranicím města Chiang Rai a tím i k terminálu 2. Měli jsme jet ještě dál, téměř do centra města k terminálu 1.
Zůstalo však pouze u „měli“. Autobus najednou zastavil přímo uprostřed odbočovacího pruhu k terminálu. Řidič poskakoval kolem autobusu jako postřelený zajíc, fotil, ale nikdo nic neřekl.
Po chvíli jsem vystoupila a zeptala se průvodkyně, co se děje. S pomocí strýčka Googla mi řekla jediné slovo: „broken“ = "zlomeny"
A dál nám nic neřekli, řidič neustále telefonoval.
Pak mi došla trpělivost a řekl jsem, že vystoupíme a zbytek cesty, asi 4,5 km, si necháme odvézt do hotelu autem Grab.
Řečeno, hotovo, objednali jsme Grab a po krátké jízdě jsme dorazili do rezervovaného hotelu.
A když jsme čekali na auto, tito silní muži odtlačili autobus za zatáčku na stranu. To byl téměř výkon jako v Gottschalkově pořadu „Wetten dass“. Souhlasíte? LoL (Nevim, zdali ten prrrogram znate, ale v Nemecku to bylo velmi popularni vysilani. Neco jako za komancu "Ein Kessel buntes", tez to ukazovali v ceske televizi.
Po kávě jsme se vydali do starého města k jedne zajimavosti, Zlatým hodinám, a na večeři, protože jsme, jako tak často, měli jen snídani.
Teď doufáme, že tři celé dny zde proběhnou bez dalších zvláštních událostí.Læs mere
Lampang 3
7. februar, Thailand ⋅ ⛅ 28 °C
Lampang 3 – 07.02.2026
Hidden gam – Sky Pagodas
Endlich ist der Tag da, um das Geheimnis zu lüften.
Es handelt sich um Pagoden, die auf den Spitzen der Karstberge platziert sind.
Der Ort heißt offiziell Wat Chaloem Phra Kiat Phrachomklao Rachanusorn und es ist ein buddhistischer Bergtempel und wird auch Sky Pagodas genannt.
Von der Stadt Lampang liegt der NP etwa 65 km entfernt.
Leider gibt es keine reguläre Busverbindung dorthin, deshalb ist es ein Problem, dorthin zu gelangen.
Und das war auch unser Problem. Es gilt „noch“ als ein Geheimtipp.
Da wir inzwischen die Info hatten, dass es irgendwo in der Altsadt zwei Haltestellen geben soll, woher man mit einem Songtheaw, das man mieten und Preis ausmachen kann, dorthin kommt.
Wir haben natürlich die falsche Haltestelle erwischt. Es stand zwar ein Minivan dort, wo auch schon 3 oder 4 Menschen drinnen saßen, aber niemand konnte mit dem Wort Sky Pagodas etwas anfangen.
Ich ging in ein gegenüber liegendes Kaffee und fragte dort. Niemand sprach englisch, aber mit Hilfe von Onkel Google hat die junge Frau verstanden, was ich wollte. Die Antwort war: Rent a car / Auto mieten. Bis ich mich umgedreht habe, sollte ich ihr fplgen. Draußen parkten versteckt einige von diesen komischen Dingen, weder ein Tuk-Tuk, noch ein Minivan, allerdings sahen alle nicht gerade verttrauendwürdig aus, was ihr auf den Fotos bestimmt sehen könnt. Nach kurzer Debatte mit den Fahrern hat sie auf einen gezeigt und übersetzte, dass er uns fahren würde, ob wir mit 1200,- BHT einverstanden sind. Ja klar, es sind mehr als 65 km einfache Strecke, etwa 34 € ist ok, Dazu wird der Fahrer warten, bis wir wieder zurück gekommen sind.
Wir haben das Ding für uns alleine gehabt. Und gleich ging es auch schon los. Durch die Stadt und gleich auf die Autobahn. Ja, die Dinge fahren locker 90 km/h. Es wurden Kurven geschnitten, links, rechts überholt, schnell vorwärts hieß die Devise. Nach ca. 70 Minuten langer Fahrt haben wir den Parkplatz tatsächlich erreicht.
Dort habe ich mit ihm 3 Stunden Wartezeit vereinbart, er parkte ein, und wir gingen die Eintritttickets kaufen. Dann wird man mit einem Pick-up, der auf der Pritsche Sitze hat etwa 4 km zum Ausgangspunkt gefahren. Alles war super organisiert, viele Leute waren nicht da, und so konnten wir gleich losfahren.
Der Weg hoch zu den Pagodas, leider nicht zu allen, besteht eigentlich aus einer Stahlkonstruktion mit min. 1000 Stufen.
Auf jeden Fall mussten wir uns den Ausblick dadurch reichlich verdienen. Es hat sich gelohnt, es war wunderschön. Nach ausgiebigenr Fotosession ging es die Treppe wieder runter.
Unten bei den wartenden Pick-ups haben wir noch die Gelegenheit genutzt und sind zu „Buddhas Fußabdrücken“ gelaufen, was außer uns niemand mehr gemacht hat. Die Fußabdrücke waren nicht da, aber ein schönes Plätzchen mit 2 Buddhas war es allemal.
Und wie wir gekommen sind, so ging es auch zurück. Erst mit dem Pick-up zum Parkplatz, der Fahrer hat uns gleich zugewunken, wir stiegen ein und los ging die wilde Fahrt.
Man frgat sich, wie ist es überhaupt möglich so zu fahren, ohne angeschnallt zu sein, was gar nicht möglich wäre, und vor allem mit so einem Gefährt auf der Autobahn. Wobei, meistens gilt nur 90 km/h, manchmal bis 120 km/h, daran hält sich aber niemand genau.
Wir haben es überlebt, zurück haben wir ein schönes Erlebnis und ein bisschen Abenteuer mitgebracht, was will man mehr?! Ach ja, ein bisschen Muskelkater in den Oberschenkeln wird es bis morgen auch noch geben. Da haben wir aber nichts vor, außer im Bus zu sitzen und weiter, nach Chiang Rai zu fahren.
Wie es uns dort ergehen wird, das kommt natürlich später.
Und noch etwas, damit wir den Problemchen treu bleiben würden.
Ich habe unseren Aufenthalt in dem Hotel um eine Nacht verlängert. Da mussten wir aber heute morgen auschecken, weil wir ein anderes Zimmer zugeteilt bekommen haben. Der junge Mann an der Rezeption war etwas überfordert, Mit seinem englisch war es nicht weit her, und ich fragte nach einem Luggage storage, wel wir unser Gepäck dort lassen mussten. Gleichzeitig habe ich ihm erklärt, dass wir aber eine Nacht länger bleiben. Das hat er irgendwie verstanden und ich zeigte ihm die Buchung am Handy. Dann fragte er noch, ob wir auch Frühstück dazu buchen wollen, und kam total aus der Spur. Dann hat er und gleich neu eingecheckt. Da ich vor Ort zahlen konnte, legte ich die KK hin und obwohl ich im Kopf ausgerechnet habe, was er abbuchen soll, habe ich es nicht kontrolliert. Erst auf der Rückfahrt und da habe ich es sofort gesehen. Er hat gleich zwei Übernachtungen abgebucht. Ich habe es sofort reklamiert, er hat es auch gleich anerkannt, griff in die Schublade uns hat mir die Hälfte cash zurück gezahlt.
Auch so geht Thailand!!!
Lampang 3 – 07.02.2026
Hidden gam – Sky Pagodas
Konečně nastal den, kdy bude odhaleno tajemství.
Jedná se o pagody, které jsou umístěny na vrcholcích krasových hor.
Místo se oficiálně jmenuje Wat Chaloem Phra Kiat Phrachomklao Rachanusorn a je to buddhistický
horská svatyně, která se také nazývá Sky Pagodas.
Od města Lampang je národní park vzdálen asi 65 km.
Bohužel tam nejezdí žádné pravidelné autobusové spoje, takže je problém se tam dostat.
A to byl i náš problém. Je to „zatím“ považováno za tajný tip.
Měli jsme totiž informaci, že někde ve Starém Městě jsou dvě zastávky, odkud se tam dá dostat songtheawem, který si lze pronajmout a domluvit cenu.
Samozřejmě jsme narazili na špatnou zastávku. Stál tam sice minivan, ve kterém už seděly 3 nebo 4 osoby, ale nikdo nevěděl, co si má představit pod slovem Sky Pagodas.
Šla jsem do kavárny naproti a zeptala se tam. Nikdo nemluvil anglicky, ale s pomocí strýčka Googla mladá žena pochopila, co jsem chtěl. Odpověď zněla: Rent a car / Pronajmout auto. Než jsem se otočila, měla jsem ji následovat. Venku bylo zaparkováno několik podivných vozidel, ani tuk-tuk, ani minivan, ale všechny vypadaly dost nedůvěryhodně, jak můžete vidět na fotkách. Po krátké diskusi s řidiči ukázala na jednoho z nich a přeložila, že nás odveze, pokud souhlasíme s cenou 1200 BHT. Jasně, je to více než 65 km jedna cesta, asi 34 € tam i zpet je v pořádku, navíc řidič počká, až se vrátíme.
Měli jsme to auto jen pro sebe. A hned jsme vyrazili. Přejeli jsme město a hned najeli na dálnici. Ano, tyhle auta jedou klidně 90 km/h. Řidič stříhal zatáčky, předjížděl vlevo, vpravo, heslem bylo "rychle vpřed". Po asi 70 minutách jízdy jsme skutečně dorazili na parkoviště.
Domluvili jsme se, že tam na něj počkám tři hodiny, zaparkoval a šli jsme koupit vstupenky. Potom nás pickup s lavicemi na korbě odvezl asi 4 km k výchozímu bodu. Vše bylo skvěle zorganizované, nebylo tam moc lidí, takže jsme mohli hned vyrazit.
Cesta nahoru k pagodám, bohužel ne ke všem, vede po ocelové konstrukci s minimálně 1000 schody.
V každém případě jsme si tak museli výhled pořádně zasloužit. Stálo to za to, bylo to nádherné. Po důkladné fotosession jsme se vydali zpět dolů po schodech.
Dole u čekajících pick-upů jsme využili příležitosti a šli jsme k „Buddhovým stopám“, což kromě nás nikdo jiný neudělal. Stopy tam nebyly, ale bylo to krásné místo se dvěma Buddhy.
A stejně jako jsme přijeli, tak jsme se i vrátili. Nejdříve jsme jeli pick-upem na parkoviště, řidič nám hned zamával, nastoupili jsme a vyrazili na divokou jízdu.
Člověk si klade otázku, jak je vůbec možné takhle jezdit bez bezpečnostních pásů, což by vůbec nebylo možné, a navíc s takovým vozidlem na dálnici. Většinou platí omezení rychlosti 90 km/h, někdy až 120 km/h, ale nikdo se toho přesně nedrží.
Přežili jsme to a přivezli jsme si krásný zážitek a trochu dobrodružství, co víc si přát?! Ach ano, do zítřka nás ještě budou trochu bolet svaly na stehnech. Ale nemáme nic v plánu, kromě toho, že budeme sedět v autobuse a pojedeme dál do Chiang Rai.
Jak se nám tam bude dařit, to se samozřejmě dozvíte později.
A ještě něco, abychom zůstali věrní našim malým problémkum :( .
Prodloužil jsem náš pobyt v hotelu o jednu noc. Dnes ráno jsme ale museli odhlásit, protože nám přidělili jiný pokoj. Mladý muž na recepci byl trochu přetížený, jeho angličtina nebyla moc dobrá, a já jsem se zeptal na úschovnu zavazadel, kde jsme museli nechat naše zavazadla. Zároveň jsem mu vysvětlil, že zůstáváme o noc déle. On to nějak pochopil a já mu ukázal rezervaci na mobilu. Pak se ještě zeptal, jestli chceme přikoupit snídani, a úplně se ztratil. Pak nás znovu zapsal. Protože jsem mohl platit na místě, dal jsem mu kreditku a i když jsem si v hlavě spočítal, kolik má strhnout, nezkontroloval jsem to. Až na zpáteční cestě jsem si toho okamžitě všiml. Strhl mi dvě noci. Okamžitě jsem si stěžoval, on to hned uznal, sáhl do zásuvky a vrátil mi tu polovinu hotovosti.
Takové je Thajsko!!!Læs mere
RejsendeOh je, die Fahrt war ja abenteuerlich! Die Sky Pagodas habe ich schon mal in einem Bericht im Fernsehen gesehen. Eine tolle Location!
RejsendeIch glaube, dass ich den NP auch im fernsehen gesehen habe. Im Buch steht gar nichts davon. LG
Also bei dieser Fahrt wäre ich tausend Tode gestorben und wahrscheinlich auf halben Weg ausgestiegen. Du scheinst ja Nerven wie Drahtseile zu haben. [Beate]
Lampang 2
6. februar, Thailand ⋅ 🌙 28 °C
Lampang 2 – 06.02.2026
Nach dem ich am Abend noch das Vorgehen für heute dem zweiten Mitglied der Reisegruppe erläutert habe, war dieser überhaupt nicht begeistert. Es war wieder einmal zu viel, ohne zu wissen, wie wir zurück kommen sollen, das hat Paul nicht gefallen. Da wir uns schon sehr lange können, weiß man, wie sich die Lage anfühlt, d.h. Wann man nachgeben muss.
Deshalb habe ich umgehend das vorbestellte Auto gecanceld, und gut war`s und für heute musste ein neuer Plan her.
Der war mir wie folgt in den Sinn gekommen, ( mitten in der Nacht, wo ich nicht schlafen konnte). Der Plan wurde schließlich heute morgen einstimmig akzeptiert. Und so war es gedacht und auch getan.
Wir fahren erst zum Touristen Office, um zu erfahren, was für Möglichkeiten es gibt, um zu den Sky Pagodas zu kommen. Es wurde uns eine Löösung angeboten, mal sehen...
Danach wurde entschieden, dass wir um einen Tag hier länger bleiben werden....
Um das fest zu fixieren, mussten wir erst die Bustickets für die Weiterfahrt organisieren und dafür haben wir uns zum Bus Terminl brignen lassen. Die Tickets für Sonntag waren zu haben, also gleich gekauft. Übrigens, wiederum um die Hälfte billiger, als es über die online Plattform 12Go.com gekostet hätte.
Danach haben wir uns gleich dort hingesetzt, und ich musste noch die Unterkunft um 1 Nacht verlängern, was am Ende auch geklappt hat. Zum Glück gibt es Internet. Könnte sich alles jemand ohne Internet vorstellen? Ich nein, ihr wohl bestimmt auch nicht (LoL).
Jetzt waren wir frei für das Programm heute, das folgendes vorsah und wurde auch zu 100 % so umgesetzt!
1.) Besuch des Wat Phrathat Lampang Luang, der etwa 15 km außerhalb der Stadt liegt. Transport gefunden, (ein Sontheaw, das wir sogar nur für uns alleine hatten), Preis ausgemacht und los ging`s Das Wat gehört zu den ältesten in Thailand, zumindest steht es so in meinem Reiseführer.
2.) Besuch des Wat Pongsanuk, errichtet 1886 von reichen Burmesen. Das Wat steht iznwischen unter UNESCO Weltkulturerbe und ist wirklich sehr aufwendig und wunderschön restauriert. Damit wir nicht aus der Übung gekommen wären, sind wir am Nachmittag hin und zurück gelaufen. Natrlich war es in der Hitze kein Vergnügen, aber auch Bewegung muss sein!
