• Adam 666
  • Adam 666

New Zealand Working Holiday

An open-ended adventure by Adam 666 Read more
  • Trip start
    July 31, 2024

    Praha

    July 30, 2024 in Czech Republic ⋅ ☀️ 28 °C

    (english version down below)

    Jako Hloupý Honza nechal jsem si v Praze za 350Kč,- zabalit batoh do strečky a vyrazil objevovat Nový Zéland. Dvě rychlé zastávky v Singapuru a na Fidži, po kterých následuje roční Working Holiday dobrodružství v zemi až na samém konci světa.

    Prague

    Like Simple Jack, I had my backpack wrapped in plastic in Prague for 350 CZK and set off to discover New Zealand. Two quick stops in Singapore and Fiji followed by a year-long Working Holiday adventure in a country at the very end of the world.
    Read more

  • Singapore

    Jul 31–Aug 3, 2024 in Singapore ⋅ ☁️ 33 °C

    (english version down below)

    Singapore je úžasné město. Moderní, udržované, bezpečné a bohaté. Na evropské poměry taktéž značně autoritářské - vždyť po 60 let jeho historie mu vládne jediná strana. Avšak lidé zde žijí spokojený život, a jde to cítit.

    Singapore

    Singapore is an amazing city. Modern, well-maintained, safe, and wealthy. By European standards, it is also quite authoritarian—after all, a single party has ruled it for 60 years of its history. However, people here live contented lives, and you can feel it.
    Read more

  • Fidži

    August 4, 2024 in Fiji ⋅ ☁️ 27 °C

    (english version down below)

    Fidži je hromádka ostrovů, z nichž ty největší slouží rekreaci. Já trávil čas na tom hlavním, který je asi nejméně zajímavý ze všech. I tak člověk rychle pozná, že tahle země je jiná. A klame tělem. Tropický ráj? Ano, naleznete jej na k tomu určených místech. Zbytek země však trpí obrovskou chudobou.

    Fiji

    Fiji is a cluster of islands, used mostly for tourism. I spent my time on the main island, which is probably the least interesting of them all. Even so, you quickly realize that this country is different—and deceptive at first glance. A tropical paradise? Yes, you’ll find it in the designated spots. But the rest of the country suffers from widespread poverty.
    Read more

  • Beachouse Resort, Coral Coast

    Aug 4–10, 2024 in Fiji ⋅ ⛅ 24 °C

    (english version down below)

    Moje představa dovolené vypadala asi takto: Slunce, drink, oceán a pohoda. Místo toho pršelo, pak udeřila zima (ano, až děsivých 18 stupňů), abych z toho nakonec ještě onemocněl. Na papíře exotika, a já ani nevlezl do vody. V hostelu však přebývali úžasní lidé, se kterými bylo moc fajn. Improvizované rodiny tuláků na cestách jsou nejlepší!

    Beachouse Resort, Coral Coast

    My idea of a holiday looked something like this: sun, a drink, the ocean, and total relaxation. Instead, it rained, then a cold spell hit (yes, a terrifying 18 degrees), and to top it off, I got sick. On paper, it was exotic—but I didn’t even make it into the water.
    Still, the hostel was full of amazing people, and it was really great being with them. Improvised families of wanderers on the road are the best!
    Read more

  • Nadi

    Aug 10–12, 2024 in Fiji ⋅ ⛅ 27 °C

    (endlish version down below)

    Zvláštní země tohle Fidži. Vysílá signály exotiky, většině obyvatel jsou však kokosy s brčkem cizí. Bohaté resorty generují profit, ale zdejší města jsou prostá. Zemi vládne korupce, lidé pracují za pakatel.
    Alespoň jim stále patří půda. Ne státu, přímo vesnicím. I resorty si pozemky jen pronajímají. To je úžasné. A lidé tady jakbysmet. Usměvaví, přátelští, vřelí. Když stopujete, zastaví už první auto. A řidič vám ještě koupí oběd. Byť vydělává pětkrát méně než vy.

