Den osmý - Tilicho lake 5040m

Vstavali jsme brzy, původní plán byl ve 4 hodiny, 4:30 odchod, což jsme trochu odmítli (pozn. při cestě jsme pak zjistili proč se chodí tak brzy, že je to z toho důvodu, aby bylo dlouho vidět vrcholky), vyrazili jsme v 6:30 směr Tilicho lake a bylo to něco neuvěřitelnýho. Navíc výhledy ráno byly skvělé a bylo vidět spoustu ledovcových vrcholků. A tak to bylo celou cestu až k jezeru. Vystoupali jsme do výšky 5040m nad mořem, k jednomu nejvýše položenému jezeru světa. Nástoupáno jsme měli mejakých 900m, cesta byla spis nahoru a jen v cílové rovince to bylo po rovině, ale t kopce dali zabrat. Začal se styl nádech, krok, výdech, krok, tři kroky a zastávka po minutce, dvou, pokračování. Celých 6 km jsme šli (čti lezli) 4 hodiny.

Když jsem se nahoru vyškrábala já, tak už část lidí šla dolu a ja najednou dostala nějaký záchvat všech možných emocí, že když jsem dorazila nahoru, tak jsem brečela. Bylo mi lito jeste tech co jsou na ceste, ze zacnou potkavat lidi co uz jdou dolu. Bylo to logické, protože v takové výšce člověk nemůže být dlouho, jen jak jak jsem tam tak došla a vše ze mne spadlo mi to nedošlo :D

Proběhli fotky a mrk na jezero (které jsem si pak prohlédla ještě na fotkách, nějak jsem si toho moc nepamatovala). Následovala cesta dolu, nevím co je horší. Začali mne bolet palce na nohou jak člověk brzdil, když šel z kopce, cesta trvala asi 2 hodiny, bylo to rychlejší, ale i tak jsme museli dělat přestávky a jít pomalu, přece to nepřeženeme.

Když jsme dorazili dolu, čekal nas oběd a trocha odpočinku a cesta dál na ubytko, kde jsme předchozí den měli oběd. Čast cesty jsme si pamatovali a byla hrozná, ale ve finále těch kopců bylo víc. Hnala nás dopředu myšlenka koupit si brambůrky Pringles :D jsme prasátka.

Proběhlo ubytko, sprcha, véča a alou spát, protože bylo potřeba si odpočinout na další den 🏞Weiterlesen