Day 7 - 105 km - Život není nudný, jen nemáš kolo.

Já vím, že to není jenom o kole, každý z vás by si tam asi mohl dosadit to, co ho baví, ale mně tam dneska vyšlo to kolo.

Ráno ještě sluníčko tolik nepálí a navíc občas už se objevují i stromy, takže se dá jet místy i ve stínu a cesta docela ubíhá. Oproti plánu jsem dneska trochu pozměnil trasu, protože jsem potřeboval doplnit proviant a na původně plánované trase žádná možnost nebyla. Takže, jak říká klasik, cesta byla delší, zato horší. Po dvaceti kilometrech zastavuju u marketu, doplním, co potřebuju, na obrubníku před obchodem sním donut, zapiju mlíkem a ionťákem a jede se dál.

V následujících kilometrech si užiju všechno, co taková cesta nabízí. Pálící slunce i jízda v chladivém stínu stromů, rychlý kvalitní asfalt i štěrkové cesty, kde se kolo boří a nechce jet dál. Příjemné rovinky po větru i farmářské cesty nahoru a dolů. Občas je to docela dřina, ale v porovnání s monotónními minulými dny se to nějak líp snáší. A závěr jako třešnička na dortu, zhruba dvanáctikilometrový mírný sjezd po Coeur d'Alenes Trail, což je opět další cyklostezka postavená na původní železniční trati. Minimálně ještě zítra budu po ní pokračovat.

Mimochodem, dneska jsem opustil stát Washington a přejel do Idaho, a vůbec netuším kde. Překvapilo mě to, protože Američani jsou patrioti a u silnice vždycky vidíte velkou ceduli "Welcome to ...". No, asi cesty, po kterých jezdím, jsou pod jejich rozlišovací schopnost a nestojí jim za to, dávat mi to na vědomí.

Ivo.Read more