    Nadi

    Fiji is a strange country. It broadcasts signals of exotic paradise, yet for most of its people, coconuts with straws are a foreign concept. Wealthy resorts generate profit, but the local towns are modest. Corruption runs the country, and people work for next to nothing.
    At least the land still belongs to them—not to the state, but directly to the villages. Even the resorts only lease their land. That’s something truly remarkable.
    And the people here are just as remarkable—smiling, friendly, warm. When you hitchhike, the very first car will stop. And the driver might even buy you lunch—despite earning five times less than you.
    Read more

  • New Zealand - Auckland

    Aug 12–26, 2024 in New Zealand ⋅ ☀️ 16 °C

    (english version down below)

    Konečně Zéland. Ale nastává srážka s realitou bolí. Jak se říká, na člověka venku nikdo nečeká.
    Idea, že si hnedle najdu práci, koupím auto a vyrazím užívat života, vzala rychle za své. Začátky jsou těžké, a snadno to občas nejde ani na hajzlíku.
    Alespoň že hostel obývala prima parta lidí. Sdíleli jsme své útrapy a kolegiálně se přitom podporovali. Rugby, pivko, pár vyhlídek, velkoměsto. A hromada nejistoty k tomu. Po 2 týdnech klaplo auto a já slavně vyrazil směrem na sever, vstříc lepším zítřkům. Snad...

    New Zealand - Auckland

    Finally, New Zealand. But reality hits hard. As they say, no one’s waiting for you out there.

    The idea that I’d quickly find a job, buy a car, and set off to enjoy life fell apart pretty fast. Beginnings are tough—and sometimes it’s not easy even in the toilet
    At least the hostel was full of great people. We shared our struggles and supported each other along the way. Rugby, a few beers, some viewpoints, a big city—and a whole lot of uncertainty on top of it.
    After two weeks, I finally got the car, and I proudly set off north, chasing better days ahead.
    Hopefully…
    Read more

  • Život na parkovišti

    Aug 26–28, 2024 in New Zealand ⋅ ☀️ 18 °C

    (english version down below)

    Bydlet v autě zahrnuje dvě roviny.
    Tu romantickou, kterou ušijete na jeden měsíc cestování, když zrovna panuje léto.
    Pak je tu věc ryze praktická. Zima, stísněnost, věčné hledání sprch, podezřelá místa i lidé - prostě drsný homeless life. Že takto můžou žít jen pořádní otrkanci a že já mezi ně nepatřím, jsem zjistil už první noc.
    Nastala panika. A já začal hledat nejbližší město.

    Living at the parking lot

    Living in a car has two sides. The romantic one when you travel for a month in summer. And then there’s the other one—cold, cramped space, the constant hunt for showers, sketchy places and dodgy people… just a rough homeless life.
    I realized on the very first night that only the truly hardened can live like this—and that I’m not one of them.
    Panic set in, and I started looking for the nearest town.
    Read more

  • Whangarei, Cell Blocks

    Aug 28–30, 2024 in New Zealand ⋅ ☀️ 17 °C

    (english version down below)

    Hurá, pevná půda pod nohama! A taky postel, kuchyň a záchod!
    Hostel sice býval vězením, já se tu však cítím jako v doma. Docházím k přesvědčení, že nejlepší tu bude zůstat, najít si práci a zakořenit. Už jsem asi na nevázaná dobrodružství příliš starý. Ta nestabilita mě snad zabije. A nebo pak některý z těch podivínů na parkovišti.

    Whangarei, Cell Blocks

    Hooray—solid ground under my feet! And a bed, a kitchen, and a toilet too!
    The hostel used to be a prison, but I feel right at home here. I come to the conclusion that the best thing to do is stay, find a job, and put down roots. I guess I’m already too old for casual adventures. That instability might kill me—or one of those weirdos in the parking lot will.
    Read more

  • Ocean Beach, Whangarei Heads

    Aug 30–Sep 2, 2024 in New Zealand ⋅ ☀️ 18 °C

    (english version down below)

    Když jsem naplnil svou potřebu stability, pouhý víkend strávený v autě zněl skvěle. Ty čtyři kola pak začnou dávat smysl. Volnost z říše ptačí. Pár treků, krásná příroda, i večer pod hvězdami, které září jak dopované halogeny. A když pak padne tma, člověk ani neví, co bez toho Netflixu dělat. Zvláštní zkušenost. Klid, který už v běžném shonu neznáme. Digitální detox má význam.

