Piedras Blancas

2/2

Na rozcestí jsme si ještě vzpomněli na jeden článek, ve kterém zmiňovali možnost jít se podívat na ledovec nedaleko odsud. Pravděpodobně to bude ten stejný, který jsme předtím viděli po cestě a který nás uchvátil svou modrou barvou.

Já našel ještě screenshot kousku článku, ve kterém stojí, že to je jen něco málo přes 2 km daleko. Sice už bylo skoro půl čtvrté, my se ale rozhodli tam jít. Tolik dní tady nemáme abychom šli znovu takovou dálku a teďka to je jen pár minut odsud. A přijít o to nepřipadalo v úvahu.

Cesta byla opět dobře značená a i přes sněžení stále ještě dobře vyšlapaná, vedla ale na kompletně opačnou stranu než El Chaltén, kam se musíme vrátit do ubytování. Po chvíli procházení po loukách jsme se dostali do lesa, kde to opět hrálo všemi barvami.

Za asi 40 minut jsme uviděli nádherné místo na kopci a slezli z cesty, abychom se tam podívali. Byl odsud překrásný výhled na namodralý ledovec přímo před námi, načervenalé údolí v pozadí, kolem nás byl les jak z pohádky a dole pod námi bylo slyšet šumění řeky. Zůstali jsme tady asi 20 minut a shodli se, že to je nejhezčí misto, na jakém jsme kdy byli.

Posilnění müsli tyčinkami a výhledy na okolní přírodu jsme se konečně vydali na doopravdy finální cestu zpět. Teď už fakt nikde nebudeme odbočovat. Bylo půl páté, nám zbývalo asi 10 km zpět do El Chaltén a slunce zapadá v půl sedmé. Když si trochu pospíšíme, nějak to třeba stihneme.

Nasadili jsme tempo a už nestavěli ani na focení! Po cestě jsme si říkali, že po survival campu by byla hračka tady v tom lese přenocovat. Všude se valí suché větve, les je hustý a je tam závětří, a my s sebou měli zapalovač i čelovku. Jednu noc bychom dali v pohodě.

Ve chvíli, kdy se začalo stmívat a my zrovna rozsvěceli čelovku, objevil se za námi turista a my poprvé po asi dvou hodinách potkali dalšího člověka. Jmenoval se Albero a zrovna se vracel do El Chaltén, protože měl v plánu stanovat pod vrcholem hory Fitz Roy, Ale zjistil, že má malou díru ve stanu a jde mu tam vlhkost.

Odsud jsme pokračovali ve třech, což pomohlo hlavně nám. On měl totiž kompletní výbavu a my nic. Měl na sobě pořádné mačky a tak mu poté, co Niki poněkolikáté uklouzla, nevadilo předat jí obě trekingové hole. Navíc vytáhl baterku a tak jsme všichni dobře viděli. Poslední půlhodinu jsme už šli v absolutní tmě a v dálce byla vidět světla města.

V El Chaltén jsme se rozloučili a skočili rychle domů vyměnit boty, než půjdeme do restaurace na večeři. Po výměně peněz máme teď několik balíků a je to poměrně vtipné při placení. U večeře jsem z kapsy vytáhnul svazek 100 bankovek (každá v hodnotě přibližně jednoho dolaru) a napočítal těch asi 35 kousků, které jsem poté předal obsluze. Omluvil jsem se, že jsem to takhle dostal ve směnárně, oni ale odvětili, že to není žádný problém. Vzali peníze a dali je do počítačky peněz. Zjevně tady mají normální restaurace svoje počítačky na peníze.

Celkem jsme dnes ušli 34 kilometrů a trochu jsme to porovnávali s předchozími túrami. Je to obří rozdíl oproti našemu 14 km výšlapu k Laguna 69 v Peru a nebo 30 km po Isla del Sol u jezera Titicaca, kde se ke všemu přidává nadmořská výška. Sice nás trochu bolely nohy, ale byli jsme až překvapivě fit na to, kolik jsme toho ušli.

Zítra si dáme trochu klid a uvidíme, co nám místní počasí dovolí.Read more