Pl. Piłsudskiego

Ať se člověk snaží jak chce, vždycky něco opomene. Proč mě nenapadlo, že budu ve Varšavě potřebovat POLSKÉ peníze na autobus na letiště?

Rozloučila jsem se s Janou a zamířila na autobus. Nejdřív špatným směrem, ale na první křižovatce jsem se obrátila. Zastávku jsem pak už našla poměrně snadno. Malé náměstíčko, na něm dva čekající autobusy, v každém řidič. Proč je tu napsaný jen autobus 24, když odsud má jet na letiště 157? Aha, druhé nástupiště. Mluví řidič anglicky? Trochu. Můžu v autobuse platit kartou nebo eury? Ne, jen złotými. Sakra. Slečna za mnou mluví anglicky. Nemá náhodou złoté, že bych s ní vyměnila za eura? Nemá, bohužel, ale poblíž viděla směnárnu. Super. Pospíchám tam, najdu jednu ještě blíž, ale mají zavřeno. Před ní ale sedí prodavač a tvrdí mi, že lístek si kartou můžu koupit v automatu. Kde že je ten automat? No na zastávce přeci. Dojdu rychle zpátky na zastávku. Nikde žádný automat. Co to..?! Ptám se druhého řidiče, konečně někdo mluví anglicky pořádně. Vysvětlí mi, že kartou můžu platit v automatu přímo v autobuse. Přebíhám zpátky k autobusu na letiště a řidič mi říká, že to nejde, protože... Důvodu nerozumím. Dovede mě k automatu uvnitř a ukáže na něj. Na obrazovce je vykřičník v trojúhelníku. Jo taak, jemu ta mašina nefunguje! A mohla bych si koupit lístek v tom vedlejším autobuse a vrátit se sem? Samozřejmě. Pán se na mě dívá jako na blázna. Běžím (a teď už vážně běžím) do druhého autobusu. Dobře mluvící řidič se na mě směje a pomůže mi naťukat správnou jízdenku. Vracím se do autobusu na letiště, nadšeně mávám lístkem na špatně mluvícího řidiče a volám, že už ho mám. Dvě minuty na to se zavírají dveře a my odjíždíme. Pche, tohle jsem zvládla s přehledem 😅.もっと詳しく