    Btw: myslíte, že existuje více nezdravější jídlo než Fish ´n Chips? Já pochybuju.

    Ocean Beach, Whangarei Heads

    Once I’d filled my need for stability, even just a weekend spent in the car started to sound great. That’s when those four wheels begin to make sense. A kind of freedom from the realm of birds. A few treks, beautiful nature, a night under the stars that shine like they’ve been doped with halogens.
    And when darkness falls, you don’t even know what to do without Netflix. A strange experience. A kind of calm we no longer know in the everyday rush. A digital detox has its meaning.

    Btw: do you think there’s a more unhealthy food than fish ’n’ chips? I doubt it.
    Read more

  • Whangarei

    Sep 2–9, 2024 in New Zealand ⋅ ☁️ 20 °C

    (english version down below)

    Zéland je o přírodě, ale na to cestování musíte někde vydělat. Najít práci znamenalo tvrdý oříšek. Panuje zima, takže farmy jsou zavřené. Hlavní sezóna taky daleko. A Kiwáky decimuje recese.
    Alespoň že ta zeleň raší hned za městem a na hostelu jsme byli fajn rodina. Kino zabaví vždy a místní slané koláče pěstují závislost. Jenom ty peníze mizí. Další vlna paniky a nezbývá než doufat.

    Whangarei

    New Zealand is all about nature, but to travel it, you’ve got to earn somewhere. Finding a job turned out to be a tough nut to crack. It’s winter, so the farms are closed. The main season is still far off. And the Kiwis are being hammered by a recession.
    At least the nature starts just beyond the city, and at the hostel we were a pretty good little family. A movie always helps, and the local savory pies are downright addictive.
    Only the money keeps disappearing. Another wave of panic—and all that’s left is to hope.
    Read more

  • Auckland

    September 9, 2024 in New Zealand ⋅ ⛅ 16 °C

    (english version down below)

    V jednu chvíli mi nezbylo než zkusit jiný přístup. S prací zatím samé trápení. Tak co dobrovolničení? Sice žádné stromečky ani kravský hnůj, ale i tak se zadařilo.
    Slověna s kiwáckým můžem shánějí výpomoc na rekonstrukci vily. Ostrov hnedle nad Aucklandem. Takže zpátky dolů a šetřit šetřit, než klapne nějaký job.

    Auckland

    At one point, I had no choice but to try a different approach. Nothing but trouble with work so far. So what about volunteering? Not planting trees or shoveling cow shit, but still—it worked out at the end.
    A Slovakia woman and her Kiwi husband were looking for help with renovating a villa. An island just above Auckland. So back down south, and save, save, save money until some job finally comes through.
    Read more

  • Waiheke

    Sep 9–25, 2024 in New Zealand ⋅ ☁️ 15 °C

    (english version down below)

    Potkalo mě štěstí? Určitě. Waiheke je ostrov zapráskaný krásnou přírodou. Džungle, pláže, pastviny. A ten klid. Místo aut slyšíte jen cikády a příliv/odliv. Navíc jde o luxusní destinaci, kterou obývají samí boháči. A já tu jsem většinu času sám, ubytovaný v nádherné vile, kde strhávám tapety!

    Waiheke

    Did I get lucky? Definitely. Waiheke is an island packed with stunning nature. Jungle, beaches, pastures. And that silence. Instead of cars, all you hear are cicadas and the tide coming and going out.
    On top of that, it’s a luxury destination, full of rich people. And I’m here, most of the time alone, staying in a beautiful villa—ripping off wallpapers!
    Read more

  • Torbay, Auckland

    Sep 25–Oct 2, 2024 in New Zealand ⋅ ☁️ 16 °C

    (english version down below)

    Když vilu obsadili omítkáři, bylo potřeba mě někam uklidit. A tak mě majitelé nastěhovali k sobě. Respektive k jejich mamince, která bydlí vedle.
    Čiperná dáma, jež mě vzala za vlastního. Na oplátku jsem nabídl pomoc v kostele, umýval nádobí či vyvenčil psa. Ryzí zkušenost života na předměstí. Jako vždy, i zde narostla krásná příroda. A nakonec, existuje pravděpodobnost, že najdeme v knihovně průvodce Plzní? Si pište!