Damit verschiebt sich die angedachte Überraschung um noch einen Tag, bleibt dran!!!
Lampang 2 – 06.02.2026
Poté, co jsem večer vysvětlila druhému členovi naší skupiny plán na dnešní den, nebyl z něj vůbec nadšený. Bylo to na neho opět příliš, aniž bychom věděli, jak se dostaneme zpět, a to se Paulovi nelíbilo. Jelikož se známe už velmi dlouho, víme, jaká je situace, tj. kdy je třeba ustoupit.
Proto jsem okamžitě zrušila předem objednané auto a bylo to vyřešeno. Pro dnešek bylo třeba vymyslet nový plán.
Ten mě napadl následovně (uprostřed noci, když jsem nemohl spát). Plán byl nakonec dnes ráno jednohalsne přijat. A tak bylo rozhodnuto a také provedeno.
Nejprve jedeme do turistické kanceláře, abychom se dozvěděli, jaké jsou možnosti, jak se dostat ke Sky Pagodas. Nabídli nám jedno řešení, uvidíme...
Poté jsme se rozhodli, že tady zůstaneme o den déle...
Abychom to definitivně potvrdili, museli jsme nejprve zařídit jízdenky na autobus pro další cestu, a proto jsme se nechali odvézt na autobusové nádraží. Lístky na neděli byly k dispozici, tak jsme je hned koupili. Mimochodem, opět o polovinu levnější, než by stály přes online platformu 12Go.com.
Poté jsme se tam hned posadili a já jsem musela prodloužit ubytování o 1 noc, což se nakonec podařilo. Na stesti mame internet! (LoL) Jak bychom asi vse resili bez neho? Umi si to nekdo jeste predstavit? Ja urcite ne.
Teď jsme měli volno na dnešní program, který zahrnoval následující:
1.) Návštěva Wat Phrathat Lampang Luang, který leží asi 15 km od města. Našli jsme dopravu (sontheaw, který jsme měli dokonce jen pro sebe), domluvili cenu a vyrazili. Wat patří k nejstarším v Thajsku, alespoň to tak stojí v mém průvodci.
2.) Návštěva Wat Pongsanuk, postaveného v roce 1886 bohatými Barmánci. Wat je nyní zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO a je opravdu velmi nákladně a krásně zrestaurován. Abychom nevyšli ze cviku, šli jsme tam a zpět pěšky. Samozřejmě to v tom horku nebyla žádná radost, ale pohyb je nutný a zdravy!
Tím se plánované překvapení posouvá o další den, zůstaňte naladěni!!!Læs mere
Ich kann Deine Energie nur bewundern. Und das alles in der Hitze!!! Aber Dein Bericht sorgt immer wieder für ein gutes Lachen, es ist so interessant und lustig geschrieben. Weiter so!!! Beate [beate]
Lampang
6. februar, Thailand ⋅ 🌙 28 °C
Teil 7
05.-07.2026
Lampang 1 - 05.02.2026
Wie soll ich anfangen?
Erneut, „Es kommt immer anders...“?
Es kam wieder anders, leider. Ich glaube, der Wurm steckt drin.
Kurz nach 10:00 Uhr kam das bestellte Auto von BOLT. Der Fahrer hat gleich angefangen mit Hnady zu hantieren um sein Anliegen zu übersetzen. Ob wir einverstanden sind, dass er zu dem gebuchten Preis von 774 BHT noch 1300 dazu addieren wird, weil das System angeblich schon seit einer Woche die Preise nicht richtig ermittelt, und zurück muss er sowieso leer fahren.
Auf jeden Fall ist Paul der Kragen geplatzt und ich habe zu dem Fahrer gesagt, dass wir nicht einverszanden sind, deshlab soll er die Fahrt canceln. Das has hat er auch umgehend gemacht und mir noch gezeigt, dass das abgebuchte Geld von der KK zurück erstattet wird. Für die Vorbuchung musste ich nämlich eine KK anmelden. Sonst zahlte ich immer cash in die Tasch ;(.
Und weg war er....
Hätte er gesagt, dass der neue Preis etwa bei 1200 – 1300 BHT liegen würde, dann hätte ich nichts gesagt, weil mir der ursprüngliche Preis im Grunde genommen viel zu niedrig vorkam. Für eine ähnlich Fahrt von der Länge her haben wir nämlich ca. 1260 BHT schon mal bezahlt
Wir haben uns in der Lobby des Hotels nochmals hingesetzt und ich habe gesagt, dass ich es mit Grab versuche und wenn auch der nicht will, könnten wir am Nachmittag noch mit der Bahn fahren.
Der Grab wollte, und eine nette Fahrerin hat uns für 1274 BHT nach Lampang gebracht.
Im Hotel angekommen, haben wir uns gleich zum Sightseeing aufgemacht.
Lampang ist für seine Teakholzhäuser bekannt, dadurch wurde Anfang des 20. Jhd. Reich und dazu durch seine Keramikindustrie und sogar Braunkohle soll hier gefördert werden. Heute kommen noch Kutschenfahrten als ein Markenzeitung dazu.
Wir haben uns zu Wat Chiang Rai gebracht, der in strahlenden weiß glänzte und dazu noch mit kleinen Spieglein verziert war.
Danach schlenderten wir durch die Altstadt. Unterwegs trafen wir auf ein Pärchen, auch Touristen und ich habe sie angehalten und wollte sie Fragen, ob sie vielleicht irgendwelche Infos zu unserem morgigen Ziel, den „Sky-Pagodas“ wüssten. Sprecht ihr deutsch? Nein, englisch. Ok, wir haben uns eine weile unterhalten bis ich fragte, Where are you from? We are from Czech Republic. Da habe ich angefangen zu lachen und sagte: ok, das hätten wir leichter haben können! Eine Info für uns hatten sie nicht, aber wir haben bestimmt ¼ Stunde auf tschechisch gequatscht. Ja, das tschechische Volk ist schon reiselustig, man trifft sich in der ganzen Welt.
Zu dem Ausflug Morgen, den Sky Pagodas, dass noch ein bisschen als „hidden gam“ gilt ist es etwas problematisch dahin zu kommen. Es liegt etwa 60 km weit von Lampang.
Mal sehen, wie es morgen ausgeht, hinkommen werden wir bestimmt, Grab ist bestellt und bestätigt, (ohne KK), ob mir es gelingen wird mit ihm auszumachen, dass er dort wartet, bis wir wieder kommen würden, das liegt noch in den Sternen.
Část 7
05.-07.2026
Lampang 1 - 05.02.2026
Jak mám začít?
Zase „Vždycky to dopadne jinak...“?
Bohužel to dopadlo zase jinak. Myslím, že je to osud.
Krátce po 10:00 přijelo objednané auto od BOLT. Řidič hned začal gestikulovat, aby nám vysvětlil svůj požadavek. Zda souhlasíme, že k rezervované ceně 774 BHT připočítá dalších 1300, protože systém údajně už týden správně nevypočítává ceny a zpátky musí jet stejně prázdný.
Paulovi s tim kazdopadne nesouhlasil a já jsem řidiči řekla, že s tím nesouhlasíme, a proto má jízdu zrušit. To také okamžitě udělal a ještě mi ukázal, že peníze stržené z kreditní karty mi budou vráceny. Pro předběžnou rezervaci jsem totiž musel zadat kreditní kartu. Jinak jsem vždy platila hotově do kapsy ;(.
A byl pryč...
Kdyby řekl, že nová cena bude asi 1200 – 1300 BHT, nic bych neřekla, protože původní cena mi připadala v podstatě příliš nízká. Za podobnou jízdu jsme totiž už zaplatili asi 1260 BHT.
Zase jsme se posadili v hotelové hale a já jsem řekla, že zkusím objednat auto u Grab, a pokud ani ten nebude chtít, mohli bychom odpoledne jet vlakem.
Grab chtěl a milá řidička nás za 1274 BHT odvezla do Lampangu.
Po příjezdu do hotelu jsme se hned vydali na prohlídku města.
Lampang je známý svými teakovými domy, díky nimž se na počátku 20. století stal bohatým, a také díky keramickému průmyslu a dokonce i těžbě hnědého uhlí. Dnes se k tomu přidávají ještě projížďky drozkami, tazenymi konmi..
Vydali jsme se k chrámu Wat Chiang Rai, který zářil jasnou bílou barvou a byl navíc zdobený malými zrcátky. Ja to ohodnotila jako super hezky.
Poté jsme se procházeli starým městem. Cestou jsme potkali pár, také turisty, a já je zastavila a chtěla se jich zeptat, zda nemají nějaké informace o našem zítřejším cíli, „Sky Pagodas“. Mluvíte německy? Ne, anglicky. Dobře, chvíli jsme si povídali, až jsem se zeptala: „Where are you from?“ „We are from Czech Republic.“ Tak jsem se začal smát a řekla jsem: „Dobře, to jsme mohli mít jednodušší!“ Žádné informace pro nás neměli, ale určitě jsme si čtvrt hodiny povídali v češtině. Ano, Češi rádi cestují, potkává se s nimi po celém světě.
Co se týče zítřejšího výletu ke Sky Pagodas, které jsou stále považovány za „skrytou perličku“, je trochu problematické se tam dostat. Leží asi 60 km od Lampangu.
Uvidíme, jak to zítra dopadne, určitě se tam dostaneme, hrob je objednaný a potvrzený (bez KK), ale jestli se mi podaří domluvit s ním, aby tam počkal, až se vrátíme, to je zatím ve hvězdách.
Část 7
05.-07.2026
Lampang 1 - 05.02.2026
Jak mám začít?
Zase „Vždycky to dopadne jinak...“?
Bohužel to dopadlo zase jinak. Myslím, že je to osud.
Krátce po 10:00 přijelo objednané auto od BOLT. Řidič hned začal gestikulovat, aby nám vysvětlil svůj požadavek. Zda souhlasíme, že k rezervované ceně 774 BHT připočítá dalších 1300, protože systém údajně už týden správně nevypočítává ceny a zpátky musí jet stejně prázdný.
Paulovi s tim kazdopadne nesouhlasil a já jsem řidiči řekla, že s tím nesouhlasíme, a proto má jízdu zrušit. To také okamžitě udělal a ještě mi ukázal, že peníze stržené z kreditní karty mi budou vráceny. Pro předběžnou rezervaci jsem totiž musel zadat kreditní kartu. Jinak jsem vždy platila hotově do kapsy ;(.
A byl pryč...
Kdyby řekl, že nová cena bude asi 1200 – 1300 BHT, nic bych neřekla, protože původní cena mi připadala v podstatě příliš nízká. Za podobnou jízdu jsme totiž už zaplatili asi 1260 BHT.
Zase jsme se posadili v hotelové hale a já jsem řekla, že zkusím objednat auto u Grab, a pokud ani ten nebude chtít, mohli bychom odpoledne jet vlakem.
Grab chtěl a milá řidička nás za 1274 BHT odvezla do Lampangu.
Po příjezdu do hotelu jsme se hned vydali na prohlídku města.
Lampang je známý svými teakovými domy, díky nimž se na počátku 20. století stal bohatým, a také díky keramickému průmyslu a dokonce i těžbě hnědého uhlí. Dnes se k tomu přidávají ještě projížďky drozkami, tazenymi konmi..
Vydali jsme se k chrámu Wat Chiang Rai, který zářil jasnou bílou barvou a byl navíc zdobený malými zrcátky. Ja to ohodnotila jako super hezky.
Poté jsme se procházeli starým městem. Cestou jsme potkali pár, také turisty, a já je zastavila a chtěla se jich zeptat, zda nemají nějaké informace o našem zítřejším cíli, „Sky Pagodas“. Mluvíte německy? Ne, anglicky. Dobře, chvíli jsme si povídali, až jsem se zeptala: „Where are you from?“ „We are from Czech Republic.“ Tak jsem se začal smát a řekla jsem: „Dobře, to jsme mohli mít jednodušší!“ Žádné informace pro nás neměli, ale určitě jsme si čtvrt hodiny povídali v češtině. Ano, Češi rádi cestují, potkává se s nimi po celém světě.
Co se týče zítřejšího výletu ke Sky Pagodas, které jsou stále považovány za „skrytou perličku“, je trochu problematické se tam dostat. Leží asi 60 km od Lampangu.
Uvidíme, jak to zítra dopadne, určitě se tam dostaneme, hrob je objednaný a potvrzený (bez KK), ale jestli se mi podaří domluvit s ním, aby tam počkal, až se vrátíme, to je zatím ve hvězdách.Læs mere
RejsendeNoch nicht ganz, aber eine Bekannte, die den Winter seit min. 10 Jahren immer hier verbringt sagte mir, dass sie es langsam auch lernen.
Chiang Mai 5
4. februar, Thailand ⋅ 🌙 25 °C
Chiang Mai 5
Mittwoch, 04.02.2026
Es kommt immer anders, zweitens als man denkt.....
Heute war es der letzte Tag in Chiang Mai, wobei, es kann passieren, dass wir nochmals zurück hierher kommen.
Aber der Reihe nach.
Mein Plan war, von hiee aus eine schöne, etwa 5-6 Tage dauernde Runde zu drhene, den Mae-Hon-Son-Loop.
Huete Morgen, bei der Besprechung der Sach- und Kampflage musste ich alles über Bord werfen.
Warum? Ich wollte uns ein Auto für diese Zeit mieten. Nach reichlicher Abwägung der Pro und Contra kamen wir zu der Entscheidung, dass aus Sicherheitsgründen für alle beteiligten, d.h. meiner Wenigkeit und der anderen Verkehrsteilnehmern das Auto nicht in Frage kommt. Die Reaktion, welche man hier braucht um ,vor allem wegen den Roller- und Motorradfahrer, die jegliche Regeln missachten habe ich nicht mehr. Die fahren wie die Verrückten, die meisten noch dazu ohne Helm. Ich denke, es war eine weise Entscheidung.
Dann kam mir aber die Idee, man könnte es auch mit den Öffis machen. Tagesplan geändert, wir fahren zum Bus Terminal, um die Tickets für morgen zu kaufen. Das war aber ein Irrtum! Die junge Frau sagte, alles für Morgen und übermorgen ist sold out! Was??? Nur abends, um 20:00 Uhr, da wären wir aber um Mitternacht vor Ort, auf so ein Abenteuer können wir getrost verzichten. Als wir vom Schlater wieder raus kamen, haben wir schließlich gesagt: Gott sei Dank, Glück im Unglück! Da es sich um abgelegen Ecken / Ziele handelt, werden solche Strecken nur von kleinen Anbietern bedient, und die Fahren mit Minivans. Und jetzt kommt`s. Hinten ist kaum Platz fürs Gepäck. Der Bulli war fast voll nur mit Rucksack Touristen. Drinnen sind 8 oder 9 Sitzplätze. Wir haben gerade gesehen, wie das Jungvolk beinah auf ihren Rucksaäcken sitzen hat müssen, zwischen den Bänken war alles voll, und noch ein Rucksack hat seinen Platz finden müssen, (hat auch gefunden) und wie es so aussah, ein kleines Elefant hätte irgendwo auch noch ein Plätzchen bekommen, wäre es nötig gewesen! (LoL) Ein gnadenlos überladenes Fahzeug, was hier natürlich niemanden stört. (Ich hoffe, Pauls Foto kann es dokumentieren).
Dann habe ich die Idee bekommen, wir könnten doch die Runde auch umgekehrt fahren, was leider nur suboptimal wäre. Am Handy habe ich recherchiert, welche Busse andersrum fahren und dann an der Info gefragt. Die Antwort war, gehen sie wieder zum Schalter 11. NEIN, danke! Auf so etwas muss man nicht scharf sein, mit der Firma wollen wir nicht fahren.
