Bydlení...

(english version down below)

Že parkovat v kempu vydržíme už jen chvíli, poznáváme každý večer. Bydlet v camperu představuje výzvu v létě, natož v zimě.
Přes den makám na stavbě, a s našim domem přijíždíme domů až za tmy. Pustit si pak na tělo studenou sprchu zasluhuje bobříka odvahy.
S vděčností zalézáme do kuchyňky, kde až podezřele často všechno připalujem, protože plotýnky prostě hřejí.
Vklouznout na noc pod chladnou deku má pak do romantiky daleko jak do Evropy.
S ubytováním je kříž. Každou nabídku do hodiny zbombarduje nálet 50 bídníků, kteří stejně jako my vyčkávají v kempech. Když pak jednou za čas někdo v této tragiloterii šťastně vyhraje, z kempu jej vyprovází fanfáry.
Pár prohlídek už jsme měli. Doprovází je stres. Připadáme si jako na prvním rande, kde člověk hraje tu nejlepší verzi sebe sama. Po 15 minutách námluv, zrovna uprostřed mého vyšperkovaného projevu, pak někdo klepe na dveře. Než se vzpamatuji, už nastává loučení. Přišli totiž další zájemci.
Nejkomičtější poté je, když ty stejné lidi potkáváte pravidelně dokola. Situace vypadá zoufale. Na každou samičku (byt) startuje nejméně 20 samečků (my).
Pomoc nakonec přichází jako blesk z českého nebe. Od Češky, která tu už roky žije. Potkáme se na stavbě, kde slečna natírá. Nabízí nám dva týdny u nich doma, než děti přiletí zpět z prázdnin.
A tak po 4 měsících stěhujeme své šuplíky do růžového dívčího pokoje.
Obrovské díky vám – Nicol a Corey.
Do výhry máme zatím daleko, ale i tak nás máme s vámi sakra kliku.

Living

We realize every evening that we can only last in the campsite a little longer.
Living in a camper is a challenge in summer—let alone in winter.
During the day I work on the construction site, and we only “come home” with our house after dark. Taking a cold shower straight onto your body deserves a badge of courage.
Gratefully, we crawl into the kitchen corner, where we suspiciously often burn everything—because the hotplates simply feel too good.
Slipping under a cold blanket at night is about as romantic as a trip to quarry.
Finding accommodation is a nightmare. Every listing gets bombarded within an hour by fifty desperate souls who, just like us, are waiting it out in campsites. And when, once in a while, someone wins this tragic lottery, the whole camp sends them off with fanfare.
We’ve already had a few viewings. They come with stress. It feels like a first date, where you’re performing the best version of yourself. After fifteen minutes of courtship—right in the middle of my polished speech—someone knocks on the door. Before I can recover, it’s time to say goodbye. The next applicants have arrived.
The funniest part is to be running into the same people again and again. The situation looks hopeless. For every female (apartment), there are at least twenty males (us).
Help eventually comes like a lightning bolt from the Czech sky. From a Czech woman who has been living here for years. I meet her on a construction site, where she’s painting. She offers us two weeks at their place before the kids return from their holidays.
And so, after four months, we move our drawers into a pink girls’ room.
A huge thanks to you—Nicol and Corey.
We’re still far from winning, but even so, we’re damn lucky to have you.Read more