Konečně Zéland. Srážka s realitou bolí. Jak se říká, na člověka venku nikdo nečeká. Idea, že si hnedle najdu práci, koupím auto a vyrazím užívat, vzala rychle za své. Začátky jsou těžké, a snadno to občas nejde ani na hajzlíku. Alespoň že hostel obývala prima parta lidí. Sdíleli jsme své útrapy a kolegiálně se přitom podporovali. Rugby, pivko, pár vyhlídek, velkoměsto. A hromada nejistoty k tomu. Po 2 týdnech klaplo auto a já slavně vyrazil směrem na sever, vstříc lepším zítřkům. Snad...Read more