Also, es war NIX, basta!
Ich habe es aus dem Kopf gelassen und sagte zum Paul: jetzt gehen wir in ein Lokl, die beste Suppe des Nordens ever zu probieren. So vorgeschlagen in meinen Buch. Paul hat absolut kein Fahrzeug rufen wollen, es wäre noch viel Zeit bis zum Mittagessen, wir gehen zu Fuß, basta. Ja Leute, was sind schlappe 3,5 km im Straßenverkehr, bei glühender Sonne für, von gestern erprobten strammen Waden! Ein Klacks, das geht wie geschmiert. Naja, so etwas sieht anders aus, aber wir gingen los. Alles hat auch ganz gut geklappt, bis wir zwar nicht mehr weit vom Ziel waren, aber einen Kreisverkehr erreicht haben. Auf solchen Kreuzungen setzt regelmäßig Google Maps seine Dienste und Freundschaft zu mir aus. Natürlich auch heute wieder. So kam es, dass es noch viel länger war. Ich musste dann mal fragen, und zu meiner Überraschung wusste die Frau die Richtung. Am Ende haben wir das Lokal, das ein Islamisches Lokal ist und nach Halali kocht, erreicht. Die gewünschte Suppe war auch noch zur späteren Stunde (inzwischen war es 13:30 Uhr) zu bekommen. Bestellt, mit Handzeichnungen ausgemacht, wie scharf die Suppe sein soll, und schwupp, schon war die Suppe vor uns. Der Name der Suppe: Milde curry-nudel-suppe mit Hünchen, die beste hier und breit und weit. Gut gestärkt haben wir dann ein Auto gerufen, hier im Norden ist wohl der besser Anbieter nicht Grab, sondern Bolt, gerufen, und haben uns zum Hotel bringen lassen.
Was nun? Da habe ich bei durchblättern bei meinen Unterlagen, bzw. der Planung den „Geheimtipp“wie es heißt und wo es zu finden wäre entdeckt!
Na so was!!!! Ich habe sofort rechrche begonnen, vor allem, wie wir dorthin kommen würden. Ein Vorschlag mit Zug war leider ausverkauft, oder warum auch immer keine Tickets zu buchen waren. Nirgends, auf keinem Portal. Wieder ein Hindernis. Dann kam die Idee, wenn wir uns schon Mal in den Khao Yai NP kutschieren lassen haben, warum nicht dorthin auch, die Entfernung ist in etwa gleich.
Die App für BOLT aufgemacht, den Preis angeschaut, (ca. 20€, da kann man doch nicht mekern, bei fast 100 km), also buche ich es für morgen. Denkste, in dem Fall muss man sich mit einer KK anmelden. Und wieder Problem, die erste KK wurde nicht akzeptiert. Also, die nächste sollte es richten, und sie tat es auch.
Anstatt am Swimmingpool zu liegen, habe ich es nach 2 Stunden geschafft, den Plan umzuwerfen und zu buchen. Wohin soll es eigentlich gehen? Das verrate ich euch noch nicht. Punkt.
Ich habe heute viel geschrieben, aber die Zeit muss auch sein. Paul schläft schon den Schlaf der Gerechten (oder so ähnlich), die Reiseleitung musste halt Überstunden machen. Jetzt noch die Fotos aussuchen und alles veröffentlichen, danach wird es auch für mich Feierabend geben.
Chiang Mai 5
Středa, 04.02.2026
Vždycky to dopadne jinak, než si člověk myslí...
Dnes byl poslední den v Chiang Mai, ale je možné, že se sem ještě vrátíme.
Ale pěkně popořádku.
Můj plán byl vyrazit odtud na krásný 5–6denní okruh, Mae-Hon-Son-Loop.
Dnes ráno, při projednávání situace a polohy, jsem musel vše zahodit.
Proč? Chtěl jsem si na tuto dobu pronajmout auto. Po důkladném zvážení pro a proti jsme došli k rozhodnutí, že z bezpečnostních důvodů pro všechny zúčastněné, tj. pro mě a ostatní účastníky silničního provozu, auto nepřichází v úvahu. Reakce, kterou je zde třeba mít, zejména kvůli řidičům skútrů a motocyklů, kteří nedodržují žádná pravidla, už nemám. Jezdí jako blázni, většina z nich navíc bez helmy. Myslím, že to bylo moudré rozhodnutí.
Pak mě ale napadlo, že bychom mohli jet veřejnou dopravou. Změnili jsme plán na den a jeli jsme na autobusové nádraží koupit lístky na zítra. To ale byla chyba! Mladá žena nám řekla, že všechno na zítra a pozítří je vyprodáno! Cože??? Jedině večer v 20:00, ale to bychom dorazili na místo až o půlnoci, a takové dobrodružství jsme si mohli klidně odpustit. Když jsme vyšli ze Schlateru, nakonec jsme řekli: Díky bohu, štěstí v neštěstí!
Jelikož se jedná o odlehlé kouty / cíle, tyto trasy obsluhují pouze malí dopravci, kteří jezdí minivany. A teď přijde to nejdůležitější. Vzadu je sotva místo na zavazadla. Minibus byl téměř plný turistů s batohy. Uvnitř je 8 nebo 9 sedadel. Právě jsme viděli, jak mladí lidé museli téměř sedět na svých batozích, mezi lavicemi bylo všechno plné a ještě jeden batoh musel najít své místo (také ho našel) a jak to vypadalo, malý slon by si někde také našel místo, kdyby to bylo nutné! (LoL) Nemilosrdně přetížený vůz, což zde samozřejmě nikoho netrápí. (Doufám, že to Paulova fotka dokáže zdokumentovat).
Pak mě napadlo, že bychom mohli jet trasu opačným směrem, což by bohužel nebylo ideální. Na mobilu jsem vyhledal, které autobusy jedou opačným směrem, a zeptal se na to v informačním centru. Odpověď zněla: „Vraťte se k přepážce 11.“ NE, děkuji! Na něco takového nemusíte být naštvaní, s touto společností nechceme jezdit.
Takže to bylo NIC, basta!
Nechal jsem to být a řekl Paulovi: „Pojďme do jednoho lokalu ochutnat nejlepší polévku na severu.“ Tak to navrhuji ve své knize. Paul nechtěl vůbec volat žádné auto, do oběda bylo ještě hodně času, půjdeme pěšky, basta. No jo, lidi, co je to 3,5 km v silničním provozu, za žhavého slunce, pro včera prověřené pevné lýtka! Hračka, půjde to jako po másle. No, takhle to vypadá jinak, ale vydali jsme se na cestu. Všechno šlo docela dobře, až jsme se dostali k kruhovému objezdu, který nebyl daleko od cíle. Na takových křižovatkách Google Maps pravidelně přestává fungovat a přestává být mým přítelem. Samozřejmě i dnes. Tak se stalo, že to trvalo mnohem déle. Musel jsem se zeptat a k mému překvapení žena znala směr. Nakonec jsme dorazili do restaurace, která je islámská a vaří halal. Požadovanou polévku jsme dostali i v pozdější hodinu (mezitím bylo 13:30). Objednali jsme si, domluvili se pomocí ručních znaků, jak pikantní má polévka být, a hop, už byla před námi. Jméno polévky: Mírná kari nudlová polévka s kuřecím masem, nejlepší v širokém okolí. Dobře posilněni jsme si zavolali auto, tady na severu je asi lepším poskytovatelem ne Grab, ale Bolt, a nechali jsme se odvézt do hotelu.
A co teď? Při prolistování svých dokumentů, respektive plánů, jsem objevil „tajný tip“, jak se tomu říká, a kde by se to dalo najít!
No páni!!!! Okamžitě jsem se pustil do rešerše, hlavně jak se tam dostaneme. Návrh s vlakem byl bohužel vyprodaný, nebo z nějakého důvodu nebylo možné rezervovat jízdenky. Nikde, na žádném portálu. Další překážka. Pak mě napadlo, že když už jsme se nechali odvézt do národního parku Khao Yai, proč se nenechat dovezt i tam, vzdálenost je přibližně stejná.
Otevřela jsem aplikaci BOLT, podíval se na cenu (cca 20 €, což není nic, když uvážíme, že jde o téměř 100 km), a tak jsem si rezervovala jízdu na zítra. Ale ne, jednoduse to nikdy nejde, v tomto případě se musíte registrovat kreditní kartou. A zase problém, první kreditní karta nebyla přijata. Tak jsem zkusila další a ta už prošla.
Místo toho, abych ležela u bazénu, se mi po 2 hodinách podařilo změnit plán a rezervovat. Kam vlastně jedeme? To vám ještě neprozradím. Tečka.
Dnes jsem toho napsal hodně, ale čas je také důležitý si na to udelat. Paul už spí spánkem spravedlivých (nebo tak nějak), sefova vypravy musela prostě dělat přesčasy. Teď už jen vybrat fotky a všechno zveřejnit, pak bude i pro mě konec pracovní doby.Læs mere
Chiang Mai 4
4. februar, Thailand ⋅ ⛅ 28 °C
Dienstag, 03.02.2026
Doi Inthanon NP
Heute stand eine Tour in den Inanthonan NP an.
Den Touren-Anbieter habe ich meinem Reisebuch entnommen, wo dieser, und 2 weitere empfohlen sind.
Gebucht habe ich die Tour dann ganz einfach, via WhatsApp! Die Konversation verlief super schnell und schon war die Tour gebucht.
Der NP liegt etwa 100 km südwestlich von Chiang Mai entfernt, und ein Tagesausflug lohnt sich dorthin allemal, bzw, es ist fast Pflicht des Reisenden den NP zu besuchen.
Man wundert sich, aber auch Thailand hat hohe Berge, und gerade der höchste Berg findet sich in diesem NP. Wie der berg heißt, das konnte ich selbst mit KI nicht finden, überall steht nur Di Inthanon NP. Dann heißt er halt so. Auf jeden Fall ist er 2565 m, und die Höhe fühlt man gleich an, es war empfindlich kühler dort oben, angeblich lag die Lufttemperatur am Morgen bei +3°C.
Sonst enthalte ich mich weitere Kommentare und gehe gleich zu Fakten über, sonst werde ich bis sankt Nimmerlein Tag nicht fertig.
Abholung am Hotel gegen 08:00 Uhr
Insgesamt waren wir 12 Teilnehmer, 2 Mädels aus Dänemark, 2 Mädels aus USA, wir 2, je
1 Pärchen aus Österreich und aus Pakistan und noch 1 Pärchen, woher weiß ich nicht.
Programm:
Stop Nr. 1 – Watchirathan Waterfall
Stop Nr. 2 – Dorf des Karen Volkes, mit einer kurzen Besichtigung, dann mit Kaffee und Tee Verkostung und einschließend ein recht gutes Mittagessen.
Stop Nr. 3 – ein kurzer Spaziergang zum Thailands höchsten Berg. Der Gipfel ist nicht sichtbar, da dort oben alles von Regenwald zugewachsen ist.
Auf dem Berg list der letzte König dieser Gegend bestattet, deshalb ist der Berg auch zu einem Wahlfahrtsort geworden. Welcher Nr. der König hatte, das weiß ich nicht, weil in jeder Provinz herrschte schon immer eirgendeiner. Wer soll dann den Überblick behalten??? Ich nicht!
Stop Nr. 4 – Eine Wanderung auf dem Kew Mae Pan Natur Trail, die ca. 2 Std. in Anspruch genommen hat. Wegen dem Nebel war auch die geahnte wunderschöne Aussicht auf die Bergkette nicht möglich, aber einige, nur Sekunden lang dauernde Durchblicke haben doch ein bisschen am Ausblich geboten. Die Wanderung war richtig anstrengend, das muss ich zugeben, vor allem habe zumindest ich die dünne Luft in der Höhe etwas gespürt.
Stop Nr. 5 – war an 2 sich gegenüber liegenden Chedis namens Phra Maha That / Napapol Bhrumisimi. Der eine Chedi war zum 60. Geburtstag des Königs errichtet, und der gegeüber liegende Chedi zum 60. Geburtstag der Königin. Welche??? Keine Ahnung. Vielleicht hat es der Guid gesagt, der hat aber so ein schreckliches Englisch genuschelt, ich habe ihn kaum verstanden. Selbst einfache Zahlen waren nicht zu verstehen.
Stop Nr 6 – war ein Markt an der Hauptstraße, wo man überteurtes Kaufen hätte können, Betonung liegt an „hätte können“.
Danach ging es endlich zurück, und wir zwei Alten wurden Punkt 19:00 Uhr als letzten vor der Haustür abgesetzt.
Es war ein stramm durchgetakteter Tag, der recht anstrengend war, aber gelohnt hat sich die Anstrengung alle Mal!!!
Utery, 03.02.2026
Doi Inthanon NP
Dnes byl na programu výlet do národního parku Inanthonan.
Provozovatele výletů jsem našel v mém cestovním průvodci, kde je doporučeno toto a další dvě společnosti.
Výlet jsem pak rezervoval velmi snadno, přes WhatsApp! Konverzace proběhla velmi rychle a výlet byl hned rezervován.
Národní park leží asi 100 km jihozápadně od Chiang Mai a rozhodně stojí za to si tam udělat celodenní výlet, resp. je téměř povinností každého cestovatele tento národní park navštívit.
Člověk by se divil, ale i Thajsko má vysoké hory a právě ta nejvyšší hora se nachází v tomto národním parku. Jak se hora jmenuje, jsem nedokázal zjistit ani s pomocí umělé inteligence, všude se píše jen Di Inthanon NP. Tak se tedy jmenuje. V každém případě je vysoká 2565 m a výšku pocítíte hned, nahoře bylo znatelně chladněji, údajně byla ranní teplota vzduchu +3 °C.
Jinak se zdržím dalších komentářů a přejdu rovnou k faktům, jinak to nikdy nedokončím.
Odvoz z hotelu v 8:00 hodin.
Celkem nás bylo 12 účastníků, 2 dívky z Dánska, 2 dívky z USA, my dva,
1 pár z Rakouska a 1 pár z Pákistánu a ještě 1 pár, odkud, to nevím.
Program:
Zastávka č. 1 – vodopád Watchirathan
Zastávka č. 2 – vesnice kmene Karen, krátká prohlídka, ochutnávka kávy a čaje a nakonec docela dobrý oběd.
Zastávka č. 3 – krátká procházka k nejvyšší hoře Thajska. Vrchol není vidět, protože je celý porostlý deštným pralesem.
Na hoře je pohřben poslední král této oblasti, proto se hora stala také poutním místem. Jaké číslo měl král, to nevím, protože v každé provincii vždy vládl někdo jiný. Kdo by si to měl pamatovat??? Já určitě ne!
Zastávka č. 4 – Procházka po přírodní stezce Kew Mae Pan, která trvala asi 2 hodiny. Kvůli mlze nebylo možné vidět předpokládaný nádherný výhled na horský hřeben, ale několik vteřin trvající průhledy nám přesto nabídly trochu výhledu. Musím přiznat, že túra byla opravdu náročná, hlavně já jsem trochu pociťovala řídký vzduch ve výšce.
Zastávka č. 5 – byla u dvou čedu (kostelni veze) stojících naproti sobě, nazývaných Phra Maha That / Napapol Bhrumisimi. Jeden čedi byl postaven k 60. narozeninám krále a čedi naproti k 60. narozeninám královny. Které??? Nemám tušení. Možná to průvodce řekl, ale mumlal tak strašnou angličtinou, že jsem mu skoro nerozuměl. Nerozuměl jsem ani jednoduchým číslům.
