Day 16 - 99 km - Všude jsou dobří lidé

Jak jsem se včera zmínil, krajina nasadila jednotvárný vzhled a tak šlapete a šlapete a nic se kolem vás nemění. Po padesáti kilometrech se objeví pár domků s pumpou (zaplať pánbůh), kanceláří šerifa a barem a poté opět pokračuji do samoty.

Dnes jsem poprvé neměl jasnou představu, kde budu spát. Chtěl jsem dojet do městečka Broadview, ale nepodařilo se mi předem dohledat žádnou informaci, zda je tam možnost přenocování. V Americe si na většině míst nemůžete postavit stan kde se vám zachce, protože každý kousek půdy někomu patří.

Na dotaz u pumpy v Broadview, zda je v místě nějaké ubytování, se na mě chlapík udiveně podíval a odpověď "Tady?" naznačovala, že výskyt mimozemšťanů by byl podstatně pravděpodobnější než existence nějakého motelu.

Bylo mi jasné, že padesát kilometrů do dalšího města už nedám a že budu muset nějakým způsobem přespat tady. Odbočil jsem z hlavní silnice do postranních ulic mezi domky a chystal se zeptat prvního člověka, kterého uvidím, zda bych někde mohl postavit na jednu noc stan. Jak tak bloumám ulicí, zastaví vedle mě auto, a jestli mi prý může nějak pomoci. Vysvětlil jsem tedy pánovi svůj současný status bezdomovce a on se usmál, že o jednom takovem místě ví. Vzal telefon, chvíli s někým mluvil, načež řekl: "Pojeď za mnou". O dvě ulice dál zastavil, ukázal na trávník za domem a řekl: "Stačí?". Bodejť by nestačilo. Prý tady bydlí soused, není teď doma, ale nic proti tomu nemá.

A tak díky hodným lidem mě neseberou za potulku (vzpomněl jsem si na první díl Ramba 🫪) a já mohu dál pokračovat v americkém putování.

Ivo.Read more