    Torbay, Auckland

    When the plasterers took over the villa, I had to be tucked away somewhere. So the owners moved me in with them. Or rather, with their mum, who lives next door. A lively lady who took me in as one of her own.
    In return, I offered a hand at the church, washed dishes, or took the dog out for a walk. A pure suburban life experience. And as always, even here, beautiful nature keeps growing all around.
    And in the end—what are the chances of finding a guidebook to Plzeň in the library? You bet there is!
    Read more

  • Waiheke

    Oct 2–12, 2024 in New Zealand ⋅ 🌬 16 °C

    (english version down below)

    Zpátky na ostrov a dolů s těma tapetama! Už jsem sice mohl někde sbírat kokosy, jenže majitelé ke mně byli od začátku milí, a tak jim to oplácím.
    Desítky hodin "na zdi" ze mě navíc udělaly mistra. Jen co mě tapeta vidí, už radši leze dolů sama! Do toho připlul kamarád z Belgie a viděli jsme zase kus zeleně.
    Jen ten poslední týden byl na palici. Samotu mám rád, ale po všech těch dnech jsem si připadal jak Robinson. Kdo by to byl řekl. I já potřebuji lidi.

    Waiheke

    Back to the island—and down with the wallpaper! Sure, I could’ve been off picking berries somewhere by now, but the owners had been kind to me from the beginning, so I’m returning the favor. Dozens of hours ‘on the wall’ have turned me into a master, anyway. The moment the wallpaper sees me, it practically peels itself off!
    In the meantime, a friend from Belgium showed up, and we got to see another piece of greenery.
    But that last week really got to me. I like being alone, but after all those days I started to feel like Robinson Crusoe. Who would’ve thought. Turns out I need people too.
    Read more

  • Auckland, Torbay

    Oct 12–14, 2024 in New Zealand ⋅ 🌬 16 °C

    (english version down below)

    V kritickém stavu samoty, vyrazil jsem na víkend do Aucklandu. Tam je lidí dost. Asi třetina Zélandu. S Gustavem - kamarádem z Chile - to spolu pečeme už od prvního dne. Tulácká rodina. Sedli jsme do baru, pojedli, brebentili. Moc fajn chvíle. Jen škoda, že mě ten večer stál stejně jako dva týdny na Waiheke. Ceny služeb mají Kiwáci šílený. Pak už jen přespat v Torbay u babičky, rozloučit se, a vyrazit zpět na sever. Dostal jsem totiž práci na sběru borůvek!

    Auckland, Torbay

    In a critical state of loneliness, I headed off to Auckland for the weekend. Plenty of people there—about a third of New Zealand. Me and Gustavo - a friend from Chile - have been tight since day one. The members of wandering family.
    We sat down in a bar, had something to eat, chatted. Really nice moments. Just a shame that the evening cost me as much as two weeks on Waiheke. The Kiwis have insane service prices.
    Then just a night’s sleep in Torbay at grandma’s place, goodbye, and head back north. Because I finally got a job—picking blueberries!
    Read more

  • Cell Block Hostel

    October 14, 2024 in New Zealand ⋅ 🌬 15 °C

    (english version down below)

    Život v hostelu přináší výhody. Jen těžko zůstanete o samotě. Skupinka, kterou jsme zde vytvořili, však předčila očekávání.
    Mnozí z nás zůstávají týdny, a tu vazbu utvoříte rádi a snadno. Jste sami, na druhém konci světa, přičemž nikoho než tyhle lidičky nemáte.
    Jak kolovrátek opakuji slovo rodina, ale copak mohu jinak? Vidíme se den co den, a jelikož kariéru na farmě udělám jen stěží, tak večer radši zpívám, vařím a vykládám.
    Život je občas hodně jednoduchý. Hudba, dobří lidé okolo, a méně myslet. Mezi tím pak občas vykoukne i troška toho štěstí.

