Neděle, Black Grouse Waterfalls

Dnes jsme šli do Lagodekhi Protected Area podívat se na Black Grouse Waterfall. Trasa k vodopádu má asi 10 km a podle Gruzinců je to average náročnost, ale naši organizátoři nás ráno varovali, že to fakt není jednoduché a přece jen to vyžaduje jistý stupeň kondičky. Na trase jsme se museli probrodit řekou, kde jsem já měla vodu po zadek, a některé úseky byly fakt o hubu. Úzké cestičky na okrajích skal, bahno, klouzající kameny, přecházení řeky po kmeni... na nedostatek dobrodružství si rozhodně nikdo nemohl stěžovat!

Náš gruzinský průvodce měl hodinu a něco zpoždění, protože prý včera pil a tak si malinko přispal. Na dochvilnost se tu fakt moc nehraje 😁.

Vodopád byl fakt nádherný a někteří z nás (i když povětšinou zase jen Češi a Gruzinci 😅) se v něm i vykoupali. Myslím, že to bylo poprvé, co jsem se koupala v opravdovém vodopádu 💕.

Bylo to super, ale opravdu nejsem na organizované výlety ve větších skupinách, dávám přednost vlastnímu tempu a zastávkám, kdy chceme my. Třeba u toho vodopádu bych klidně vydržela dýl ☺.

Po cestě jsem si popovídala s Marinou o politické situaci, úrovni života, nesvobodě médií a problémech s lidskými právy v Rusku. Ne, že by mi řekla něco úplně nového nebo šokujícího, ale bylo strašně zajímavé to slyšet od někoho, kdo z Ruska doopravdy pochází a žije tam.

Večer jsem se po delší době přidala k party před hotelem. Pivo teklo proudem (proč mě někdo nezpomalil 😅?), seznámila jsem se s Benem (Německo) a Jahvem (Izrael), kteří nejsou z EGGu, ale cestují po Gruzii a ocitli se na naší party tak nějak náhodou. Taky jsem si velice zajímavě popovídala s Olgou (ta Izraelka, co s námi byla v sobotu na Machi Fortress) o izraelské armádě. Kluci mají povinnost tam strávit, myslím, pět let, holky tři. Olga ale šla dál a stal se z ní officer (důstojník). Nejdřív dělala někde u dělostřelectva, pak něco s počítači, ale co přesně, to už nevím. Popisovala mi, jak spočítáš dostřel z děla, na čem všem to závisí, že je tam vždy plus minus 15 metrů odchylka a tak. Bylo to fakt fascinující. V jednu chvíli nám došlo pivo, tak jsme s Benem běželi do města pro další a po cestě zpátky se rozpršelo, takže jsme se vrátili úplně promočení. Běh pro pivo v dešti v Gruzii je úplně, ale úplně přesně to, co chci dělat se svým životem <3. Nakonec jsme tam zůstali jen já, Dejv a ještě jeden Turek (teď žijící na Kypru), na jehož jméno jsem si nemohla vzpomenout, a povídali jsme si o tom převratu v Turecku. Nemůžu říct, že bych si z téhle konverzace pamatovala moc, piva bylo fakt hodně a spát jsme šli o třičtvrtě na pět... ale stálo mi za to tam zůstat ☺.Läs mer