Copacabana

Ráno jsme dorazili půl hodiny před odjezdem na nádraží v Puno a museli nejdřív opět zaplatit poplatek za použití nádraží... Pak už vše probíhalo hladce a po ani ne 5 minutách jsme už seděli v autobuse.

Před nastoupením nám ještě jeden ze zaměstnanců dál naskenovat QR kód, pod kterým se schovával formulář pro příjezd do Bolívie. Vše jsme vyplnili a vyrazili na cestu. Po asi hodině jízdy jsme zastavili asi na hodinu kvůli opravě silnice. Toho využili místní a začali nám nabízet různé jídlo a také výměnu peněz. My jsme měnit nechtěli, protože bychom na tom určitě ztratili hafo peněz, ale stejně jsme se zeptali na kurz pro informaci. Nabídli nám lepší kurz, než ukazuje naše aplikace na převod měn, která používá burzovní kurzy. Trochu překvapení jsme tedy směnili asi 30$ a doufali, že nedostaneme falešné peníze.

Na hranici jsme ukázali pasy v Peru, dostali razítko a šli pěšky do Bolívie, kde na nás už čekal nás autobus. Tady bylo jen třeba předložit pás, poté dojít ukázat vyplněný formulář do druhé budovy a bylo hotovo. Kromě dobrý den, díky a na shledanou jsme s nikým nemuseli mluvit a po asi 15 minutách byl celý imigrační proces vyřízený.

Takové štěstí však neměli spolucestující z USA, kteří mají horší podmínky pro vstup. Ti museli vyndat kufry z autobusu a jít vyplňovat další dokumenty. Náš autobus na ně nečekal a oni pak museli dál pokračovat taxíkem.

Do města Copacabana ležícího asi 20 minut od hranice jsme dorazili se zpožděním cca. 2 hodiny. Náš hostel byl vzdálený ani ne 5 minut a tak jsme rychle udělali check-in a šli na jídlo. Našli jsme si cenově přijatelnou restauraci a ochutnali denní menu. Porce jsou tady obří, stejně jako v Peru a naše dnešní jídlo se nijak výrazně neliší od toho peruánského. Cena byla taky skvělá - 340 Kč za obě čtyřchodové menu (salát, polévka, hlavní jídlo a dezert) + pití pro oba. Uvidíme, jak to bude vypadat dál, až pojedeme dále do vnitrozemí.

Díky Nikčině bádání po internetu jsme už věděli, který bankomat nám neúčtuje extra poplatek za výběr, teď byl čas to vyzkoušet - a klaplo to. Tím ušetříme spoustu peněz, protože platba kartou není vždy možná a nebo zde mají přirážku 4-6%, stejně jako v Peru. Po cestě jsme navíc rovnou zařídili SIM-karty kvůli Internetu.

Tím bylo veškeré zařizování hotové a nám zbyl čas na procházku městem. Jako cíl jsme zvolili La Horca del Inca, vyhlídku poblíž našeho hostelu. Po 10 minutách jsme byli podle mapy na místě. Tam byla akorát brána na vybírání vstupného a my chvíli váhali, jestli to zaplatit. Nakonec jsme do toho šli a nelitovali.

Jedná se o vyhlídku, která se ale schovává za skalní stěnou a většina předtím nebyla vidět. Byli odsud nádherné pohledy na naše městečko a celý záliv. A my tu byli kompletně sami. Po troše lezení jsme došli až na vrchol, odkud bylo vidět celé okolí. Abychom však stihli nakoupit nějakou svačinu na zítřejší výlet na místním trhu, museli jsme si pospíšit s návratem.

Zítra pojedeme na ostrov Isla del Sol a máme v plánu asi čtyřhodinovou túru, takže musíme oběd nahradit menším jídlem z trhu. Nakoupili jsme ovoce, oříšky a luštěniny, a ochutnávali po cestě domů.

Naše síly dnes stačily akorát na cestu na večeři so stejné restaurace, kde jsme byli na oběd.Read more