Cape Brett

(english version down below)

Příroda na Zélandu vábí a překvapuje. Tak jako krásná žena. Což o to, něžné pohlaví stojí za hřích i doma, zdejší scenérie však nabízí výhled, který Čechům chybí. Ostrovy, pobřeží, útesy… V celém tom širém oceánu se leskne kouzlo nekonečna. Občas půl dne jen prosedím na pláži, kde mi stačí pozorovat vlnící se bílé vlnky. Moji bývalí šéfové by z mé nynější produktivity určitě skákali nadšením. Když už pozérského zevlování stačilo, vyrazím na trek. Dvoudenní pochod atakující cíp poloostrova byl krásný. A taky náročný. Na 12 km pořád skáčeme nahoru a dolů. Přespíme v chatě, a zase zpátky. Nahoru a dolů. Druhý den už lehce hrabeme. Což je dobře. Vyčerpanost k pochodům patří. Jen bacha na jídlo. Kdo ho vysype, tomu pomůže už jen nahromaděný tuk.

Cape Brett

Nature in New Zealand is both alluring and surprising—much like a beautiful woman. Not that the opposite sex at home isn’t worth a sin. But here, the scenery just offers the views that simply doesn’t exist in the Czech Republic.
Islands, coastlines, cliffs… across the vast ocean, there’s a shimmering sense of infinity.
Sometimes I just sit on the beach for half a day, watching the white waves roll in. My former bosses would probably be thrilled with my current level of productivity.
Once I get enough of being lazy, I head out on a trek. A two-day hike to the tip of a peninsula was both beautiful and demanding. On a 12 km stretch, we’re constantly going up and down. We sleep in a hut and head back again in a morning—up and down, up and down.
By the second day, we’re already dragging a bit. Which is a good thing—exhaustion belongs to hiking. Just be careful with your food. Whoever drops it will only be saved by stored body fat.Read more