    Cell Block Hostel

    Life in a hostel has its perks. It’s almost impossible to be alone. The group we formed here, however, exceeded all expectations. Many of us stay for weeks, and you end up building bonds easily—and gladly.
    You’re on your own, on the other side of the world, and you have no one except these people. I keep repeating the word “family” like a broken record—but what else can I call it?
    We see each other every day, and since I’m unlikely to make a career out of farm work, I’d rather spend my evenings singing, cooking, and talking. Life is very simple sometimes. Music, good people around you, and less thinking.
    And in between of these moments a bit of happiness peaks through.
    Read more

  • Blueberry farm

    October 15, 2024 in New Zealand ⋅ 🌬 16 °C

    (english version down below)

    Zřejmě jsem už dlouho seděl v kanclu, pač práce na sklizni je fakt dřina. Celý den jen skláníte, dřepíte a nahýbáte, přičemž ten košík rychle ztěžkne. Do toho vás honí kvóta, bolí záda a ve skleníku horko jako v peci. Na druhé straně čistá hlava a překvapivě zábava. Playstation je oproti borůvkovým výzvám nuda. Dám dneska o pár kilo víc? Zkusím jiný styl? Nevěřili byste, kolik technik lze objevit. Navíc pracujeme s Lindou dohromady, takže cesty z práce do práce jsou legrace.

    Blueberry farm

    I must have been sitting in an office for too long, because harvest work is seriously hard. All day you’re bending, squatting, and leaning over, while your basket gets heavy fast.
    On top of that, there’s a quota chasing you, your back hurts, and the greenhouse is hot like an oven. On the other hand, your head is completely clear—and surprisingly, it’s actually fun.
    PlayStation is nothing compared to blueberry challenges. Can I pick a few more kilos today? Should I try a different technique? You wouldn’t believe how many methods you can come up with.
    And since Linda and I work together, even the trips to and from work are a laugh.
    Read more

  • Cape Reinga

    Nov 2–4, 2024 in New Zealand ⋅ ☁️ 17 °C

    (english version down below)

    Na Zélandu najdete vše. Od zelených pastvin, vysokých pohoří, až po pláže, lesy a tropickou džungli.
    Dech mi vyrazila poušť. Sice žádný macek, ale ty haldy písku mají kouzlo. Cítíte se opuštění, ztracení - volní.
    Cestovali jsme k nejsevernějšímu cípu Severního ostrova, kam podle legend míří duše zesnulých, aby se navrátili domů. A to místo má sílu.
    Stejně jako další části této zvláštní země. Poznáte, že člověk to tu obývá zatím jen chvíli. Žezlo drží příroda. A připadá vám nekonečně prastará.

    Cape Reinga

    New Zealand has everything. From green pastures and high mountains to beaches, forests, and tropical jungle. What took my breath away, though, was the desert.
    It’s not a massive one, but those stretches of sand have their own magic. You feel abandoned, lost—free.
    We travelled to the northernmost tip of the North Island, where, according to legend, the souls of the dead depart to go back home. And the place truly has power.
    Just like other parts of this strange country. You can tell humans have only been here for a short time. Nature still holds the reins—and it feels infinitely ancient.
    Read more

  • Turtle The Cat

    November 12, 2024 in New Zealand ⋅ ☁️ 19 °C

    (english version down below)

    Jako všude jinde, i v hostelu žijí pospolu lidé a zvířata. V Cell Block nás doplňoval kocour Turtle.
    Náladový macoun, který drápama rád cupoval chlapy, přičemž holky olizoval jako cukrátko. Vždycky pozdravil otřením se o nohu a byla psina sledovat jeho váhové výkyvy. Zvíře je prostě jako člověk. Součást rodiny.
    Když pak Turtle skončil jedno odpoledne pod autem, zasáhlo nás to. Už žádné bitky na parkáči, společné snídaně či kočičí vrnění. Bytost přítomná zmizela. A jako by nikdy ani nebyla.
    Vědět toho rána, co nastane, určitě bych jej podrbal víc. Najednou chci trávit mnohem více času s lidmi okolo. Nikdo totiž neví, kdy ta či ona svíčka zhasne.