Zastávka č. 6 – byl to trh na hlavní ulici, kde se dalo nakupovat předražené zboží, s důrazem na „dalo se“.
Poté jsme se konečně vrátili a my dva staříci jsme byli přesně v 19:00 jako poslední vysazeni před domovními dveřmi.
Byl to nabitý den, který byl docela vyčerpávající, ale ta námaha rozhodně stála za to!!!Læs mere
Chiang Mai 3
2. februar, Thailand ⋅ 🌙 22 °C
Montag, 02.02.2026
Doi Suthep
Nachdem wir die Haltestelle der „Songthaew“ gefunden haben, konnten wir loslegen.
Songthaew sind die roten Dinge auf dem Foto, die weder ein richtiger Tuc-Tuc noch ein Minibus sind, aber schnell wie ein Blitz sind sie allemal. Auf die Ladefläche passen bis zu 10 Personen, wie wir feststellen mussten, aber es hat schon in die Ecke „sehr kuschelig“ gehört, als zum bequemen Transport. Dafür ist es äußerst preiswert, wer kommt schon für etwa 2,20 € mehr als 20 km weit;(
Zu der Geschichte des Ortes will ich nicht schreiben. Was einem in der Erinnerung bleibt ist; Beim betreten der Anlage wird man von „Reichtum“ fast erschlagen. Das zeigen die Fotos schon selbst aus.
In die Anlage gelangt man entweder, wenn man die Strapaze auf sich nimmt und 306 Stufen bewältigt, oder man bedient sich mit der Fahrt in einem Funicuealear (Aufzug) für kleines Geld.
Wir haben der Faulheit Vorzug gegeben und waren raz-faz nach oben befördert worden.
Nach 2 Stunden sind wir wieder zurück in die Stadt gefahren.
Noch eine Kuriosität dazu. Das Auto fährt nicht gleich zurück, sondern wartet oben am Berg. Man vereinbart die Uhrzeit der Rückfahrt. Und damit alles seine Ordnung hat und niemand unbefugter mit fährt, wurde vor der Abfahrt von dem Fahrer ein Foto von der „Besatzung“ gemacht! Natürlich wurde es bei der Rückfahrt wirklich verglichen. (Man bezahlt nämlich ein Return-Ticket sofort).
Zurück im Hotel, habe ich endlich das fast „Infinity Pool“ genutzt und die Müdigkeit in dem kalten Wasser gelassen.
------------------------------------------------------------------------------------
Pondělí, 02. 02. 2026
Doi Suthep
Poté, co jsme našli zastávku „Songthaew“, mohli jsme vyrazit.
Songthaew jsou ty červené auticka na fotce, které nejsou ani opravdové tuk-tuky, ani minibusy, ale jsou rychlé jako blesk. Na ložnou plochu se vejde až 10 osob, jak jsme zjistili, ale bylo to spíš „velmi útulné“ než pohodlné. Na druhou stranu je to velmi levné, kdo by jel za 2,20 € více než 20 km;(
O historii tohoto místa psát nechci. Co vám zůstane v paměti, je to, že při vstupu do areálu vás téměř ohromí „bohatství“. To dokazují už samotné fotografie.
Do areálu se dostanete buď po 306 schodech, nebo za malý poplatek lanovkou (výtahem).
My jsme dali přednost lenosti a byli jsme nahoru vyvezeni raz-faz.
Po 2 hodinách jsme se vrátili zpět do města.
Ještě jedna zajímavost. Auto se nevrací hned, ale čeká nahoře. Domluvíte si čas zpáteční cesty. A aby bylo vše v pořádku a nikdo neoprávněný nejel s vámi zpet, řidič před odjezdem vyfotil „posádku“! Samozřejmě se to při zpáteční cestě opravdu porovnával (Zpáteční jízdenku totiž platíte hned).
Potom jsem konecne vyuzila bazenu v hotelu a vyplavala unavu. Paul se samozrejme jen dival, jako vzdy!Læs mere
Chiang Mai 1+2
2. februar, Thailand ⋅ 🌙 23 °C
Teil 6
31.01.-05.02.2026
Chiang Mai Tag 1 + 2
Hallöchen an alle!
Ich hoffe, ihr seid noch micht eingefroren oder sogar eingeschneit. Oh wie ich das gerne wäre!!! Aber die schlaun Wettergötter haben mir es nicht bei Zeit verraten, dass wir so einen tollen Winter kriegen. Vielleicht dann Skifahren im Sommer auf dem Gletscher??? Das auch nicht, das ist aus der Mode gekommen, denke ich.
Nun zurück zum Thema.
Chiang Mai ist heute zu einer Metropole angewachsen. Hier soll es viel an Kultur und vor allem viel Natur in der Umgebung geben, dass die Touris wohl magisch anzieht, wie uns auch. Vor allem freue ich mich auf die Bergvölker, die in den Bergen rundherum nach ihren alten Gewohnheiten / Kultur noch leben, welche Jahrhunderte überlebt hat.
Die Busfahrt haben wir gut überlebt. Nach 3 Stunden wurde Pause gemacht und in dem sich dort befindlichem Restaurant konnte man ein bescheidenes Mittagessen zu sich nehmen., was wir aber aus bekanten Sicherheitsgründen ausgelassen haben. Überlebt haben wir trotzdem, sonst würde ich nicht mehr schreiben. (Das war im Fahrtpreis dabei).
Hier angekommen, es ist ein großes Busterminal, konnte ich erst wegen, wahrscheinlich dichte Nachfrage kein Transport kriegen, dann war ein Fahrer verfügbar, hat uns aber nicht richtig orten können und wir sollten irgendwohin, mit voller Bagage 300 m laufen. Am Ende kam dann doch ein Uuber, hier heiß es GRAB. Oder auch Bolt. Es ist auch wie Uber. Der hat sich wohl nicht ganz ausgekannt und unterwegs blieb er stehen, um die Zieladresse nochmals zu vergleichen. Dabei sind hier gleich 3 weitere Hotels neben uns. Was mich total überrascht war: Ich öffnete die Grab-App um nochmals nach dem Preis zu schauen. Was habe ich gesehen?! Eine Warnung, weil das Auto stehen blieb, ob ich in Ordnung bin, sonst hätte ich gleich aus der Warnung direkt die Polizei anklicken können. Ich klickte, „ich bin ok“.
Wir sind dann zum Essen gelaufen, und da ganz in der Nähe nur ein „Italiener“ war, sind wir dorthin gegangen. Italiener und Thailand passen nicht gut zusammen, nur das Espresso am Ende war mehr als hervorragend. Ob es an der Nähe der Kaffe-Plantagen liegen würde? Wer weiß es schon......!
Da unser Zimmer nur eine supermoderne Badewanne im Bad anzubieten hat, musste ich nach mehr als 20 Jahren wieder einmal in die Badewanne springen. Hinein ging es gut, aber raus!? Ohne jegliche Griffe kam ich mir vor, wie ein Walross, der aufs Land wollte. Wahrscheinlich ein Blick für die Götter. (LoL)
Sonntag, 01.02.2026
Ein Tag ohne weitere Vorkommnisse! Wunder gibt es immer wieder..., oder so ähnlich waren die Worte in einem Lied.
Heute war wiederum ein Tag der Wats.
Das Hotel wo ich gebucht habe ist zwar sehr schön, leider liegt es etwas ungünstig, sodass wir, um in die Altsatdt zu kommen immer Transport brauchen.
Grab musste her, der aber nicht kommen wollte, also gecancelt und Bolt versucht, Der war bald da und so haben wir nach etwa 15 Minuten die 4 km bewältigt. Ihr lacht wahrscheinlich, viele Läufer wären längst im Ziel, aber hier ist alles der langen Taktunk der Ampel geschuldet.
Ich zähle auf: erst war der Wat Chedi Luang an der Reise, der an sich recht schön war. Danach haben wir ein kleines Kunstdorf besucht, mit dem schönene Namen Kalm Village. Dort schtellt man Kunst aus und das ganze Ambiente war sehr schön gestaltet.
Dann kam uns unterwegs in die Quere Sam Kasat Denkmal, das der Entstehung Chiang Mai gewidmet ist.
Erst dann kam Wat Nr. 2, der hieß Wat Saen Muang Ma Luang, der etwas abseits lag und deshalb nicht viel besucht,
Nr. 3 kam dann um einige Hundert Meter weiter, Wat Chiang Man. Und am Ende wollte Paul noch zu einem Wat hingehen, von dem er nur die große Spitze eines Turmes gesehen hat. Der war leider geschlossen.
Genug Wats für heute, es war auch schon halb drei, Transport musste wieder her. Grab hat uns erneut versetzt, ständig hat es 11 Minuten wann er kommen wird, gezeigt, also gecancelt und Bolt hat wieder ausgeholfen. Die arme Fahrerin tat uns leid. An einer Kreuzung haben wir sage und schreibe über 10 Minuten gestanden, bis grün kam. Ich habe es wirklich mit der Stoppuhr gemessen. Das alles kostet ihre Zeit, in der sie Geld verdienen könnte.
Im Hotel angekommen, habe ich mich mit der Buchung für den Ausflug auf den höchsten Berg Thailands, der im Nationalpark Doi Inthanon liegt beschäftigt. 3 Anbieter verglichen, und hoffentlich den richtigen, keinen 08/15 ausgesucht.
Gebucht habe ich via WhatsApp. Anfrage meinerseits, Antwort zurück, gebongt, Abholung wo??? Hotelname zurück geschrieben und fertig! Gezahlt wird natürlich „cash in die Tasch“, wie immer.
So einfach kann das Leben sein!!! Und was hat in der Zeit Paul gemacht? Was schon! Augenpflege in waagerechte Position. (LoL)
Dahin geht es aber erst am Dienstag, den 03.02.2026.
==============================================================
Cast 6
31.01.-05.02.2026
Chiang Mai - Den 1 + 2
Ahojka vsem!
Doufám, že jste ještě nezamrzli nebo dokonce nejste zasněženi. Jak ráda bych byla!!! Ale chytří bohové predpovedi počasí mi včas neprozradili, že budeme mít takovou skvělou zimu. Možná pak lyžování v létě na ledovci??? To taky ne, to už vyšlo z módy, myslím.
Teď zpět k tématu.
Chiang Mai se dnes rozrostlo v metropoli. Má se tu nacházet spousta kultury a především přírody v okolí, která turisty přitahuje jako magnet, stejně jako nás. Těším se především na horské kmeny, které v okolních horách stále žijí podle svých starých zvyků a kultury, která přežila staletí.
Cestu autobusem jsme přežili bez úhony. Po třech hodinách jsme měli přestávku a v místní restauraci jsme si mohli dát skromný oběd, který jsme však z „bezpečnostních důvodů“ vynechali. Přežili jsme to, jinak bych teď nepsala. (Bylo to zahrnuto v ceně jízdenky).
Když jsme dorazili na velké autobusové nádraží, nejprve jsem nemohl sehnat dopravu, pravděpodobně kvůli velkému zájmu, pak se uvolnil řidič, ale nemohl nás správně lokalizovat a my bychom byvali museli s plnými zavazadly ujít 300 metrů, ale kterym smerem, to uz tam napsano nebylo. Nakonec přijel Uber, tady se jmenuje GRAB. Nebo také Bolt. Je to podobné jako Uber. Řidič se asi moc nevyznal a cestou zastavil, aby si znovu ověřil cílovou adresu. Přitom jsou tady hned vedle nás další 3 hotely. Co mě naprosto překvapilo: Otevřela jsem aplikaci Grab, abych se znovu podíval na cenu. A co jsem uviděla?! Varování, protože auto zastavilo, jestli jsem v pořádku, jinak bych mohla přímo z varování kliknout na policii. Klikla jsem na „jsem v pořádku“.
Pak jsme šli na večeři a protože v blízkosti byla jen jedna „italská restaurace“, šli jsme tam. Italská kuchyně a Thajsko k sobě moc nepasují, jen espresso na závěr bylo více než vynikající. Bylo to snad kvůli blízkosti kávových plantáží? Kdo ví...!
Jelikož náš pokoj ma v koupelně pouze supermoderní vanu, musela jsem po více než 20 letech znovu skočit do vany. Dovnitř to šlo dobře, ale ven!? Bez jakýchkoli madel ci uchytek jsem se cítila jako mrož, který se chce dostat na pevninu. Pravděpodobně pohled pro bohy. (LoL)
Neděle, 1. února 2026
Den bez pohrom! Zázraky se dějí pořád... nebo tak nějak zněla slova v jedné písničce.
Dnes byl opět den Watu.
Hotel, ve kterém jsem si rezervoval pokoj, jes ice velmi pěkný, bohužel je ale trochu nevhodně umístěný, takže abychom se dostali do starého města, potřebujeme vždy dopravu.
Objednala jsme Grab, ale ten nechtěl přijet, tak jsme ho zrušila a zkusila Bolt. Ten dorazil brzy a za asi 15 minut jsme urazili 4 km. Asi se smějete, mnoho běžců by už dávno bylo v cíli, ale tady je vše způsobeno dlouhým rytmem semaforů.
Progam dnes: nejprve jsme navštívili Wat Chedi Luang, který byl sám o sobě docela pěkný. Poté jsme navštívili malou uměleckou vesničku s krásným názvem Kalm Village. Tam se vystavuje umění a celé prostředí bylo velmi pěkně zařízené.
Pak jsme cestou narazili na památník Sam Kasat, který je věnován vzniku Chiang Mai.
Teprve pak přišel Wat č. 2, který se jmenoval Wat Saen Muang Ma Luang, který ležel trochu stranou, a proto nebyl příliš navštěvovaný.
Č. 3 přišel o několik set metrů dál, Wat Chiang Man. A na konci chtěl Paul ještě jít do Wat, ze kterého viděl jen velkou špičku věže. Ten byl bohužel zavřený.
Pro dnešek už bylo Watů dost, bylo už půl třetí a chteli jsme se vrátit. Grab nás opět zklamal, neustále ukazoval, že přijede za 11 minut, tak jsme to zrušili a Bolt nám opět pomohl. Bylo nám líto té chudinky řidičky. Na jende křižovatce jsme stáli neuvěřitelných 10 minut, než naskočila zelená. Opravdu jsem to změřil stopkami. To vše stojí čas, ve kterém by mohla vydělávat peníze.
Po příjezdu do hotelu jsem se zabývala rezervací výletu na nejvyšší horu Thajska, která se nachází v národním parku Doi Inthanon. Porovnal jsem 3 poskytovatele a doufám, že jsem vybral toho správného, ne nějakého průměrného, (Nemci tomu rikaji 08-15)
Rezervaci jsem provedla přes WhatsApp. Poslala jsem dotaz, dostala odpověď, domluveno, jeste otazka, kde nas maji vyzvednou? Napsala jsem název hotelu a hotovo! Platba samozřejmě „cash in die Tasch“, jako vždy.
Život může být tak jednoduchý!!!
A co delal v dobe Paul? Tu dobu stravil ve vodorovne poloze se zavrenyma ocima.
Ale tam se vydám až v úterý 3. 2. 2026.Læs mere
Wir finden es interessant zu lesen, wie ihr das alles mit öffentlichen Verkehrsmitteln bereist. Wir selbst sind so noch nie gereist, daher ist das eine spannende neue Sichtweise. Viel Spaß weiterhin. [Steven+Nicole]
Teil 5 / Cast 5 - Sukhothai 27.-31.01.26
30. januar, Thailand ⋅ ☀️ 31 °C
Teil 5
27.-31.01.2026
Sukhothai
Hallo an Alle!
