Valle de la Luna

Před odjezdem z našeho hostelu jsme ještě došli nakoupit jídlo na večer na letiště a po snídani zabalili naše věci. Auto opět parkovalo ve dvoře, kam jsme se včera rychle drze nacpali, protože máme nové sousedy s autem. Nemuseli jsme to tedy tahat daleko. Už se těšíme na naše příští ubytování, kde bychom měli mít pořádnou kuchyň. Tady to bylo peklo - extrémně tupé nože, chybějící a nebo špinavé nádobí a dřez odtékající do kýble, který se musel pravidelně vynášet.

Na programu nám na dnešek zůstala Valle de la Luna, neboli údolí měsíce. Stejnojmenné údolí jsme navštívili v Bolívii ve městě La Paz a tak jsme byli zvědaví na srovnání.

Všichni sem jezdí na západ slunce a jejich tour začínají kolem 15:00. To samé jsme ještě včera měli v plánu, ale byli jsme příliš unavení a odložili to na dnešek. Žádný západ slunce tu tedy neuvidíme.

Kolem půl dvanácté jsme dorazili ke vstupu, zaplatili vstupenky a nechali si vysvětlit, jak vše funguje. Jedná se o rozlehlý areál, kudy vede silnice a na cestě jsou celkem 4 zastávky, kde jsou vyhlídky a různé skalní útvary. Kolem nich vedou stezky a celá prohlídka normálně trvá kolem tří hodin.

První okruh nás vedl kolem velké písečné duny dál do údolí. Podél cesty se vlnily skalnaté kopce a v dálce byla vidět vyschlá koryta řek pod pokrývkou soli. Tady jsme navštívili dvě vyhlídky, odkud bylo možné sledovat celé okolí, které vypadá jako z jiné planety. Není divu, že právě v poušti Atacama testuje NASA své roboty mířící na Mars. Právě kombinace suchá, slaného povrchu a vysokého UV záření nejlépe simuluje podmínky na Marsu.

Další zastávka byla u bývalých solných dolů. Bílá pokrývka na zemi však není pouze sůl, ale obsahuje také vápník a sodík. Proto některé kameny, které jsme během procházky olizovali, nebyly slané 🧐

Potkali jsme tu navíc zaměstnance parku, který nám ukázal bývalé bydlení horníků. Ty jsou postavena kompletně ze soli a střechu mají provizorně ze slámy. Ono tady stejně prakticky nikdy neprší. Vysvětlil nám také, že celá tato oblast patří jedné místní rodině, která dlouho nechtěla zpřístupnit toto místo pro turismus a ještě donedávna tu nechávala těžit sůl. Nakonec se ale poptávce podvolili a pravděpodobně na tom pořádně vydělávají i tak.

Nakonec nás čekala túra přes dva skalnaté hřebeny, odkud byl výhled na celé okolí, včetně skalní formace "amfiteátr". Za celou dobu jsme tady potkali asi jen 8 lidí a to pouze na parkovištích, když se zrovna přesouvali dál. My měli celou přírodu kolem nás jen pro sebe a užívali si absolutního ticha. Slabý vítr navíc pomáhal proti polednímu slunci a tak se to dalo vydržet.

Když jsme se vraceli k autu připraveni jet pryč, začaly přijíždět dodávky z turisty. Jedno parkoviště už bylo skoro plné a během naší asi pětiminutové jízdy směrem ke vstupu/východu jsme napočítali dalších 6 dodávek. Zjevně jsme trefili perfektní čas.

To bylo kolem půl čtvrté a my museli pomalu jet zpátky do města Calama, abychom na letišti vrátili auto a počkali na náš let. Po cestě jsme se ještě pokusili o telefonát s rodičema, pokrytí ale nestačilo a každých pár minut to vypadlo.

V Calamě jsme akorát skočili na jídlo, dotankovali auto a jeli ho odevzdat. O mytí auta se postará půjčovna, což nám přišlo vhod. Sice jsme trochu měli strach, že díky tomu nebudeme moci pořádně zdokumentovat stav vozidla při předání a později na nás něco můžou zkoušet, to nás ale hned na letišti přešlo. Obsluha měla čas a šla si auto rovnou prohlédnout a poté nám vydali dokument potvrzující, že je auto v pořádku.

Tím bylo vše vyřešeno a my zůstali sedět na letišti a čekali na let. Do Santiago de Chile letíme až ve 23:58 a tam čekáme asi do 8 ráno, než odletíme směrem na Rapa Nui, neboli Velikonoční ostrov.Read more