    Turtle The Cat

    Like everywhere else, even the hostels are shared by both people and animals. At Cell Block, we had a tomcat named Turtle.
    A moody big guy who liked to shred men with his claws, while licking the girls like they were candy. He always said hello by rubbing against your leg, and it was funny watching his weight go up and down. An animal is just like a person. Part of the family.
    Then one afternoon, Turtle ended up under a car. It hit us hard. No more fights in the parking lot, no more shared breakfasts, no more cat purring. A presence of someone… just gone. As if it had never been there at all.
    If I’d known that morning what was coming, I would’ve petted him a little bit more. Suddenly I want to spend much more time with the people around me. Because no one knows when that candle will go out.
    Read more

  • Cape Brett

    Dec 9–10, 2024 in New Zealand ⋅ 🌬 20 °C

    (english version down below)

    Příroda na Zélandu vábí a překvapuje. Tak jako krásná žena. Což o to, něžné pohlaví stojí za hřích i doma, zdejší scenérie však nabízí výhled, který Čechům chybí. Ostrovy, pobřeží, útesy… V celém tom širém oceánu se leskne kouzlo nekonečna. Občas půl dne jen prosedím na pláži, kde mi stačí pozorovat vlnící se bílé vlnky. Moji bývalí šéfové by z mé nynější produktivity určitě skákali nadšením. Když už pozérského zevlování stačilo, vyrazím na trek. Dvoudenní pochod atakující cíp poloostrova byl krásný. A taky náročný. Na 12 km pořád skáčeme nahoru a dolů. Přespíme v chatě, a zase zpátky. Nahoru a dolů. Druhý den už lehce hrabeme. Což je dobře. Vyčerpanost k pochodům patří. Jen bacha na jídlo. Kdo ho vysype, tomu pomůže už jen nahromaděný tuk.

    Cape Brett

    Nature in New Zealand is both alluring and surprising—much like a beautiful woman. Not that the opposite sex at home isn’t worth a sin. But here, the scenery just offers the views that simply doesn’t exist in the Czech Republic.
    Islands, coastlines, cliffs… across the vast ocean, there’s a shimmering sense of infinity.
    Sometimes I just sit on the beach for half a day, watching the white waves roll in. My former bosses would probably be thrilled with my current level of productivity.
    Once I get enough of being lazy, I head out on a trek. A two-day hike to the tip of a peninsula was both beautiful and demanding. On a 12 km stretch, we’re constantly going up and down. We sleep in a hut and head back again in a morning—up and down, up and down.
    By the second day, we’re already dragging a bit. Which is a good thing—exhaustion belongs to hiking. Just be careful with your food. Whoever drops it will only be saved by stored body fat.
    Read more

  • Sophie

    December 17, 2024 in New Zealand ⋅ ☁️ 23 °C

    (english version down below)

    Letem světem poznáváte a potkáváte mnohé. Nádherná místa, úžasné lidi, i hutné výzvy či bláznivá dobrodružství.
    Někdy nabíráte dech, do toho se za břicho popadáte, a ramena občas dosti pálí. Nuda? To však ani náhodou.
    Připadá mi, jako bych nasedl horskou dráhu v předaleké galaxii, kde píšu zcela nový příběh. Život zde běží prostě jinak.
    Navrch pak třeba zjistíte, že vedle vás sedí někdo, kdo je jednoduše fajn. A tak si řeknete, že tuhle jízdu si dáte spolu.

    Sophie

    Travelling the world, you see and meet many. Beautiful places, amazing people, intense challenges, and crazy adventures.
    Sometimes you’re catching your breath, other times you’re doubled over laughing, and every now and then your shoulders really ache. Boredom? Not even close.
    It feels like I’ve jumped onto a rollercoaster in a galaxy far far away, where I’m writing a completely new story. Life here simply runs on a different track.
    On top of that, you might find that the person sitting next to you is just genuinely great. And so you decide to ride this journey together.
    Read more

  • Cell Block Rodina

    December 24, 2024 in New Zealand ⋅ ☁️ 26 °C

    (english version down below)