Mit dem Transport zum Busterminal am Morgen hat alles super geklappt, der Tuk-Tuk Fahrer hat sich selbst beinah überholt, so schnell fuhr er. Eigentlich unnötig, Zeit genug hatten wir, und der Bus kamm dann noch um 30 Min später, als der Fahrplan sagte. Nicht schlimm, am Ende der 6 Stunden langer Fahrt war alles wieder im Lot.
Nur ich nicht, mich hat der Montezuma erwischt. Zum Glück lief alles noch im grünen Bereich. Ich habe es gespürt, ich wurde müde und schlapp. Das ganze kenne ich, irgendwann kam es immer, nach Stress und Anstrengung. 11 Stunden langer Schlaf hat mir wieder auf die Beine geholfen, und natürlich die Tabletten aus der Apotheke dazu.
Am nächsten Morgen konnten wir dann unbesorgt die Erkundung der Altsatdt beginnen.
Etwas zur Geschichte kann ich dieses Mal nicht auslassen.
Sukhothai steht unter UNESCO Weltkulturerbe.
An dieser Stelle entstand um etwa 1200 n.Ch. Das heutige Thailand. Hierher ist das Volk der Tai aus dem Norden eingewandert. Deshalb hat dieser Ort für die Thailänder ein hohes ideelles Wert.
Hier soll auch aus den Schriften der hier schon lebenden Khmer und der Mon das Thai-Alphabet entstanden sein bzw. wurde im Auftrag entwickelt und aus Enflüssen hier schon lebenden Völkern entwickelte sich eine eigenständige Thai-Kultur.
Das nur ganz kurz zur Entstehung des Ortes.
Die Fotos werden euch vieles zeigen, einiges muss man sich, wie immer bei vor langer Zeit geschehenen Ereignissen mit viel Fantasie dazu selbst vorstellen.
Wir sind hier 2 volle Tage geblieben und haben die Anlage im Zentrum wiederum perpedes erkundet, was sehr mühsam war, die Entfernungen sind teils groß. Im Normalfall erkundet man alles mit einem Fahrrad. Diese stehen fast in jeder Unterkunft frei zur Verfügung. Leder will Paul wegen Gleichgewichtstörung kein Fahrrad mehr fahren. Es ist auch gut so, dass er es zugibt. Deshalb, das Alter merken wir schon, alles geht langsamer, aber immer noch stetig;(.
Ich hoffe, dass wir nun das Reisetempo drin haben.
Die Bustickets für Morgen, wiederum eine etwa 5 Stunden dauernde Fahrt haben wir heute sogar „aus eigener Kraft“ (Lol) besorgt, dann beende ich an dieser Stelle meine Erzählung und hoffe, euch nächstes Mal erneut begrüßen zu dürfen!!!
A nyni jako vzdy cesky!
Cast 5
27.-31.01.2026
Sukhothai
Ahojka vam vsem pilnym spolujezdcum!
Doprava na autobusové nádraží ráno proběhla bez problémů, řidič tuk-tuku jel tak rychle, že se málem předjel sám. Vlastně to nebylo nutné, měli jsme dost času a autobus přijel o 30 minut později, než bylo uvedeno v jízdním řádu. To nevadilo, na konci šestihodinové cesty bylo vše zase v pořádku.
Jen já ne, mě postihl Montezuma. Naštěstí bylo skoncilo vse „bez urazu“. Cítila jsem to, byla jsem unavena a bez energie. Znám to, vždycky to přišlo po stresu a námaze. 11 hodin spánku mi pomohlo se vzpamatovat, a samozřejmě také tabletky z lékárny.
Následujícího rána jsme mohli bez obav začít s prohlídkou starého města.
Tentokrát nemohu vynechat něco z historie.
Sukhothai je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Na tomto místě vzniklo kolem roku 1200 n. l. dnešní Thajsko. Sem se přistěhovali Taiové ze severu. Proto má toto místo pro Thajce vysokou ideovou hodnotu.
Podle písemností zde již žijících Khmerů a Monů zde také vzniklo thajské písmo, respektive bylo vyvinuto na zakázku, a z vlivů zde již žijících národů se vyvinula samostatná thajská kultura.
To jen stručně k vzniku tohoto místa.
Fotografie vám ukážou mnoho, ale některé věci si, jako vždy u událostí, které se staly před dlouhou dobou, musíte představit sami s velkou fantazií.
Zůstali jsme zde dva celé dny a prozkoumali jsme areál v centru pěšky, což bylo velmi namáhavé, protože vzdálenosti jsou někdy velké. Normálně se vše prozkoumává na kole. Ta jsou k dispozici zdarma téměř v každém ubytovacím zařízení. Paul už nechce jezdit na kole kvůli poruchám rovnováhy. Je dobře, že to přiznává. Proto si uvědomujeme svůj věk, všechno jde pomaleji, ale stále plynule ;(.
Doufám, že jsme teď nabrali správné tempo.
Jízdenky na autobus na zítra, opět na asi 5hodinovou cestu, jsme si dnes dokonce sehnali „vlastními silami“ (Lol), takže tímto končím své vyprávění a doufám, že se příště pri cteni opět setkame !!!Læs mere
Teil 4 - Khao Yai NP // Cast 4 Khao Yai
27. januar, Thailand ⋅ ☀️ 30 °C
Teil 4
Khao Yai Nationalpark
25. - 27.01.2026
Genug Wats und ähnliches gesehen, heute geht es weiter!
Es ist Sonntag, man meint, es wird nicht viel Verkehr geen, aber denskte, die Bangkoker sind auch reisewütig. Vielleicht auch deshalb, weil sie sehr wenig Urlaub haben und jede Möglichkeit zum Reisen nutzen müssen / wollen. Wir sind immer noch nicht allzu weit von dem Moloch mit seinen etwa 30 Millionen Einwohnern.
Heute wollen wir in den ersten NP Thailands, der seit 2019 sogar zu UNESCO Erbe gehört.
Leider haben wir festgestellt, dass alles, was außerhalb der totalen Hauptrouten liegt, keine Kleinigkeit ist dorthin zu gelangen.
Es gab 2 Möglichkeiten: entweder mit dem Zug, mehr als sehr billig, oder den GRAB nehmen. Zum Glück habe ich entschieden, die erheblich teurere, aber wesentlich einfache Art dorthin zu kommen, und habe den GRAB bestellt. Wie wenn ich etwas geahnt hätte.
Das Hotel dort, in Pan Chong, lag nämlich mehr als ungünstig, und vom Bahnhof dorthin zu kommen war auch fast unmöglich, weil dort Grab kaum vertreten ist.
Der Fahrer hat, wegen Staus auf der Autobahn, die meistens min. 5-spurig sind, die doppelte Zeit gebraucht, als geplant.
Im Hotel angekommen, wollten wir in die Stadt fahren, um „Cash“ zu holen, weil die am nächsten Tag stattfindende Tour in den NP laut webseite nur cash bezahlbar ist. Aber wie kommt man in das Zentrum, wenn kein Taxi da?
Und wieder einmal hat sich die Hlfsbereitschaft der Thailänder bestätigt. In dem Hotel konnte niemand englisch, also musste Übersetzer her, was super geklappt, hat.
Und jetzt wieder wie im Telegramm:
Die Tochter hat kruzrer Hand irgendeine Freundin angerufen
Die Freundin kam binnen paar Minuten (es war übrigens eine sehr junge Muslima), wir und die Tochter stiegen ein und los ging`s, „cash“ zu holen.
Erster ATM war leer, der zweite auch, also sagte das Mädel, wir fahren in eine Mall
Bei der 2. Bank haben wir endlich cash bekommen, wenn auch weniger, als ich gewollt habe.
Bei der Rückfahrt noch was zum Take awy geholt und ab nach Hause.
Das ganze hat gut und gerne 1,5 Std. gedauert.
Das schlimme für mich, das Mädel wollte überhaupt kein Geld von uns nehmen und ließ übersetzen, dass sie es gerne gemacht hat.
Und ich sage nur, danke schön, einfach nur Wahnsinn.
Da ich zwischenzeitlich die Tour in den NP organisieren angefangen habe, via e-Mail, man sprach dort sogar deutsch (der Inhaber). Hat sich die Firma auch gemeldet. Nach 3 Mails war alles gebucht, da wir nicht zum Büro konnten, wurde auch Abholung angeboten, und wir haben dann das mitgebrachte Essen vertilgt und sind kaputt ins Bett gefallen.
Eigentlich schreibe ich viel zu auswendig und persönlich, denke ich zumindest, ich möchte euch aber wirklich wie fast „live“ teilhaben lassen.
Der Tag im Nationalpark
Mit kleinen Verspätung wurden wir mit einem wie Safari Jeep abgeholt, dann noch 4 andere dazu und los ging`s. Der NP liegt sehr einsam und man braucht ein Auto, um dorthin zu kommen.
Unser Fahrer war ein junger Bursche, (oder auch nicht??, da man das Alter schwer schätzen kann) Und die Leiterin war eine sehr gut informierte Frau namens Moo.
In dem NP sind für freie Bewegung nur 3 kurze Wanderungen möglich. Alles andere darf nur mit einem Ranger unternommen werden, da die Größe des Parks und fast keine markierten Wege es nicht erlauben.
Unsere Leiterin hat sich sehr, sehr viel Mühe gegeben um Tiere, egal welche, zu finden und war auch erfolgreich. Dazu kam noch sogar eine Begegnung mit einem Elefant, was fast eine Rarität sein sollte. Eine etwa 1,5 stunden dauernde Wanderung gehörte dazu, später auch noch Besuch eines Wasserfalls.
Wir wurden um 07:30 abgeholt, und um 18:30 zurück gebracht.
Auch wenn es nur ein Tag war, es war voll mit Erlebnissen gespickt. Alle waren zufrieden. Wir können solche Ausflüge, besser Buchungen aus Südamerika, deshalb wissen wir, wovon wir sprechen.
Am nächsten Morgen, d.h. Heute, stand schon wieder die Abfahrt an. Aber wie am besten alles organisieren? Wir müssen mindestens von dem Hotel weg kommen! Und kein Taxi zu haben, wegen über die Platform Grab noch Bolt.
Schließlich schaute ich in ein gegenüber liegendes „Resort“ und in dem Moment lief mir ein junger Mann über den Weg und gleich kam die Frage, ob er helfen kann. Und ob! Und noch dazu, er lebte eine Zeit in Zürich und konnte ganz gut deutsch. Mit seiner Hilfe organisierte dann die Frau an der Rezeption ein durchaus überteuertes Taxi, aber was soll`s....
Unser Reise soll weiter in den Norden gehen, nach Sukhothai, eine ehmalige Hauptstadt.
Aber wie kommt man hin, die 600 km kann man nicht laufen und die Verbindungen sind schlecht von diesem Ort.
Ich habe dann entschieden, wir fahren zurück nach Ayutthaya, dort wird übernachtet und morgen, am 28.01. geht`weiter mit dem Fernbus.
Wir wurden zum Bahnhof gebracht, es wird mit dem Zug heute gefahren! Der Fahrer hat uns noch mit dem Gepäck geholfen und ich ging die Tickets kaufen. Der Zug fuhr in 20 Minuten. Auch wenn es ein Zug NUR der 3. Klasse war, (ohne AC, nur mit Ventilator und offenen Fenstern), er kam pünktlich, und die mehr als 100 km lange Fahrt hat uns pro Nase sage und schreibe 23 Baht gekostet, was 0,63 € gekostet!
In Ayutthaya hat uns dann ein Tuk Tuk zu dem gebuchten Guest House (wie Hostel) gebracht. Ein Unterschied zu den, bis jetzt gebuchten Hotel der Mittelklasse liegt darin, dass es hier kein architektoniches Wunder als Haus ist, drinnen aber mehr als glänzend sauber und alles vorhanden, wie in den fast 3x so teueren Hotels auch. Also, mehr Mut bei den Buchungen wagen, Jindriska!!!!! Der Inhaber hat für uns sogar gerade den Bus für morgen gebucht, und gleich das Tuk-Tuk für den Transport zum Busterminal bestellt. Alles sauber ausgedruckt, für die Hälfte des Preises, der auf dem Portal wo man Verbindungen buchen kann stand. Dafür gab es natürlich auch ein gutes Tipp.
Was soll ich sagen? Wieder ein mal, Ende gut, alles gut!
Ich hoffe, ihr habt Spaß bei mitfahren gehabt!
A nyni jako vzdy cesky:
Cast 4
Khao Yai Narodni Park (NP)
25. - 27.01.2026
Viděli jsme dost chrámů a podobných památek, dnes pokračujeme dál!
Je neděle, člověk by řekl, že nebude velký provoz, ale jak se zdá, i obyvatelé Bangkoku jsou cestovatelé. Možná i proto, že mají velmi málo dovolené a musí / chtějí využít každou příležitost k cestování. Stále nejsme příliš daleko od tohoto molochu s přibližně 30 miliony obyvatel.
Dnes se chceme podívat do prvního národního parku Thajska, který od roku 2019 dokonce patří do seznamu UNESCO.
Bohužel jsme zjistili, že dostat se kamkoli mimo hlavní trasy není žádná maličkost.
Byly dvě možnosti: buď vlakem, což bylo velmi levné, nebo taxíkem GRAB. Naštěstí jsem se rozhodl pro podstatně dražší, ale mnohem jednodušší způsob dopravy a objednal jsem si GRAB. Jako bych něco tušil.
Hotel v Pan Chong byl totiž velmi nevhodně umístěný a dostat se tam z nádraží bylo téměř nemožné, protože Grab tam téměř nefunguje.
Kvůli zácpám na dálnici, která má většinou minimálně 5 pruhů, trvala cesta řidiči dvakrát déle, než bylo plánováno.
Po příjezdu do hotelu jsme chtěli jet do města pro hotovost, protože podle webových stránek se výlet do národního parku, který se měl konat následující den, dal zaplatit pouze v hotovosti. Ale jak se dostat do centra, když tam není žádné taxi?
A opět se potvrdila ochota Thajců pomoci. V hotelu nikdo nemluvil anglicky, takže jsme potřebovali překladatele, což se podařilo diky mobilu skvěle.
A teď zase jako v telegramu:
Dcera rychle zavolala nějaké kamarádce.
Kamarádka přišla během pár minut (mimochodem, byla to velmi mladá muslimka), my a dcera jsme nasedli a vyrazili pro „hotovost“.
První bankomat byl prázdný, druhý také, tak ta dívka řekla, že pojedeme do nákupního centra.
U druhé banky jsme konečně dostali hotovost, i když méně, než jsem chtěl.
Na zpáteční cestě jsme ještě koupili něco s sebou a jeli domů.
Celá akce trvala asi 1,5 hodiny.
Nejhorší pro mě bylo, že ta dívka od nás nechtěla žádné peníze a nechala si přeložit, že to ráda udělala.
A já jen říkám: děkuji, to je prostě šílené.
Mezitím jsem začala organizovat výlet do národního parku, e-mailem, dokonce tam mluvili i německy (majitel). Ta firma. Odpovedela velmi rychle. Po 3 e-mailech bylo vše rezervováno, protože jsme nemohli přijít do kanceláře, nabídli nám také odvoz, a tak jsme snědli jídlo, které jsme si přinesli, a padli jsme unavení do postele.
