Čtvrtek, odpoledne a večer

Po čtvrtečních odpoledních přednáškách jsem měla strašnou chuť se hýbat, protože jsem byla strašně utahaná ze vší té mentální práce 😅... Manka se rozhodla vyrazit na procházku se mnou. Rozumně jsem se převlekla ze sukně do kraťas, protože už Manku trochu znám a měla jsem jisté tušení, jak ta procházka může vypadat, i když jsme si žádnou trasu ani cíl nedohodly. Samozřejmě byl můj odhad správný. Přebrodily jsme potok a pak jsme se nějakou dobu škrábaly cestou necestou (spíš necestou, i když dřív se asi používala) do kopce, přes ostružiny, napadané větve a listí a přes šutry do dost strmého kopce. Btw. Manka to zvládla i v sukni a bez bot. Podařilo se nám objevit nějaký polorozbořený kostelík plný ikon a křížků, porostlý mechem, některé stěny držely jen tak, tak... Po cestě nazpátek přes potok jsem se 'malinko' namočila - ten proud byl fakt dost silný a musela jsem, i v oblečení, lézt prakticky po čtyřech, abych se udržela. Skvělá vycházka, úplně mě to dobilo energií 😊!

Po návratu jsem se vydala s Maki, Eliškou a Christiane do města na večeři. Zamířily jsme do jedné turecké restaurace na náměstí vedle kostela, kterou nám doporučovali jiní EGGeři. Nejdřív byl trochu problém se domluvit, protože tam mluvili jen turecko-gruzínsko-rusky a my neměly s sebou Dejva, který nám obvykle vše domluví rusky, ale částečně nám pomohli jiní hosti, co tam byli a uměli anglicky, a navíc nás paní majitelka (?) vzala do kuchyně a prostě nadzvedla pokličky, aby ukázala, co mají ☺. Objednaly jsme si pivo (vyjma Elišky, která alko nepije a měla angreštovou limonádu), dvakrát khachapuri a dvakrát ostri (kořeněné maso v rajčatové omáčce) a podělily jsme se o to společně. Ostri bylo TAK výborné, že si Christiane pak objednala ještě další várku. Paní z kuchyně, která nás zároveň obsluhovala, vypadala moc potěšeně 😊. Jídla to byla ale hromada, byly jsme nacpané k prasknutí!

Po cestě nazpátek jsme na ulici našly prťavé, tříbarevné koťátko, kterému nemohly být víc než dva týdny. Mňoukalo u silnice, chuďátko malé. Já i Maki jsme byly úplně heart-broken, když jsme ho tam musely nechat a jít dál. Snad mělo maminku někde poblíž 😢. Po cestě taky začalo pršet. Já jsem si to - najezená, vyvenčená a spokojená - velice užívala, ale zdá se, že zbytek mé družiny můj entusiasmus nesdílel, ačkoliv nechápu, jak je to možné 😁. Obzvlášť Ch. měla značnou averzi. Prý to nedokáže vysvětlit, ale odjakživa nesnáší zmoknout. Pobíhala od stromu ke stromu a vydávala nejrůznější skřeky. Byla fakt legrační 😃.

V hotelu jsme měli přednášku o historii Lagodekhi, resp. Kakheti regionu, ale moc jsem si z toho neodnesla. Tentokrát jsem šla do pokoje už kolem desáté, byla jsem příliš unavená na nějakou socializaci.Read more