    V hostelu trávím už skoro 3 měsíce. Po Vánocích pak nastává konec. Dokolečka opouštět lidi, které jste s batohem na zádech poznali a které máte rádi, patří až na dno balíčku cestování.
    Stýská si po brzkých ránech, kdy v kuchyni býval jen José, vajíčka, a spousta nesrozumitelné španělštiny.
    Nebo toustech na tisíc způsobů, které jsme s Lindou každodenně vrstvili po práci.
    Když pak slyším vtípky a hromady stupidního humoru, objímám Mattea jako bráchu, jehož jsem nikdy neměl.
    Jak hudba uklidňuje a spojuje lidi jsem pochopil, když Sophie po večerech zpívala a hrála na kytaru.
    Chybí mi i Bariš, který 6x denně klekal k modlitbě a vždycky ostatním nabízel pomoc. A pak i mnoho dalších.
    Těžko vyjádřit, jak kvalita života vzroste, když v zásadě izolovaný člověk jako já najde svoji smečku. Potřebujeme komunitu, potřebujeme druhé, a potřebujeme mít někoho u sebe pravidelně každý den.
    A ti lidé nemusí být perfektní. Stačí, že zde jsou, že jsou zde s vámi, a vy s nimi. Kamarádi doma i venku – těším se na shledanou kdykoli a kdekoli jinde.

    Cell Block Family

    I’ve been at this hostel for almost three months now. After Christmas, it all comes to an end. Having to leaving people you met with a backpack on your shoulders—people you’ve grown to like—sits right at the bottom of the travel package.
    I miss the early mornings, when it was just José in the kitchen, eggs, and a flood of incomprehensible Spanish.
    Or the thousand variations of toast that Linda and I stacked up every day after work.
    When I hear the jokes and all that stupid humor, I hug Matteo like a brother I never had.
    I understood how music calms and connects people when Sophie used to sing and play guitar in the evenings.
    I even miss Bariš, who dropped to his knees to pray six times a day and was always offering help to others. And many more.
    It’s hard to describe how much your quality of life rises when someone basically isolated like me finds his pack. We need community, we need others, we need to have someone around us every single day.
    And those people don’t have to be perfect. It’s enough that they’re here—that they’re here with you, and you are here with them.
    Friends at home and out in the world—I’m looking forward to seeing you again, anytime and anywhere.
    Read more

  • Žebra

    December 26, 2024 in New Zealand ⋅ ☀️ 21 °C

    (english version down below)

    Cestování (stejně jako život sám) nabízí žvance, které rychle překopou dosavadní plány.
    Matteo si při jednom svém parkuru zlomil kotník, aby pak měsíc čampal o berlích, a další dva dával chodidlo do kupy.
    Jeana zase potrápil močák, přičemž laxnost zdejších felčarů jej přinutila nasednou letadlo směr Austrálie.
    Jose při práci na stavbě utržil šrám každý týden, a různé covidy a virózy jsme sdíleli den co den.
    Mimo tyto náhody pak ještě vymýšlíme kolosální hlouposti. Jako třeba masáž chůzí po zádech. Nutno říct, že úleva bývá veliká, nicméně když jedna pochůzka dopadla špatně, odcházel jsem s pohmožděnými žebry, bolavými nocemi a budoucími týdny tvrdého omezení. Řádný kajak, žádné treky, žádná práce, a žádné prohýřené večery. Když mě navíc chytne koleno a já půjčuji od Mattea berle, připadám si jako ve vězení.
    Co chcete dělat. Nezbývá než přijmout realitu a zklidnit se. Kluci jsou prostě kluci.

    Ribs

    Traveling (just like life itself) throws such things at you that can easily overun your plans. Matteo broke his foot during one of his parkour runs and then spent a month hobbling on crutches and another two getting it back in shape.
    Jean had bladder issues, and the laziness of the local doctors pushed him onto a plane to Australia.
    José picked up a new scrape every week working in construction, and we shared various covids and viruses pretty much daily.
    And beyond these accidents, we also come up with some spectacular stupidity—like back massages by walking on each other.
    Got to say, the relief can be huge. But when one session went wrong, I walked away with bruised ribs, painful nights, and weeks of being out of action.
    No kayaking, no treks, no work, no wild evenings. And when my knee starts aching and I’m borrowing crutches from Matteo, I feel like I’m in prison.
    What can you do? Nothing but to accept it and slow down. Boys will be boys.
    Read more

  • House-sitting

    Dec 27, 2024–Jan 4, 2025 in New Zealand ⋅ 🌬 22 °C

    (english version down below)