Vlastně píšu příliš z paměti a osobně, alespoň si to myslím, ale opravdu bych vás chtěla nechat účastnit se toho téměř „naživo“.
Den v národním parku
S malým zpožděním nás vyzvedl safari džíp, přistoupili k nám ještě 4 další lidé a vyrazili jsme. Národní park leží velmi odlehlé a k jeho návštěvě je potřeba auto.
Naším řidičem byl mladý chlapec (nebo možná ne??, protože je těžké odhadnout věk) a vedoucí byla velmi dobře informovaná žena jménem Moo.
V národním parku jsou pro volný pohyb možné pouze 3 krátké túry. Všechno ostatní je možné podnikat pouze s rangerským průvodcem, protože velikost parku a téměř žádné značené stezky to neumožňují.
Naše průvodkyně se velmi snažila najít zvířata, ať už jakákoliv, a byla úspěšná. K tomu se přidalo dokonce setkání se slonem, což je téměř rarita. Součástí programu byla asi 1,5hodinová túra a později také návštěva vodopádu.
Vyzvedli nás v 7:30 a v 18:30 nás přivezli zpět.
I když to byl jen jeden den, byl plný zážitků. Všichni byli spokojeni. Můžeme takové výlety, lépe řečeno rezervace z Jižní Ameriky, doporučit, protože víme, o čem mluvíme.
Následujícího rána, tedy dnes, nás čekal odjezd. Ale jak to všechno nejlépe zorganizovat? Musíme se alespoň dostat pryč z hotelu! A nemáme taxi, protože přes platformu Grab ani Bolt nebylo nic k mani, zadne auto v blizkosti.
Nakonec jsem se podívala do „resortu“ naproti a v tu chvíli mi do cesty vběhl mladý muž a hned se mě zeptal, jestli mi může pomoct. A že jo! Navíc nějakou dobu žil v Curychu a uměl docela dobře německy. S jeho pomocí pak recepční zařídila sice předražené taxi, ale co, rubel musi rolovat....
Naše cesta má pokračovat dále na sever, do Sukhothai, bývalého hlavního města.
Ale jak se tam dostat? 600 km se nedá ujít pěšky a spojení z tohoto místa jsou špatná.
Rozhodla jsem se, že se vrátíme do Ayutthaya, kde přenocujeme, a zítra, 28. 1., pojedeme dál dálkovým autobusem.
Odvezli nás na nádraží, dnes pojedeme vlakem! Řidič nám pomohl s zavazadly a já šla koupit lístky. Vlak odjížděl za 20 minut. I když to byl vlak POUZE 3. třídy (bez klimatizace, pouze s ventilátorem a otevřenými okny), přijel včas a cesta dlouhá více než 100 km nás stála neuvěřitelných 23 bahtů na osobu, což je 0,63 €!
V Ayutthaya nás pak tuk tuk odvezl do rezervovaného penzionu (podobného hostelu). Rozdíl oproti dosud rezervovaným hotelům střední třídy spočívá v tom, že se nejedná o architektonický skvost, ale uvnitř je vše více než zářivě čisté a k dispozici je vše, co i v hotelech, které jsou téměř třikrát dražší. Takže, více odvahy při rezervacích, Jindřiško!!!! ! Majitel nám dokonce právě zarezervoval autobus na zítra a objednal tuk tuk pro dopravu na autobusové nádraží. Vše čistě vytištěné, za polovinu ceny, která byla uvedena na portálu, kde se dají rezervovat spoje. Za to jsme mu samozřejmě dali dobré spropitné.
Co na to říct? Opět, konec dobrý, všechno dobré!
Doufám, že jste si cestu s námi v tomto useku dostatecne vychutnali / užili!!!Læs mere
Schön warm kurzärmlig unterwegs und bei uns 10-13 cm Schnee. Schöne Zeit euch beiden. [Margot]
Ayuttha
25. januar, Thailand ⋅ 🌙 23 °C
Teil 3
Ayuatthaya
23. - 25.01.2026
Aus Kanchanaburi nach Ayutthaya ist es etwa 180 km weit. Zu weit, um zu Fuß zu laufen...! Erst aber zum Busterminal. GRAB wurde bestellt, und wer kam? Die gleiche Fahrerin wie gestern, als wir in ihrem Auto den Rucksack vergessen haben! Da haben wir zusammen darüber gelacht.
Im Busterminal wurden wir gleich zur passenden Haltestelle dirigiert, Tickets beim Fahrer gekauft, noch 1 Std, warten müssen. Unterwegs war Umsteigen angesagt, auch dort wurden wir gleich weiter gelotst. Neue Tickts gekauft, und los ging`s.
Ein Tuk Tuk hat uns zum gebuchten Hotel gebracht.
Ich habe eingecheckt, den Schlüssel bekommen, Zimmer bezogen und.... Klopfen an der Tür, ich möchte bitte zur Rezeption.
Dort hat mich wohl die Inhaberin erwartet.
Sie hat mir mitgeteilt, das das Superior Zimmer für 4 Leute gibt, das wäre „bad for my business“ und ich muss nachzahlen.
Ich sagte, das Zimmer war explizit nur für 2 Personen ausgeschrieben, deshalb interessiert mich es nicht. Gebucht ist gebucht.
Sie sagte, sie hat die Buchung gecancelt. Wie bitte??? So etwas ist möglich bei booking.com?
In der Tat, booking hat Mail geschickt, dass er Geld zurück überweist und wir könnten uns was neues suchen, sie legen dazu.
Um 18:30 abneds, wir haben den ganzen Tag noch nichts gegessen und wollten gerade essen gehen, sollen wir umziehen?
Ich weigerte mich, Paul tobte im Viereck.
Irgendwann, wir waren inzwischen vom Essen zurück meinte sie, booking hat ihr den Unterschied erstattet und ich werde sogar etwas eniger erneut bezahlen sollen.
So sind wir dort geblieben.
Am nächsten Morgen ging es mit GRAB zum Sightseeing. Erst Auto, dann Perpedes. Es schien so aus, als alles in einem ziemlich großen Park beieinander zu finden wäre.
Denkste! Die Entfernungen waren groß.
Wir haben dann 2 Wats zu Fuß besucht und einen mit Hilfe von Tuk Tuk, und es war schon Nachmittag. (Die Namen der Wats müsste ich jetzt suchen, aber alles sieht sich sehr ähnlich, das kann ich schon sagen.
Was wir außer der Größe bewundert haben war die Bauweise. Wie viele Abermillionen der kleinen „Bricks“ dort verbaut wurden und auf welcher Weise.
Danach war Zeit, um zum Pier zu kommen, um eine 2-stündige Bootsfahrt um das riesige Gelände zu absolvieren. Unterwegs hielt das Boot 3x, jeweils für 20 Min Pause, um wieder am Start anzukommen. Ein Tuk-Tuk hat uns ins Hotel gebracht und später ging es noch zum Essen.
Heute Morgen gin es dann weiter, zum ersten Nationalparks von Thailand, der unter UNESCO Kulturerbe steht Der Khao YaI NP.
Wie es uns ergangen ist, das erfahrt ihr nächstes Mal, aber ohne ein bisschen Abenteuer geht bei uns wohl nichts!!!
Was ich noch sagen wollte: Wer Fehler findet, darf sie behalten. Leider schreibe ich meistens unter Zeitdruck, da geht schon mal etwas schief. Nobody is perfect;(!
===============================================================
A ted zase cesky
Cast 3
Ayuatthaya
24. - 25.01.2026
Z Kanchanaburi do Ayutthaya je to asi 180 km. Příliš daleko na to, aby se to dalo ujít pěšky...! Nejdříve ale na autobusové nádraží. Objednali jsme si GRAB a kdo přijel? Stejná řidička jako včera, když jsme v jejím autě zapomněli batoh! Smáli jsme se tomu společně.
Na autobusovém nádraží nás hned nasměrovali na správnou zastávku, koupili jsme si lístky u řidiče a museli jsme ještě hodinu čekat. Cestou jsme museli přestoupit, ale i tam nás hned nasměrovali dál. Koupili jsme si nové lístky a vyrazili.
Tuk tuk nás odvezl do rezervovaného hotelu.
Zapsal jsem se, dostal klíč, nastěhoval se do pokoje a... Zaklepání na dveře, prosím, přijďte na recepci.
Tam na mě asi čekala majitelka.
Řekla mi, že pokoj Superior je pro 4 osoby, což by bylo „špatné pro můj obchod“ a že musím doplatit.
Řekla jsem, že pokoj byl výslovně inzerován pouze pro 2 osoby, proto mě to nezajímá. Co je rezervováno, je rezervováno.
Řekla, že rezervaci zrušila. Cože??? Je něco takového možné na booking.com?
Booking skutečně poslal e-mail, že nám vrátí peníze a že si můžeme hledat něco nového, oni nám k tomu přispějí do 50 €, bude li to nove ubytovani drazsi.
Je 18:30 večer, celý den jsme ještě nic nejedli a zrovna jsme se chystali jít na večeři, máme se stěhovat?
Odmítla jsem se kamkoliv jinam stehovat, smlouva je smlouva, kterou za ni uzavrel booking.com, Paul zuřil a skakal ve čtverci 2 m vysoko.
Nakonec, když jsme se vrátili z vecere, řekla, že booking jí vrátil rozdíl a já budu muset dokonce znovu zaplatit o něco méně.
Tak jsme tam zůstali.
Následujícího rána jsme se vydali s GRAB na prohlídku města. Nejdříve autem, pak pěšky. Na mape to vypadalo, že vše se nachází v jednom poměrně velkém parku.
Ale kdepak! Vzdálenosti byly velké.
Navštívili jsme 2 chrámy pěšky a jeden s pomocí tuk-tuku, a už bylo odpoledne. (Musela bych teď hledat názvy chrámů, ale všechny vypadají velmi podobně, to mohu říct.
Kromě velikosti nás ohromila i architektura. Kolik milionů malých „cihel“ tam bylo použito a jakým způsobem.
Poté byl čas jít na molo, abychom absolvovali dvouhodinovou plavbu lodí po
kolem obrovském areálu. Cestou loď třikrát zastavila u pamatek, vždy na 20 minut, a pak se vrátila zpět na start. Tuk-tuk nás odvezl do hotelu a později jsme šli na večeři.
Dnes ráno jsme pokračovali do prvního národního parku Thajska, který je zapsán na seznamu kulturního dědictví UNESCO – Khao YaI NP.
Jak se nám tam líbilo, se dozvíte příště, ale bez trochy dobrodružství to u nás asi nejde!!!
Co jsem chtela jeste rict?
Pokud nekdo najde chyby, dovolim vam, si je ponechat, ja vam je primo daruju:). Pisu vzdy pod casovym tlakem a tak se ledacos nepopvede. „Nobody is perfect“!!!Læs mere
Hahaha, Ihr scheint ja prädestiniert für alle möglichen Probleme. Aber ich hätte wirklich nicht erwartet, dass in Asien solche "Geld-Schneidereien" passieren, denn was anderes als der Versuch, von den Europäern mehr Geld zu bekommen, war das ja nicht. Nur gut, daß Ihr Hilfe von booking.com bekommen habt. Aber ich bewundere Eure Fitness, in dieser Hitze!!! [beate]
you know ....nur mit Erfahrung kann man weiter kommen ...many pleasure more [Erika]
Kanchanaburi 20. - 23.01.2026
22. januar, Thailand ⋅ ☁️ 24 °C
Teil 2
Kanchanaburi
20. - 23.01.2026
Heute verlassen wir Bangkok.
Der Weg führt uns weiter, nach Kanchanaburi, eine Stadt die auf dem ,manchen der älteren Generation bekannten Fluß Kwai liegt. Die Stadt liegt nicht weit, etwa 190 km von Bangkok entfernt. Das Grab-Auto hat uns zufärlässig zum Südwest-Busterminal gebracht. Kaum ausgestiegen, schon wurde das Ziel aus einem Ticket-Häuschen gerufen und die Tickets wurden erworben. Nah etwa 2 Stunden Fahrt wurde das nächste Ziel erreicht. Dieses Mal nutzten wir die Dienste eines Tuk-Tuks, das uns zum gebuchten Hotel brachte, wo wir die nächsten 3 Nächte verbringen werden.
Gleich am Nachmittag haben wir die ziemlich neue Attraktion der Stadt, den sog. Skyywalk einen Besuch abgestattet. Ein Glasboden, der über des River Kwai Ufers ragt, und schöne Ausblicke bietet.
21.01.2026
Ausflug in den Erawan NP
Ein National Park (NP) der Wasserfälle.
Eine 1,5 Stunden lange Busfahrt hat uns dorthin gebracht. Wie bei jeder Attraktion haben wir am Eingang den Eintritt bezahlt, (ca. 8,-€ p.P.) und los ging es.
In diesem NP befinden sich insgesamt 7 wunderschöne Wasserfälle, die erkundet werden wollten. Die Menschenmassen haben wir bald hinter uns gelassen, da die meisten Besucher schon bei dem ersten Wassserfall bleiben, um zu baden. Sagen wir es so, den dritten Wasserfall haben noch einige erreicht, danach wurde der Weg immer leerer. Warum? Ganz einfach. Wasserfälle haben es an sich, dass sie mal mehr, mal weniger hoch sind, und diese Höhe muss natürlich überwindet werden, das heißt, man muss sich die Schönheit der Orte / Wasserfälle erlaufen. Der Weg wudrde immer steiler und immer unbequemer zu gehen, immer mehr Schweißtropfen tropften tapfer von unserer Stirn runter. Trotzdem war es wunderschön, mal immer wieder stehen zu bleiben und dem rauschenden Wasser zu zuhören.
Ja, das passende Kredo zu unseren Wanderungen, „der Weg ist das Ziel“ hat sich erneut bestätigt.
Nach dem 6. Wasserfall mussten wir nicht nur aus Zeitgründen, sondern auch wegen schwindenden Kräften umdrehen und zurück gehen. Zumindest den Bus haben wir noch erwischt! (Lol)
22.01.2026
The Death Railway / Eisenbahn des Todes
Die Geschichte sagt, dass die Eisenbahnstrecke die Japaner im 2. WK als Sicherung des Nachschubs zwischen Thailand und dem Birmanischen Schienenetz bauen ließen. Binnen 17 Monaten wurde unter mehr als unmenschlichen Bedingungen die Strecke durch den Jungle geschlagen worden. Etwa 200 000 Zwangsarbeiter aus Thailand, Indonesien u.v.m und mit ca. 60000 gefangenen Allierten wurden die 415 km gebaut worden, teilweise mit 18 Arbeitsstunden am Tag. Dass mehr als 80000 ums Leben kamen wundert wohl niemanden. Nach dem 2. WK ist die Strecke ins Vergessenheit geraten und später wurden für Touristen etwa 70 km wieder geöffnet.
Mit dem Zug sind wir nun heute gefahren. Ums Leben muss sich niemand mehr fürchten, wobei ein Blick auf den Zug, (3. Klasse übrigens), lässt ein bisschen das Vertrauen schwinden.
Man kann noch einige Wasserfälle oder Soldatenfriedhof und ein Museum besichtigen.
Von Wasserfällen haben wir gestern viel gesehen, einigen Soldaten Friedhöfen haben wir die Ehre in vielen Ländern der Welt erwiesen, sodass der Weg vom Zug ging flink zurück ins Hotel
Ach ja, Geld brauchten wir auch noch, hier zählt noch „Cash in the Tasch“, so haben wir einige ATM bemüht, dass sie uns Bares ausspucken, was gar nicht einfach war, da man sich hier mit der Übersetzung nicht all zu viele Mühe gibt. Zumindest nicht immer.:(
Was gab denn heute noch für Aufregung!?
