Day 40 - 39 km - Koupím lístek na Noemovu archu

Dobrodružství prý začíná za komfortní zónou. Zdá se, že jsem ji právě překročil 🤷

Včerejšek mě měl asi trochu ukolébat, že ten vítr není tak hrozný, drobné přeháňky taky nejsou žádná komplikace, a tak když jsem k večeru stavěl stan, říkal jsem si, že sice má v noci pršet a druhý den zase foukat vítr, ale že to zvládnu. Jo, už jsem to někde slyšel a dopadlo to stejně 🤭

Pršet začalo asi ke čtvrté hodině ráno a to tak, že hodně 🌧️ Stan to naštěstí ustál, ale ráno to vypadalo, že jsem ho postavil v bazénu. Za deště tedy balím (balit mokré věci a hlavně je pak vybalovat zbožňuju) a sedám na kolo s úmyslem zdolat dneska 115 kilometrů. Vítr se včera šetřil, tak dneska mi to dává sežrat. Po dvaceti kilometrech je mi už jasné, že to nedám. V hlavě probírám různé varianty, jak z toho ven, když mi pípne zpráva, že v oblasti hrozí silné deště a povodně. Po zralé úvaze, že pod stan to asi nebude a dneska už nemá smysl pouštět se do žádných větších akcí, vyhledám hotel v dosažitelné vzdálenosti (díky za webové aplikace) a za hodinu už jsem v horké sprše a vybaluju a suším vše, co se stačilo namočit.

Přemýšlím, jak upravit plánovanou trasu, když opět píp píp, tentokrát varování před tornádem.

Dochází mi, že plánovat v tomhle okamžiku nemá smysl. Počkám do rána a podle aktuálních informací rozhodnu, co dál. Televize toho je už taky plná, tak myslím, že zítra ráno budou čerstvé informace.

Tak trochu mi připadá, že ten cestovatelský bůh zkouší, co člověk vydrží. Bylo velké vedro. Zvyknul sis? Přidáme vítr. Tak ty jedeš i proti větru? Tumáš déšť. No dobře, tak co povodně? A jestli si nedáš pokoj, zkusíme tornádo. 😡 To by bylo, aby ses z toho neposr...l.

No, někdy už k tomu nebylo daleko. Tak uvidíme, kdo s koho.

Ivo.Read more