Campago

Tak jsem pekne rychle zase pristala nohama na zemi. Z letiste nic primeho (krome drahych taxikaru, co se tu o me jako vzdy pretahovali) samozrejme nejelo. Damri shuttle me vzal za 24 000 na jakysi transfer terminal, odkud jsem prestoupila do klasickeho indoneskeho autobusu, neboli rozpadajiciho se vanu, co zastavuje kazdych par metru a nabira cestujici, az jich na 12 mistech sedi 20 plus veskera jejich bagaz. Ze 2 slibenych hodin byly nakonec 3,5. Hrozna zacpa v cilove rovince, ale po ceste par hezkych vyhledu. Za 20 000 rupii, co by clovek nechtel, ze? Poslednim stadiem meho dnesniho cestovatelskeho utrpeni byl cerveny mistni autobus v prepoctu za 30 centu. O tom, ze jsem vsude jediny turista, se uz ani zminovat nebudu ;-).
Stejne jako to, ze se se mnou vsichni chteji fotit. Dnes napr. v Lopang Jepang, japonskych valecnych tunelech, co se do nich clovek muze podivat z Panorama parku. Odsud jsou - prirozene panoramaticke - vyhledy do hlubokeho udoli Sianok Canyon. Srdcem mesta je evidentne prostranstvi kolem Clock Tower v holandskem stylu (holandska architektura je tu videt na kazdem kroku), kde zacinaji taky neuveritelne rozsahle Upper a Lower Markets. Nejvic tu frci smazene kravske kuze. Balicek jsem si jich koupila, ale jeste se neodvazila ochutnat :-/.
Nad hlavni silnici se tyci vysoky kycovity most (dalsi ukazka indoneskeho megalomanstvi a nevkusu), co spojuje ZOO s Fort de Kock, holandskou pevnosti vybudovanou na obranu mesta v roce 1835. ZOO je desivym zazitkem. Evidentne velice neprosperujici zvirata v otresnych klecich mezi horami odpadku. Chce se z toho cloveku brecet... :-(
Posledni foto dnesniho dne si se mnou (pekne one-by-one) poridili internshipove dobrovolnicici v rodnem dome prvniho indoneskeho viceprezidenta Hatty. Vstup zdarma a hora cernobilych fotek. Bez anglickych popisku. Fair enough.
Den jsem zakoncila mistni specialitou s nazvem randan. Hovezi maso se spoustou koreni varene x hodin do mekka. Vynikajici a tak akorat spicy. Asi uz si na ta korenena jidla zacinam zvykat.Weiterlesen