Inverze

(english version down below)

(inspirováno americkou poezií i každodenní skutečností)

Ráno vítá ospalce, a všude číhá mlha.
7:30 na mobilu, auto vrní k odjezdu, a všude zase mlha.
Tělo svírá chlad, na zemi mokro a ve vzduchu vlhko. Mlha.
Stříhat, stříhat, na vinici sám, široko daleko, jen já a mlha.
Horký kafe piju s kolegou, jen já, my dva, já a mlha.
Do oběda času dost, a když přijde, člověk aby radši stál. Sedí jenom mlha.
Kdo má štěstí v odpoledni, ten jen letmo pár paprsků zahlédne, než mrak zase poručí, a všude leží mlha.
Cestou domů k večeři, v autě sám jako další jiní, a s námi všemi jede mlha.
Teplo ohně krbu, všichni čtyři na bytě, a vzájemně si stýskáme. „Dneska zase mlha.“
A zítra znovu, pozítří zas.
Na šest týdnů bez přestání, všude jenom mlha.

Inversion

Morning greets the sleepy ones,
and everywhere, the fog.
7:30 on the phone,
the car hums, ready to go,
and still, the fog.

Cold grips the body,
the ground is wet, the air is damp.
Fog.
Snip, snip—alone in the vineyard,
as far as the eye can see,
just me,
and the fog.

Hot coffee with a coworker,
just me, just us,
and the fog.
Plenty of time till noon,
and when it comes,
you’re better off standing.
Only the fog sits.

Those lucky in the afternoon,
may catch a fleeting ray or two,
before the cloud commands again,
and everywhere, the fog.

On the drive home for dinner,
alone in the car like so many others,
and with all of us,
rides the fog.

The warmth of the fireplace,
all four of us at home,
quietly sharing the same complaint:
“Fog again today.”

And tomorrow, the same.
The day after, again.
Six weeks without a break—
nothing but fog.Read more