Irgend etwas war doch da.....
Ich gestehe:
Als uns am Morgen das Grab-Taxi zum Bahnhof gebracht hat, sagte ich zu meinem Gatten, er möge bitte den Rucksack schon mitnehmen, da ich noch bezahlen wollte.
Jetzt nur telegraphisch:
Paul turnte schon im Bahnhof, ich kam nach
Paul, wo ist mein Rucksack?
Ich habe keinen.... (Drin waren unsere Pässe und Pauls Geldbeutel mit diversen KK + Führerschein usw.)
Auf einer Bank saß ein DE-Thailändisches Paar, die sofort gecheckt haben, was passiert ist
Die Frau hat gleich auf meiner Grab – App geschaut, telefoniert, nichts erreicht
Auf jeden Fall, binnen einigen Minuten erschien urplötzlich eine Frau in Information-Uniform, (ich kürze ab), das Grab Auto kam sofort zurück und Rucksack war da....
Ich wollte der Fahrerin den Umweg erstatten, dass wollte sie aber nicht.
Nur die Dame von der Information hatte den Wunsch, dass man uns mit ihrem Handy als Nachweis ihrer Tätigkeit (mein Verdacht) fotografiert s“amt des gefundenen Gegenstands namens Rucksack“. Das haben wir für die Dame gerne über uns ergehen lassen und hoffen, dass ihr es vielleicht auf der Aufstiegsleiter behilflich sein könnte, :)
Und dann meint man, es wäre nichts los!!!
Die berühmte "Bridge over the River Kwai" haben wir indirekt besucht. Wir sind darüber mit dem Zug gefahren;).
A ted cesky:
Cast cislo 2
Kanchanaburi
20. - 23.01.2026
Dnes opouštíme Bangkok.
Cesta nás vede dále do Kanchanaburi, města ležícího na řece Kwai, které zjiste znají někteří starší lidé z nas drive narozenych. Město leží nedaleko, asi 190 km od Bangkoku. Grab Auto nás spolehlivě dovezlo na jihozápadní autobusové nádraží. Sotva jsme vystoupili, už nám z pokladny zavolali náš cíl a ja zakoupila jízdenky. Po asi dvouhodinové j(hopsave) ízdě jsme dorazili k dalšímu cíli. Tentokrát jsme využili služeb tuk-tuku, který nás odvezl do rezervovaného hotelu, kde strávíme příští tři noci.
Hned odpoledne jsme navštívili poměrně novou atrakci města, tzv. Skyywalk. Jedná se o skleněnou podlahu, která vyčnívá nad břehem řeky Kwai a nabízí krásný výhled.
21.01.2026
Výlet do národního parku Erawan
Národní park (NP) vodopádů.
Cesta autobusem trvala 1,5 hodiny. Jako u každé atrakce jsme zaplatili vstupné (cca 8 € na osobu) a vyrazili jsme.
V tomto národním parku se nachází celkem 7 nádherných vodopádů, na které jsme se chtěli podivat. Davy lidí jsme brzy nechali za sebou, protože většina návštěvníků zůstává u prvního vodopádu, aby se vykoupala. Řekněme to tak, že třetí vodopád ještě někteří dosáhli, ale poté byla cesta čím dál tím prázdnější. Proč? Je to jednoduché. Vodopády mají tu vlastnost, že jsou někdy vyšší, někdy nižší, a tuto výšku je samozřejmě nutné překonat, což znamená, že krásu těchto míst / vodopádů si musíte vydobýt chůzí. Cesta byla čím dál strmější a nepohodlnější, z čela nám statečně stékaly kapky potu. Přesto bylo krásné zastavit se a poslouchat šumění vody.
Ano, motto našich túr „cesta je cíl“ se opět potvrdilo.
Po šestém vodopádu jsme se museli otočit a vrátit se, a to nejen z důvodu času, ale také kvůli ubývajícím silám. Alespoň jsme stihli autobus! (Lol)
22.01.2026
The Death Railway / Železnice smrti
Historie říká, že železniční trať nechali Japonci postavit během 2. světové války jako zajištění zásobování mezi Thajskem a barmskou železniční sítí. Během 17 měsíců byla za nelidských podmínek vybudována trať vedoucí džunglí. Přibližně 200 000 nuceně nasazených pracovníků z Thajska, Indonésie a dalších zemí a asi 60 000 zajatých spojenců postavilo 415 km trati, částečně při 18hodinové pracovní době denně. Není divu, že při tom přišlo o život více než 80 000 lidí. Po 2. světové válce byla trať zapomenuta a později bylo pro turisty znovu otevřeno asi 70 km.
Dnes jsme jeli vlakem. Nikdo se už nemusí bát o život, ale pohled na vlak (mimochodem 3. třídy) trochu podkopává důvěru.
Ještě lze navštívit několik vodopádů, vojenský hřbitov a muzeum.
Vodopádů jsme včera viděli dost, několika vojenským hřbitovům jsme vzdali čest v mnoha zemích světa, takže jsme se z vlaku rychle vrátili do hotelu
Ach ano, potřebovali jsme také peníze, tady se stále platí „hotovostí v kapse“, takže jsme se snažili v několika bankomatech vybrat hotovost, což nebylo vůbec snadné, protože se zde příliš nesnaží o překlad. Alespoň ne vždy.:(
Co ještě dnes způsobilo rozruch?
Něco tam přece bylo........
Přiznávám!!!
Když nás ráno taxi odvezlo na nádraží, řekla jsem svému manželovi, aby vzal batoh, protože jsem ještě chtěla zaplatit.
Teď jen telegraficky:
- Paul už pobíhal po nádraží, já jsem přišla za ním
- Paule, kde je můj batoh?
- Nemám ho... (Byly v něm naše pasy a Paulova peněženka s různými kreditními kartami, řidičským průkazem atd.)
- Na lavičce seděl německo-thajský pár, který okamžitě zjistil, co se stalo
- Žena se hned podívala na mou aplikaci Grab, telefonovala, ale nic nedosáhla.
- V každém případě se během několika minut najednou objevila žena v uniformě informačního centra (zkráceně), auto Grab se okamžitě vrátilo a batoh tam byl...
- Chtěla jsem řidičce uhradit objížďku, ale ona to nechtěla.
- Pouze paní z informačního centra měla přání, aby nás někdo vyfotografoval jejím mobilním telefonem jako důkaz její činnosti (moje podezření) „spolu s nalezeným předmětem jménem batoh“. - To jsme pro paní rádi vyhoveli a doufáme, že jí to možná pomůže v kariérním postupu :)
A pak si člověk myslí, že se nic neděje!!!
Ten slavny "Most pres reku Kwai" jsme primo nenavstivili, my po nem tim vlakem jeli!!Læs mere
Abflug nd Bangkok // Odlet a Bangkok
21. januar, Tyskland ⋅ ⛅ 0 °C
Teil 1
14. - 20. 01. 2026
Die Reise beginnt und Bangkok
Alles wurde abgeschlossen, weil der bestellte UBER Fahrer nicht bei Zeit gekommen ist, hat uns unsere Nachbarin zur Bushaltestelle des FlixBuses fix gebracht, sonst hätten wir den Bus wohl verpasst.
Am Flughafen waren wir viel zu früh, so haben wir uns die Zeit mit Beobachtung des Treibens verkürzt.
Unser Flieger hob fast „at time“ ab, und die Zwischenlandung in Doha war pünktlich. Ab Doha ging es weiter mit dem A 380, für uns das erste Mal, ein riesiger Vogel, einfach unvorstellbar.
In Bangkok sind wir, Dank der Zeitverschiebung einen Tag später am Abend wohlbehalten gelandet.
Bei der Immigration bildeten sich Schlangen, eine wahnsinnige Menge an Menschen wollte gleichzeitig einreisen. Alles war gut organisiert, nur die Beamten ließen sich bei der Kontrolle alle Zeit der Welt. Dazu musste man alle Finger abdrücken und die Iris wurde auch gescannt.
Ich hatte immer gedacht, die Flughäfen in Atlanta oder in Chicago wären sehr groß und unübersichtlich, da habe ich mich aber getäuscht ;(
Ins Hotel hat uns dann ein Taxi gebracht, und wir sind genau nach 28 Stunden, total ko ins Bett gefallen.
In Bangkok haben wir 4 Tage verbracht.
16. Januar 2026
WAT ARUN und WAT PHO
Um es vorneweg zu nehmen, Bangkok ist ein riesiger Moloch, der wahrscheinlich nie schläft, wo überall gebaut wird, auch überall Geschäfte gemacht werden. Schließlich muss der Mensch irgendwie überleben können, wobei viele Straßen waren mit vielen Obdachlosen gesäumt.
Den ersten Tag haben wir am Vormittag das WAT ARUN besucht. Dorthin gelangt man mit einer kleinen Fähre, welche die Besucher (nicht nur die), über den Chao Phraya River bringt.
Ich habe im Prolog von Ruhe und Nachdenken geschrieben, leider kann man es nicht auf solchen exponierten Stellen erwarten. Massen von Besuchern wollen die Baukunst der damaligen Architekten und Bauarbeitern sehen. Was man geboten bekommt, das entzieht sich teilweise den Vorstellungen. Die vielen vergoldeten Ornamente, Glocken und Spitzen, die filigrane Verarbeitung der Mosaiken, trotz der Menschenmassen bleibt man einfach stehen und betrachtet fast atemlos das Gebotene.
Leider habe ich von Buddhismus keine Ahnung, deshalb kann ich nicht erklären, wem was gewidmet ist, welcher Buddha was bedeutet. Ich glaube, dass muss man auch nicht alles wissen, einfach die Schönheit der Bauten an sich zu bewundern reicht aus. Für viele Gläubige bedeutet so ein Besuch ganz was besonderes. Viele leihen sich die traditionelle Kleidung und lassen sich von professionellen Fotografen ablichten.
Nach dem Besuch sind wir mit der Fähre zurückgefahren und haben das fast gegenüber liegende WAT PHO besucht. Hier befindet sich eine riesige vergoldete Statue, die Buddha, in seiner letzten Lebensphase vor dem Eintritt ins Nirvana darstellt. Außerdem ist das Gelände, wiederum mit sagenhaften Bauten, der traditionellen Thai-Medizin gewidmet und gehört seit 2029 zum UNESCO Weltkulturerbe.
Danach war unseres Verlangen nach Kultur für heute gesättigt und wir haben uns auf den Heimweg begeben, was in der Hitze kein Vergnügen war. Klar, wir hätten auch ein Tuk-Tuk nehmen können, wir haben aber das Perpedes vorgezogen.
17. Januar 2026
Der GROSSE KÖNIGLICHE PALAST und CHINATOWN
Auch der Palast lag in der „Perpedes“ Reichweite, so stiefelten wir nach dem Frühstück gut gesättigt dorthin. Was wir gestern als riesige Menschenmassen empfunden haben, hat der heutige Tag mit Abstand übertroffen. Einfach nur Wahnsinn. Dafür gibt es auch einen Grund, der Palast übertrifft mit seiner Schönheit alle Erwartungen. So drängelten auch wir uns durch und waren wirklich begeistert. Man kann später auch das „Königin Sirikit Kleidungs- und Stoffmuseum“ besuchen. Die Kleider sind ausnahmslos aus erlesene Seide mit wunderschönen Mustern angefertigt.
Zu einer anderer Attraktion gehört der Smaragd-Buddha. Den Burschen konnten wir leider nicht besuchen, da das Gelände gerade wegen einer militärischen Parade geschlossen war. Warten in der Hitze wollten wir nicht, ging es für uns dann weiter.
Die Tickets für den Palast haben 6 Tage lange Gültigkeit. Wir haben sie nicht mehr genutzt. Warum? Wegen den Menschenmassen und dem verpflichtenden Dress-Code. Ein voller Tag in der Hitze in langen Hosen reichte mir vollkommen aus.
Da wir den Nachmittag noch zur Verfügung hatten, sprangen wir erneut in so einen Khan, der uns zur Chinatown auf dem Chao Phraya River gebracht hat. Wie zu erwarten, herrschte dort reges Treiben aller Art, Krach ohne Ende, und nicht immer schöne Gerüche, welche sich aus der Garküchen selbständig gemacht haben, haben das ganze abgerundet. Das war nichts für uns, wo wir uns immer wieder aus den Augen verloren haben. Trotzdem haben wir uns zumindest durch die Hauptwege tapfer durchgedrängt, haben dort noch einem Chinesischen Buddha die Ehre gemacht und um aus der Übung nicht raus zukommen, sind wir wiederum zurück zu Fuß gestiefelt. Die nicht ganze 3 km machen uns doch nach so einem Tag auch nichts mehr aus.... Das dachte sich zumindest mein Mann und hat mit den Tücken der Google Maps Führung gerechnet. Am Ende haben wir über 3 Stunden gebraucht. Wie kaputt wir das Hotel erreicht haben, das könnt ihr euch selbst vorstellen. Zwar standen wir immer noch auf 2 Beinen, es hat aber nicht viel gefehlt, um an allen 4 gekrochenen zu kommen.
18. Januar 2026
LIMPINI PARK
Heute sollte es deshalb gemütlicher gehen. Erst haben wir uns in ein Einkaufszentrum bringen lassen in der Hoffnung, dass ich dort ein zu Hause vergessenes Ladegerät für meinen Laptop zu kaufen kriege. Die Hoffnung wurde mir nicht erfüllt, so sind wir dazu übergekommen, warum wir in Bangkok sind, den Sightseeing fortzusetzen. Wir haben den LIMPINI PARK besucht, eine grüne Lunge in Bangkok. Dort gefällt es nicht nur dem Homo Sapien prima, sondern auch riesigen Echsen namens Water Monitor Lizard. Diese sind , außer Erholung die natürliche Attraktion für viele Touristen. Zum Glück sind sie ganz zahm, aber nur so lange, bis sie sich provoziert finden. So weit haben wir es nicht gehen lassen, haben uns mit Beobachtungen zufrieden gegeben, sind schön spaziert und bei Zeit dann zurück gefahren, bzw. uns mit Grab (Pendant zum Uber) fahren lassen. Das ist hier spott billig.
19. Januar 2026
Nochmals Chinatown, ICONSIAM und der GOLDEN MOUNTAIN
Der letzte Tag in Bangkok. Mit dem ungelösten Problem „Ladegerät“ konnte ich nicht ganz richtig schlafen und bei einer Wach-Pause habe ich eine Idee bekommen, wie es vielleicht doch noch klappen könnte. Die Idee war: Wenn ich einen Chinesischen Laptop habe, da müsste doch der Teufel dahinterstecken, wenn ich in Chinatown so was nicht bekommen sollte. Danach war der Rest der Nacht schon besser zu vertragen..... Am Morgen den Grab bestellt, der uns hingebracht hat. Es herrschte noch angenehme Ruhe im Viertel. Wir haben einige Gassen abgelaufen, z. B. Gasse mit Schuhen, oder Gasse mit Werkzeugen aller Art, bloß kein Computerzubehör war nicht in Sicht. Da hilft nur eins: fragen, fragen, fragen und nach etwa 2,5 Stunden waren wir am Ziel. Mit Englisch kamen wir dort nicht weit. Am Ende, und es gehört auch dazu, haben wir Glück gehabt, jemand sprach gutes Englisch und hat uns zu einem „Kabel und Handyzubehör-Anbieter geführt. Der hat sich den Laptop angeschaut und um se kurz zu schreiben, nach 5 – 7 Minuten hat das Ladegreät den Inhaber für etwa 6,- € gewechselt Hurra, konnte ich nur sagen. Ab jetzt konnten wir den letzten Tag weiterhin dem Sightseeing widmen. Mit wiederum so einem Boot haben wir uns vor daen neusten riesigen Einkaufstempel bringen lassen. Ja, es hat geglänzt, teure Geschäfte glänzten durch Kundschaft-Abwesenheit. Da wir nichts gebraucht haben, sind wir aus dem Monsterpalast ganz schnell wieder raus gekommen. Danach ging es auf dem Wasser wieder zurück. Der Tag war noch jung und am Programm stand noch der Besuch nicht weit von unserem Hotel sich befindenden Berg namens GOLDEN MOUNT.
