Day 9 - 84 km - Jak jsem potkal...

Když jsem se od rána plahočil na Lookout Pass, říkal jsem si, co večer napíšu, protože dopoledne strávené monotónním stoupáním do průsmyku nedává zrovna moc inspirace k barvitému líčení cesty. No nic, třeba nějaký zážitek nakonec bude.

A tak ještě po pár kilometrech končící Coeur d'Alene se napojuju na poněkud outdorovější trail NorPac, kde asfalt střídá štěrk a kamení. O co je cesta náročnější, o to je krásnější okolí. Výhledy na zalesněné okolní kopce a údolí stojí za tu námahu. Navíc slunce už tolik nepálí a okolní stromy nabízejí stin. V poledne jsem v průsmyku a po krátkém odpočinku sjíždím na druhou stranu. Příjemná šotolinová pěšina vede lesním porostem, dosud chybějící zážitek jsem zcela vypustil z hlavy a užívám si sešup dolů.

Svištím si to po dlouhé rovince a najednou, tak sto metrů přede mnou, z lesa na cestu vyjde něco velkého černého a vzápětí něco podobného, ale menšího. Člověk v tomto okamžiku nemusí být nikterak mentálně na výši, aby mu okamžitě došlo, že v tomhle prostředí to asi nebudou dva kominíci, ale že to je medvědice s mládětem. Stál jsem snad dřív, než jsem sáhnul na brzdy, medvědice se taky zastavila a na tu dálku jsme si pohlédli do očí. Uvědomil jsem si, že v příručkách se praví, že koukat do očí se nesmí, ale taky jsem si připomněl další pravidlo, že když se potkáte s medvědem, tak nedělejte nic. O všechno se postará medvěd. Prostě co se stane dál, jsem neměl absolutně ve svých rukou.

Netuším, co se odehrávalo medvědici v hlavě, ale zřejmě usoudila, že ten chlápek je natolik vystrašený, že od něj žádné nebezpečí nehrozí. A tak si mě ještě chvilku měřila pohledem a poté odkráčela i s mladým do lesního porostu.

Já tam stál ještě několik minut a přemýšlel, jestli na mě někde za smrkem čeká nebo už je pryč a jestli můžu pokračovat v cestě. Těch pár desítek metrů kolem místa, kde zašla do houští, bylo nekonečných.

Ivo.Read more