Velikonoční ostrov - Hang Roa

Díky menšímu zpoždění jsme na letiště v Santiago de Chile dorazili kolem půl třetí a náš další let na Velikonoční ostrov na nás čekal až od 08:25.

Letiště je velmi moderní a člověk může sám provést check-in. První automat naskenuje letenky a vytiskne nálepky, které se musí připevnit na zavazadla k odevzdání. Poté se musí přejít k pásu s váhou, kde se opět naskenuje letenka a k tomu kód ze zavazadla. Pak jen přijde potvrzení, že je vše v pořádku a zavazadlo samo odjede pryč. Takto není třeba žádný personál a zavazadla se dají odevzdat i několik hodin před odletem.

Pro let na Velikonoční ostrov je třeba projít extra bezpečnostní kontrolou a nechat si vystavit speciální víza na letišti. Tam ještě měli zavřeno a my museli čekat. Tady neměli žádné buňky na spaní a tak jsme prostě spali na zemi, protože lavičky byly obsazené. Krátce po čtvrté ráno jsme už prošli kontrolou a čekali u brány. Tady byla příšerná zima a my měli jen mikinu, zbytek věcí byl v už odbavených zavazadlech.

Ráno jsme strávili kontaktováním Booking.com kvůli nepovedenému zapůjčení vozidla, nic se ale nevyřešilo a na výsledky si ještě musíme počkat. Nakonec už přišel čas na odlet. Bylo to velké letadlo, stejné jako litá mezi kontinenty. A tomu odpovídal i komfort. Dostali jsme jídlo, nápoje zdarma, infotainment fungoval a nabízel desítky filmů, a k tomu jsme dostali deky a polštáře.

Let jsme skoro celý prospali, stihli jsme akorát jeden film. Přiletěli jsme bohužel do deště. Doběhli jsme do haly, kam už pomalu přijížděla zavazadla a oblékli bundy.

Tak jsme tady, uprostřed Pacifiku. A kolem nás absolutně nic. Velikonoční ostrov je jedno z nejosamocenějších míst na světě a nejbližší kontinentální pevnina je Chile, 3512 km daleko. Velikonoční je ostrov je známý především kvůli sochám Moai, kterých je na ostrově celkem něco pres 800.

Od jedné odpoledne jsme měli domluvený check-in v našem ubytování a tak byl čas vyrazit. Měli jsme v plánu jít pěšky, protože to má být jen asi 20 minut chůze od letiště. Celý ostrov je poměrně malý a prakticky celá populace (cca. 7000 obyvatel) se koncentruje ve městě Hang Roa. Mezitím už přestalo pršet a my procházeli městem. Po asi 15 minutách na nás zamávali lidi z auta na křižovatce a rozhodli se nás vzít s sebou. Prý bydlí naproti našemu ubytování. Chvíli jsme si s nimi popovídali a už jsme byli na místě.

Po vystoupení akorát přijela majitelka a my zjistili, že to není naše ubytování. Jmenuje se ale skoro stejně - Cabaña Vairoa je naše a my přijeli do Cabaña Vaiora. Pár se ale rozhodl svou misi dokončit a tak jsme znovu nasedli do auta a jeli dál. Po chvíli jsme naše ubytování skutečně našli a tam už čekal klíč ve dveřích.

Jen jsme odložili naše batohy a už přijeli naší hostitelé - Israel a Sari s malou Amelií, což je jejich tříměsíční dcera. Ukázali nám vše potřebné, Israel nám nabídl svoje služby jako průvodce a vysvětlili nám, jak to funguje se vstupenkou na zajímavá místa na ostrově. My se rozhodli hned na další den vzít celodenní výlet s Izraelem a k tomu potřebujeme právě tu vstupenku. Nabídli nám, že nás kolem čtvrté vyzvednou a odvezou do města, kde ji budeme moct koupit. My samozřejmě souhlasili a po jejich odjezdu jsme akorát padli do postele a vzbudili se asi 3 minuty před čtvrtou.

Rychle jsme se oblékli a nasedli do auta. Během jízdy nám ukázali, kde si můžeme koupit potraviny a kde je hlavní ulice, kde najdeme vše možné. Pak jsme koupili vstupenku za 80€ za osobu, která nám umožňuje navštívit prakticky vše na ostrově.

Akorát to má háček. Nic se tu nesmí navštívit bez průvodce - je nutné mít nějakého rodilého Rapa Nui s sebou. Tour s naším hostitelem Israelem však už máme zařízenou a tak se není čeho bát. Odsud jsme už pokračovali sami k bankomatu a odtamtud na pobřeží. Vlny narážely do skalnatého pobřeží s stříkaly až na chodník a v dálce bylo vidět pár začínajících surferů. My se tady cítili báječně a nejdříve jsme si chtěli dát welcome drink.

Sedli jsme si do baru u moře, objednali dva domácí cocktaily a chvíli vypnuli. Pár minut před západem slunce jsme se však rozhodli jít domů, protože nám bylo chladno a ještě musíme nakoupit jídlo na večeři. Sámošku máme hned vedle hlavního orientačního bodu města - místního kostela.

Po nákupu jsme došli domů, uvařili si jídlo a šli opět spát. Rozhozený rytmus čekáním na letišti jsme ani odpoledním spánkem nedohnali a zítra na nás čeká první výlet, na který chceme být fit.Read more