La Paz

Poslední den v Copacabana jsme ještě chtěli stihnout navštívit baziliku na hlavním náměstí. Ta je známá především díky soše Panny Marie. Copacabana se právě kvůli této soše stala významným poutním místem a proto se zde postavila bazilika na její počest, kam se sjížděli lidé z celé Jižní Ameriky.

Toto místo bylo tak slavné, že v Rio de Janeiro postavili svatyni na její počest, a také aby nemuseli jezdit tam daleko. I v Rio tomu byli místní velmi oddaní, a tak se rozhodli přejmenovat tuto městskou část na Copacabana. A proto se dnes jedna z nejslavnějších pláži na světě v Rio de Janeiro jmenuje Copacabana.

Uvnitř baziliky se nám povedlo tuto slavnou sochu vyfotit, ostraha nás ale donutila fotky smazat... Naštěstí se daly vytáhnout zpět. Co se nam nepodařilo vidět bylo svěcení aut. To prý občas probíhá i v týdnu, ale především o víkendu, takže jsme měli smůlu. Kněz přitom dává požehnání autům, přičemž na ně leje pivo, šampaňské a nebo Coca colu.

Pak jsme se ještě stavili na trhu nakoupit ovoce a šli vybrat peníze. Mě se dělalo špatně a hůře se mi dýchalo, asi po včerejším výletů a nedostatku spánku. Autobus do La Paz měl jet až v 13:30 a my přemýšleli, jestli nevzít privátní odvoz. Zeptali jsme se tedy jednoho řidiče dodávky, ten nám ale odvětil, že 20 metrů od nás stojí autobus, který tam za chvíli taky jede.

U řidiče jsme koupili jízdenky a rychle běželi na hostel vyzvednout batohy, abychom bus stihli. O tomto odjezdu jsme na internetu nenašli ani zmínku, o to větší radost jsme z toho měli, že nemusíme čekat další 2-3 hodiny v Copacabana.

V jednom místě jsme museli vystoupit a koupit si jízdenky na loď, zatímco náš bus najel na menší trajekt. To bylo malé zpestření po cestě a také možnost si dojít na záchod, pak se hned jelo dál.

Do La Paz jsme překvapivě dorazili relativně včas, asi jen 20 minut později než nám bylo řečeno. Vzali jsme taxi a jeli na hostel.

Tentokrát jsme si bookli pořádné ubytování - suite s vlastní kuchyní. Je tady spousta místa a protože tady strávíme 5 nocí, vybalili jsme si asi po dvou měsících opět věci z batohu a mohli je dát do skříňky.

Pak jsme akorát skočili na oběd, kde jsme si pro změnu dali arabské jídlo - humus, falafel a tabouleh. Zbývalo jen jít nakoupit nové boty pro Nikču a jídlo do supermarketu. Boty jsme bohužel nevybrali a tak se do toho musíme v příštích dnech pustit znovu.

Supermarket připomínal spíše vesnickou sámošku. Výběr byl minimální, ale i tak se nám nějak podařilo nakoupit jídlo k večeři. Supermarkety jsou tady i v Peru velmi vzácné, většina jídla se musí koupit na trhu a nebo ve stáncích na ulici...

Doma jsme se pustili do vaření, přitom jsme ale zjistili, že nám nefunguje lednice a nemáme pánev. O vše se naštěstí postaral zaměstnanec hotelu, který nám donesl pánev i jinou lednici z vedlejšího pokoje. Pak jsme mohli začít vařit. Po hodině už jsem remcal, proč to tak trvá, že mám hlad a že radši budu chodit do restaurace, než tohle. Prej jsem si neměl přát brambory k jídlu, ty prej trvaj dlouho. Jak to má člověk vědět, že...

Rozhodli jsme se, že se zítra vyspíme bez budíku a tak jsme se koukali až do ranních hodin na filmy.Read more