Huaraz

Poslední den v Huarazu se nám konečně povedlo odpočívat. V klidu jsme se vyspali, zůstali ležet a krátce před 11 odnesli naše prádlo, aby nám ho vyprali. Je to skvělý, že člověk nemusí vařit, uklízet a nebo prát prádlo. Musíme akorát pořád vybalovat věci z batohů a balit je zpět, to už máme ale dobře nacvičené.

Abychom také něco viděli ve městě, šli jsme se projít a navštívit místní trh. Ulice kolem něj jsou plné prodavaček sedících na zemi, co prodávají různé ovoce, zeleninu a luštěniny. My jsme si u pouličních prodejců nakoupili oříšky a borůvky, a já si k tomu dal sendvič z pečenýho prasete.

Na hlavním trhu nabízeli prakticky všechno, měli tady i kozí hlavy. Nechali jsme si aspoň namíchat džus a Niki si dala kafe. To prý bylo to nejlepší, jaké zatím měla v Jižní Americe.

Po cestě zpět domů jsem si skočil k holiči, kde jsem opět ukázal v katalogu, který z účesů bych si přál. Zjevně to je tady standard, že mají 20 možných účesů a člověk si musí jeden z nich vybrat. Tentokrát jsem platil 15 Soles, takže asi 4€. Stejně jako u minulé návštěvy holiče v Iquitos mě potom kadeřnice očistila krk i obličej břitvou, což takhle z ČR nebo Německa neznám. Nikča si mezitím koupila kalhoty a my mohli jít zpět na hostel.

Doma jsme se už jen váleli, zařídili ubytování na příští dny, zacvičili si a učili se španělsky.
Na večeři jsme si došli do naší oblíbené restaurace Café Andino na rozloučenou s Huarazem. Pak už jen zbývalo vyzvednout vyprané oblečení, něco málo pobalit a pustit si film na dobrou noc.Read more