Chan Chan & Huanchaco

V noci nás pěkně poštípali komáři a my se budili kvůli vedru, ale i tak jsme se poměrně dobře vyspali. Vstávali jsme brzo, abychom byli mezi prvními u ruin Chan Chan, což bylo největší město celé Jižní Ameriky v době před Kolumbem a je to zároveň v současnosti druhé největší hliněné město na světě, a leží mezi městy Trujillo a Huanchaco. Vzali jsme Uber a už po cestě jsme po opuštění města Trujillo měli pocit, jako bychom se ocitli v jiné zemi - místy mi to připomínalo Egypt. Auto nás dovezlo před vstup a my si šli koupit lístky. Tam nás zastavil průvodce a nabízel nám svoje služby za 60 Soles, což nám přišlo hodně, a tak jsme se rozhodli počkat na další lidi, kteří by měli zájem a rozdělili si s námi náklady. Mezitím jsme si koupili pokrývku hlavy, abychom se hned nespálili, protože pražilo slunce, na nebi nebyli žádné mraky a stropy a střechy se už dávno propadly. Po půl hodině čekání se nikdo nehlásil a průvodce nechtěl slevit na ceně, takže jsme se rozhodli jít dovnitř na vlastní pěst. V tom za námi běžela jiná průvodkyně a ptala se, jestli nemáme zájem. Spíš odmítavě jsme ji bez zastavení se sdělili, že ji za 40 Soles klidně vezmeme. K našemu překvapení souhlasila a tak jsme dostali hodinu a půl dlouhý výklad, bez nějž, jak jsme později zjistili, by návštěva Chan Chanu neměla smysl. Město obýval lid Chimu, který skoro až uctíval ryby a ovoce - tyto vzory používali pro výrobu nádob nebo je také možné najít na různých budovách.
Po prohlídce jsme se prošli do muzea a po cestě párkrát seběhli z cesty, abychom si prohlídli jinak veřejnosti nepřístupné ruiny. Pak jsme se opět postavili k silnici, zamávali na přijíždějící autobus a naskočili směrem k městu Huanchaco, které je známé svými vlnami a je proto oblíbené mezi surfaři, a také zde mají vyhlášené ceviche. Už po cestě nás do nosu praštil slaný vzduch smíchaný s rybinou a my se těšili, že jsme opět u moře - přesněji u Tichého Oceánu. Řidiči jsme pak řekli, ať nám zastaví v centru a šli jsme se projít po pobřeží, než jsme se posadili do jedné z restaurací. Odtamtud jsme pokračovali na pláž, a i když jsme koupání na dnešek neplánovali a neměli s sebou žádné další věci ani ručník, skočili jsme do vln na pár minut. S mokrým oblečením plným písku jsme museli ale brzy chytat autobus zpět, abychom do šesti stihli vyzvednout naše vyprané oblečení. Po vyzvednutí byl plán na večer jasný - pustíme si druhý díl filmu Kill Bill. Behem chůze jsme si uvědomili, že tady jezdí spousta Beetlů, nebo co to přesně je - jen v naší ulici stáli dva a několik dalších jsme potkali po cestě.Read more