    Hlídat dům, zatímco majitelé užívají dovolenou, nese v anglosaských zemích tradici, které upřímně nerozumím. Dům, vybavení, fotky - vaše soukromí… část sebe sama nabízíte zcela neznámým lidem.
    Ti pak nazí spí ve vaší posteli, nazí čvachtají se ve vaně, roztahují se na gauč a vaří v kuchyni, dost možná také nazí. Wow, asi by mě kleplo. Nicméně jiný kraj, jiný mrav.
    A tak jsme já a Sophie přelétli z hipíky zasaženého hostelu zpět do běžné reality normálního domu, od kterého máme klíče pouze my. A taky kocour Bash, se kterým jsme se o sebe vzájemně starali.

    House-sitting

    House-sitting while the owners enjoy their holiday is a habbit I honestly don’t understand. The house, the belongings, the photos—your privacy… you’re offering a part of yourself to complete strangers.
    And then they sleep naked in your bed, soak in your bathtub, sprawl across your couch, cook in your kitchen—quite possibly naked too. Wow. I think I’d lose my mind.
    But different country, different customs. So Sophie and I moved from our hippie-infested hostel back into the normal reality of a proper house—one that only we had the keys to.
    And also Bash the cat, who we ended up taking care of… while he, in his own way, took care of us.
    Read more

  • Draze nízkonákladový Van life

    January 2, 2025 in New Zealand ⋅ ⛅ 22 °C

    (english version down below)

    Bydlet v autě začínám s polovinou října ve Whangarei.
    Cell Block nabízel možnost, kdy užíváte zázemí hostelu, zatímco svojí čtyřkolou postel stájíte na parkáči.
    Zmíněný systém považuji za výhru v loterii. Dvanácti lůžkový pokoj zarvaný smradlavými ponožkami chrápajících baťůžkářů měním za útulný bejváček ve vanu, který voní bezkompromisním soukromím. A navíc jen poloviční cenou!
    Šetřím jako ďas, přičemž věčně po večerech lákám Sophie do svého království. Naše parta nakonec bydlela v Cell Block na parkovišti komplet.
    Krom počáteční koupě, za postel v autě neplatíte. Bonus, který užijete nejen v hostelech, ale všerůzně na cestách po Zélandu. Jen bacha. Kiwákům už tohle romantické bezdomovectví leze krkem, a tak mimo vyhrazených míst máte všude jinde s vanem zákaz. Chytnou-li vás benga, vyšijou vám pokutu, za kterou jste mohli do Hiltonu.
    Do toho pak každý známe auta, žejo. Nákupka Toyoty švihla 9,5 tisíce dolarů, abych do ní v následujících měsících vrazil dalších 2,5k na opravách. To zabolí. Van life sice zavání úsporou, ten měšec však beztak vysypu za servis, pojištění či prasklé čelní sklo.
    Vesmíru prostě vládne balanc. A jak říká můj kamarád. Balanc je fér.

    Expensive low-cost van life

    I start living in the car in mid-October, in Whangārei.
    Cell Block offered a setup where you use the hostel facilities, while parking your four-wheeled bed outside. I consider that system a lottery win.
    I swap a twelve-bed dorm room packed with the smell of snoring backpackers’ socks for a cozy little living room in a van that smells of uncompromising privacy. And for half the price, on top of that! I save like crazy, while in the evenings I keep luring Sophie into my kingdom.
    In the end, our whole crew basically lived at Cell Block—in the parking lot. Apart from the initial buy, you don’t pay for your bed in the car. A bonus you can use not just at hostels, but all over the road in New Zealand.
    Just watch out. The Kiwis are getting fed up with this romantic kind of homelessness, so outside designated spots, vans are banned pretty much everywhere. If the cops catch you, they’ll slap you with a fine that could’ve paid for a night at the Hilton.
    And then there’s cars—we all know how that goes. I dropped 9.5 grand pay on a Toyota, only to pour another 2.5k into repairs over the following months. That hurts. Van life smells like savings, but the money ends up gone anyway—service, insurance, a cracked windshield.
    The universe just runs on balance. And like my friend says—balance is fair.
    Read more