Coromandel

(english version down below)

S novým rokem napínáme cestovní šňůru.
Jelikož následující dny a měsíce plánujeme obývat mojí dodávku, živit dvě auta pozbývá smysl. Takže prodáváme Sophiin kombík, a protože největší šanci nabízí hlavní město, podáváme tam inzerát, přičemž v mezičase míříme na přilehlý poloostrov Coromandel.
Poprvé naplno žijeme v autě, a tak pomalu poznáváme plusy i mínusy miniaturního vesmíru na kolech. Je fajn být mobilní a lehce střídat líbivé destinace. Navíc všechno máte při ruce a každá noc vás stojí doslova nic.
Pár dní relaxujem v kempu na horách, pak vybíráme pláže a okolní městečka. Nakonec slézáme parádní track The Pinnacles. Do toho přespíme u Sophiiných přátel, načež zjišťujeme, že každodenní sprchu vážně postrádáme.
Vařit při západu slunce sice dojímá, ale den co den roztahovat a sklízet kuchyni nás brzy také unaví. Dokola navíc vymýšlet, kde další noc přespat, a jestli je tam bezpečno či dostatek místa pro obytňák, zavání tvrdým managmentem, ze kterého jsme oba na Zéland utekli.
Ach jo, zdá se, že i na Novém Zélandu mají chleba o dvou kůrkách.

Coromandel

With the new year, we stretch the travel line a bit further.
Since we’re planning to live in my van for the upcoming months, keeping two cars no longer makes sense. So we sell Sophie’s wagon, and because Aucklandl offers the best chances, we put up an ad there. In the meantime, we head out to the nearby Coromandel Peninsula.
For the first time, we’re properly living in the car, slowly getting to know the pros and cons of this tiny universe on wheels. It’s great to be mobile, to easily move between beautiful spots. Everything is within reach, and every night costs you next to nothing.
We spend a few days relaxing at a campsite in the hills, then pick out beaches and nearby towns. In the end, we climb the awesome Pinnacles track. Along the way, we crash at Sophie’s friends’ place—and realize we really miss a daily shower.
Cooking at sunset is touching, sure—but setting up and packing away the kitchen every single day gets old fast. On top of that, constantly figuring out where to sleep next, whether it’s safe or there’s enough space for the van, starts to feel like hardcore management—the very thing we escaped to New Zealand from.
Ah well. Seems even in New Zealand, the coin has two sides.Read more