Man muss sich den Besuch aber verdienen, es führen 344 Stufen hoch, die sich gelohnt haben. Oben hat uns nicht nur ein vergoldeter Turm und der Buddha erwartet, ein Rundblick über die in Abendlicht liegende Stadt waren die Belohnung für die Anstrengung.
Danach gabe es natürlich noch ein letztes Abendessen und dann ab ins Bettchen, Morgen ziehen wir weiter.
Es waren 4 sehr anstrengende Tage, die wir in Bangkok erlebt haben. Alles konnten wir nicht sehen oder besuchen, aber fast alle geplante „Hausaufgaben“ haben wir erfüllt.
A zde Ceske vydani:
Cast 1 14. 20.ledna 2026
Cesta zacina a Bangkok
Jak jinak by vse melo zacit? Samozrejme stresem.
Misto jizdou mistni autobusovou linkou dolu do mesta me napadlo, objednat Taxi (Uber). A ten ne a ne prijet, az mi to na te App ukazalo, ze neni zadny ridic v blizkosti. No, diky moc, to jste si mohli vzpomenout driv. Takze zbyla je sousedka, ktera byla nahodou doma. FlixBus jsme stihli a cesta tedy mphla zacit.
Na letisti jsme byli moc brzy, jet tam vlakem, to znamena riziko, nemecke drahy jsou v hroznym sravu.
Odletli jsme vcas, ve 22:00 to znamenalo, „Ready to take off“. V Qataru jsme pristali rano v 06:00 mistniho casu, zdrceny, ale „the show must go on“. Prestoupili jsme do A380, tim jsme jeste nikdy neleteli. Bylo vice mista, jidlo jeste o malo lepsi, vse ok.
V Bangkoku jsme pristali mistniho casu vecer v 18:30. Lidi vic jak v mravenisti, celni urednici nijak moc nespechali. My mysleli, ze horsi jak v Chicagu ci v Atlante to byt nemuze, ale opet jsme se priucili.
Kazdopadne nam vzali otisky vsech prstu a vyfotili i iris v oku.
Bali jsme zmalceny a tak nic jen k Taxikum a do hotelu, kam jsme dorazili presne po 38 hodinach od opusteni bydliste. Jo, uz je to narocnejsi, ten vek vsem ukaze, co je mozny....
V Bangkoku jsme strávili 4 dny.
16. ledna 2026
WAT ARUN a WAT PHO
Abych to řekl rovnou, Bangkok je obrovský moloch, který pravděpodobně nikdy nespí, kde se všude staví a všude se obchoduje. Koneckonců, lidé musí nějak přežít, přičemž mnoho ulic bylo lemováno mnoha bezdomovci.
První den jsme dopoledne navštívili WAT ARUN. Dostanete se tam malým přívozem, který převáží návštěvníky (a nejen je) přes řeku Chao Phraya.
V prologu jsem psal o klidu a rozjímání, ale bohužel to na takových exponovaných místech nelze očekávat. Davy návštěvníků chtějí vidět architekturu tehdejších architektů a stavebních dělníků. To, co se nám nabízí, částečně přesahuje naše představy. Množství pozlacených ornamentů, zvonů a špiček, filigránové zpracování mozaik – navzdory davům lidí prostě stojíte a téměř bez dechu pozorujete to, co se vám nabízí.
Bohužel o buddhismu nemám ponětí, proto nemohu vysvětlit, komu je co zasvěceno, který Buddha co znamená. Myslím, že to ani není nutné vědět, stačí obdivovat krásu samotných staveb. Pro mnoho věřících je taková návštěva něčím ganz besonderen. Mnozí si půjčují tradiční oděvy a nechávají se fotografovat profesionálními fotografy.
Po návštěvě jsme se vrátili trajektem a navštívili jsme téměř naproti ležící WAT PHO. Zde se nachází obrovská pozlacená socha, která představuje Buddhu v poslední fázi jeho života před vstupem do nirvány. Kromě toho je areál, opět s pohádkovými stavbami, věnován tradiční thajské medicíně a od roku 2029 patří k světovému kulturnímu dědictví UNESCO.
Poté byla naše touha po kultuře pro tento den uspokojena a vydali jsme se na cestu domů, což v horku nebylo žádné potěšení. Samozřejmě jsme mohli jet tuk-tukem, ale dali jsme přednost Perpedes.
17. ledna 2026
VELKÝ KRÁLOVSKÝ PALÁC a ČÍNSKÁ ČTVRŤ
Palác se také nacházel v dosahu „Perpedes“, takže jsme se tam po snídani vydali s plnými žaludky. To, co jsme včera vnímali jako obrovské davy lidí, dnes daleko předčilo. Prostě šílenství. Existuje pro to ale důvod, palác svou krásou předčil všechna očekávání. Také jsme se prodírali davem a byli opravdu nadšení. Později lze navštívit také „Muzeum oděvů a látek královny Sirikit“. Šaty jsou bez výjimky vyrobeny z vybraného hedvábí s nádhernými vzory.
Další atrakcí je Smaragdový Buddha. Bohužel jsme ho nemohli navštívit, protože areál byl právě uzavřen kvůli vojenské přehlídce. Nechtěli jsme čekat v horku, tak jsme pokračovali dál.
Vstupenky do paláce platí 6 dní. My jsme je už nevyužili. Proč? Kvůli davům lidí a povinnému dress code. Celý den v horku v dlouhých kalhotách mi úplně stačil.
Jelikož jsme měli ještě volné odpoledne, naskočili jsme znovu do jednoho z těch khanů, který nás zavezl do čínské čtvrtipo řece Chao Phraya. Jak se dalo očekávat, panoval tam rušný ruch všeho druhu, nekonečný hluk a ne vždy příjemné pachy, které se linuly z pouličních stánků s jídlem, to vše dotvářelo atmosféru. To nebylo nic pro nás, kde jsme se neustále ztráceli z dohledu.
To pro nás nebylo nic, protože jsme se neustále ztráceli z dohledu. Přesto jsme se statečně prodírali alespoň po hlavních cestách, kde jsme vzdali hold čínskému Buddhovi, a abychom neztratili cvik, vrátili jsme se pěšky. Po takovém dni nám těch necelých 3 km už nevadily... To si alespoň myslel můj manžel a nepočítal s nástrahami navigace Google Maps. Nakonec nám to trvalo přes 3 hodiny. Jak vyčerpaní jsme dorazili do hotelu, si můžete představit sami. Stále jsme sice stáli na dvou nohách, ale moc nám nechybělo, abychom se plazili po všech čtyřech.
18. ledna 2026
LIMPINI PARK
Dnes by to proto mělo být pohodlnější. Nejdříve jsme se nechali odvézt do nákupního centra v naději, že tam seženu nabíječku na notebook, kterou jsem zapomněla doma. Naděje se mi nesplnila, a tak jsme se vrátili k tomu, proč jsme v Bangkoku, a pokračovali v prohlídce města. Navštívili jsme LIMPINI PARK, zelené plíce Bangkoku. Tam se líbí nejen Homo sapiens, ale také obrovským ještěrkám zvaným varani vodní. Ty jsou kromě odpočinku přirozenou atrakcí pro mnoho turistů. Naštěstí jsou zcela krotcí, ale jen do té doby, než se cítí provokováni. Tak daleko jsme to nenechali dojít, spokojili jsme se s pozorováním, prošli jsme se a včas se vrátili, respektive jsme se nechali odvézt Grabem (ekvivalent Uberu). To je tady směšně levné.
19. ledna 2026
Znovu Chinatown, ICONSIAM a GOLDEN MOUNTAIN
Poslední den v Bangkoku. Kvůli nevyřešenému problému s nabíječkou jsem nemohl pořádně spát a během bdělé pauzy mě napadlo, jak by to mohlo nakonec přece jen fungovat. Nápad byl následující: když mám čínský notebook, muselo by být něco za tím, kdybych něco takového v Chinatownu nesehnal. Poté už byla zbytek noci snesitelnější... Ráno jsme si objednali taxi, které nás tam odvezlo. V čtvrti ještě panoval příjemný klid. Prošli jsme několik uliček, např. uličku s botami nebo uličku s nejrůznějším nářadím, ale žádné počítačové příslušenství nebylo v dohledu. Pomohlo jen jedno: ptát se, ptát se, ptát se a po asi 2,5 hodinách jsme byli u cíle. S angličtinou jsme se tam daleko nedostali. Nakonec, a to k tomu patří, jsme měli štěstí, někdo mluvil dobře anglicky a zavedl nás k prodejci kabelů a příslušenství pro mobilní telefony. Ten se podíval na notebook a abych to zkrátil, po 5–7 minutách změnil nabíječku za asi 6 € Hurá, mohl jsem jen říct. Od této chvíle jsme mohli poslední den věnovat prohlídce památek. Opět jsme se takovou lodí nechali odvézt k nejnovějšímu obrovskému nákupnímu centru. Ano, zářilo to tam, drahé obchody zářily nepřítomností zákazníků. Protože jsme nic nepotřebovali, z tohoto monstrózního paláce jsme rychle zase odešli. Poté jsme se vrátili zpět po vodě. Den byl ještě mladý a na programu byla ještě návštěva hory GOLDEN MOUNT, která se nachází nedaleko našeho hotelu.
Návštěvu si ale musíte zasloužit, vede k ní 344 schodů, které ale stály za to. Nahoře na nás čekala nejen pozlacená věž a Buddha, ale odměnou za námahu byl také panoramatický výhled na město zalité večerním světlem.
Poté jsme samozřejmě měli poslední večeři a pak jsme šli spát, protože ráno jsme pokračovali dál.
V Bangkoku jsme prožili 4 velmi náročné dny. Nemohli jsme vidět nebo navštívit všechno, ale splnili jsme téměř všechny plánované „úkoly“.Læs mere
Schöne Bilder und wir wünschen Euch eine wunderschöne Urlaubszeit. Bleibt gesund. [.argot]
Danke für diese tollen Beschreibungen. Ich fühle mit Dir und bewundere Dich für Deine Energie. In dieser Hitze und mit so vielen Menschen rundum würde ich streiken!!!! [beate]
RejsendeEndlich! Schön von euch zu hören und dass es euch gut geht. Ich wollte schon eine Vermisstenanzeige aufgeben!
Prolog
12. januar, Tyskland ⋅ ☁️ 0 °C
Prolog
Unterwegs zwischen Grenzen, Tempeln und Flüssen
Drei Monate unterwegs.
Nicht auf der Suche nach Zielen, sondern nach Momenten.
Lasst euch darauf ein und begleitet uns dabei,
wir laden euch herzlich ein!
Die Route zieht sich durch Thailand, Laos, Kambodscha und Vietnam, folgt Straßen, die sich verlieren, und Flüssen, die alles verbinden. Der Mekong wird zum Begleiter – mal ruhig, mal träge, mal unaufhaltsam – wie die Zeit selbst, die unterwegs eine andere Sprache spricht.
Zwischen Städten und Dörfern liegen Wats und Tempel, deren Mauern vom Gebet geglättet sind. Mönche ziehen barfuß durch den Morgen, Räucherstäbchen verwehen im Licht, und der Buddhismus begegnet mir weniger als Lehre, sondern als gelebte Ruhe. Orte der Stille, in denen man nichts tun muss, außer anwesend zu sein.
Ich lasse Vertrautes zurück, um dem Ungeplanten Raum zu geben.
Morgen beginnen im Dunst, Abende enden irgendwo zwischen Stimmen, Garküchen und dem Zirpen der Nacht. Wasserfälle stürzen aus dem Grün, verborgen im Dschungel oder offen am Wegesrand. Dazwischen entfaltet sich eine Natur, die überwältigt, beruhigt und immer wieder überrascht – Reisfelder, Karstlandschaften, Regenwald und Flussufer, die sich im Gedächtnis tief einprägen.
Diese Reise ist kein Sammeln von Sehenswürdigkeiten. Sie ist ein Gehen ohne Eile, ein Bleiben ohne Verpflichtung.
Ein Zuhören, wenn Worte fehlen, und ein Weiterziehen, wenn es sich richtig anfühlt.
Jeder Grenzübertritt ist weniger ein Abschied als ein leises Öffnen.
Vielleicht werden wir uns unterwegs verlieren. Vielleicht genau darin etwas finden, das bleibt.
Nicht alles wird leicht sein. Aber alles wird Teil dieser Zeit sein.
Drei Monate.
Vier Länder.
Ein Weg, der sich erst beim Gehen zeigt.
Eine Bildungsreise, ein Abenteuer.
Jindra & Paul.
------------------------------------------------------------------------------------
Na cestě mezi hranicemi, chrámy a řekami
Tři měsíce na ceste.
Nehledáme cíle, ale okamžiky.
Vydejte se s nami opet do sveta, vstup je dobrovolny!
Trasa vede Thajskem, Laosem, Kambodžou a Vietnamem, sleduje silnice, které se ztrácejí, a řeky, které vše propojují. Mekong se stává společníkem – někdy klidným, jindy líným, jindy nezastavitelným – jako samotný čas, který na cestách mluví jiným jazykem.
Mezi městy a vesnicemi leží waty, pagody a chrámy, jejichž zdi jsou vyhlazené modlitbami. Mniši procházejí bosi ranním šerem, vonné tyčinky se rozplývají ve světle a buddhismus nas nepotkává jako nauka, ale jako žitý klid. Místa ticha, kde člověk nemusí dělat nic jiného, než jen být přítomen.
Zanecháváme za nami to známé, abychom dali prostor neplánovanému.
Rána začínají v oparu, večery končí kdesi mezi hlasy, pouličními stánky s jídlem a cvrkotem noci. Vodopády padají z hluboké zeleně, skryté v džungli nebo otevřené u cesty. Mezi tím se rozprostírá příroda, která ohromuje, uklidňuje a znovu a znovu překvapuje – rýžová pole, krasové krajiny, prales a břehy řek, které se hluboko vryjí do paměti.
Tato cesta není sbíráním památek.
Je to chůze bez spěchu, setrvání bez závazků. Naslouchání tam, kde chybí slova, a putování dál, když se to zdá správné. Každé překročení hranice je méně loučením, ale spíše tichým otevřením se novému.
Ne všechno bude lehké. Ale všechno bude součástí tohoto času.
Tři měsíce.
Čtyři země.
Cesta plna prekvapeni a dobrodruzstvi.
Jindra & Paul.Læs mere
Wir freuen uns euch hier zu folgen und sind gespannt, was ihr erleben werden. Habt eine gute Anreise und bleibt gesund. Viele Grüße [Steven+Nicole]
RejsendeDanke für die Erklärungen! Die Architektur ist beeindruckend, aber wahrscheinlich wiederholt es sich. Das mit dem Müll ist schade/traurig. Ihr wart wieder fleissig!