Rio de Janeiro

Ráno jsme vstávali už před sedmou, abychom stihli náš termín na hang gliding. Snídani jsme hodili do sebe, zavolali Uber a jeli. Nikde jinde jsme nejezdili Uberem tak často, ale pro jednou jsme si vzali varování od všech možných lidí k srdci a snažíme se nechodit po ulicích nebo používat veřejnou dopravu.

Krátce před devátou jsme dorazili na pláž Praia do Pepino, kde na nás čekal Paolo Jpx, náš instruktor na let. Už po cestě byla vidět rampa, ze které se běhá/skáče dolů. S Paolem jsme se pozdravili, vyplnili osobní údaje a jeli společně k rampě. Tady už bylo pár sestavených kluzáků. Došli jsme si na záchod a jakmile jsme vyšli ven, Paolo se už ptal, kdo půjde první. Nejdřív šla Niki. Oblékla si výstroj, jednou společně s Paolem vyzkoušela rozběh a už stála na rampě pro odlet. Během ani ne 5 minut od příjezdu už mizela v dáli.

Byly odtamtud nádherné výhledy na Rio a musíme říct, že si neumíme představit hezčí místo na takový let. Oceán je absolutně čistý, pod námi byla vidět krásná pláž, golfové hřiště a trochu bohatší čtvrť, v dáli zase socha Krista, chudá favela a část pláže Ipanema spolu se spoustou kopců a hor.

Po jejím přistání mi jen přišlo pár zpráv, jak moc se jí ten let líbil, a že je Paolo na cestě ke mě nahoru. Po jeho příchodu vše opět proběhlo bleskově a já už stál na rampě. Chvíli nám však nepřál vítr a museli jsme čekat, než půjde proti nám namísto do zad. Zážitek to byl úžasný a rozhodně to stálo za to. Každopádně to nebylo plné adrenalinu, jak jsme očekávali, ale spíše nádherný poklidný let. Jen přistání bylo trochu divočejší.

Ještě plní euforie jsme si zavolali Uber a nechali se odvézt do centra, kde nám ještě zbývá pár míst k návštěvě. Řidič nás dovezl ke katedrále kuželovitého tvaru. Ze čtyř stran se táhly vitráže až ke stropu, kde se spojovaly křížem. Jako další jsme se stavili do královského portugalského kabinetu. Jedná se o knihovnu s největší sbírkou portugalských textů mimo Portugalsko. To samozřejmě není důvod k návštěvě... Je známá především díky své nádherné architektuře.

Mezitím nám trochu vyhladovělo a my dostali chuť na něco malého. Stavili jsme se tedy v kavárně nedaleko odsud. Tu navštívila i královna Alžběta v roce 1968. Nejen proto patří toto místo mezi nejvýznamnější a nejtradičnější gastronomické podniky v Brazílii. Ochutnali jsme tady jeden z tradičních pokrmů zvaný Brigadeiro. Tahle malá čokoládová kulička byla vynikající a nám bylo líto, že tím nemůžeme naplnit naše batohy a vzít je s sebou.

Nakonec jsme se prošli po bývalé olympijské promenádě (2016). Tady je na obří malbě dlouhé 190 metrů vyobrazeno 5 tváří různých etnik z odlišných kontinentů. Odsud jsme si pak vzali taxi a jeli domů se převléct, než večer půjdeme s Pedrem a Beatriz na sambu.

Sešli jsme se u Pedra do Sal, kde se každé pondělí schází místní, aby tančili sambu. Kolem je spousta stánku s pitím a jídlem, a toalety jsou za malý poplatek také k dispozici. Absolutně všechno tady jde platit kartou, včetně vstupu na "privátní" Toi-Toi. Namísto tance jsme však večer strávili povídáním si s Pedrem a Beatriz. Kolem půlnoci jsme se s nimi rozloučili a odjeli zpět na hotel.Baca lagi