Stepancminda

Do Tbilisi přilétáme kolem třetí hodiny ranní a u pasové kontroly dostáváme každý kromě razítka do pasu i malou flašku místního červeného vína do ruky. Tomu říkám přivítání. Na letišti si každý vybíráme z bankomatu 1000 lari (1 lari ~ 10 Kč) s nadějí, že to bude na 18 dní stačit (samozřejmě nestačilo), a vyrážíme usmlouvat taxíka, který by nás co nejlevněji přepravil na sever do 175 km vzdálené Stepancmindy (dříve Kazbegi). Zjišťujeme, že taxikáři na letišti drží basu a pod 200 lari nikdo nepojede, tudíž na nabídku přistupujeme, ale už nikoliv na nabízený dopravní prostředek. Na místních cestách, kde člověk v autě pociťuje každý výmol či díru a kde místní řidiči jezdí jako blázni, bychom v 6 lidech v běžném osobním autě těžko absolvovali tak dlouhou cestu bez následků. Proto nás taxikář veze alespoň do Tbilisi, kde nás předává svému kolegovi s větším autem, a k naší spokojenosti pokračujeme dále. Během cesty náš nový šofér zastavuje na benzince a rusky nás vyzývá k opuštění auta bez našich věcí, čímž naráží na naše tázavé pohledy a rozpaky, ale pak zjišťujeme, že jen potřeboval dohustit pneumatiky na správný tlak. Cestou dále na sever se kousek dálnice mění v běžnou dvouproudovou cestu s mnoha nerovnostmi, na poslední chvíli objíždíme domácí prase, o kterém doteď vedeme nepodstatný spor, zda bylo živé či mrtvé, či míjíme nekonečnou kolonu ruských nákladních aut, které tuto cestu využívají jako hlavní dopravní tepnu ze zakavkazských republik do Vladikavkazu a dále směrem do Ruska. Během noční 3hodinové strastiplné cesty tudíž skoro nespíme a tento deficit doháníme poté, co nad ránem v pořádku dorážíme do Kazbegi a ubytováváme se v jednom z mnoha místních soukromých ubytování. Na vlastní kůži tak máme možnost se přesvědčit o vyhlášené gruzínské pohostinnosti. Kromě čaje a kávy nám paní domácí nabízí i místní pálenku zvanou čača. Některým moc nejede, ale nikdo nechce urazit odmítnutím. Na oplátku nabízíme slivovici. Z balkónu domu se kocháme výhledem na majestátní hory se zasněženým Kazbekem, který hodláme v následujících dnech pokořit. K tomu si však ještě na místě musíme vypůjčit povinnou výbavu v podobě lana, sedáku, cepínu, maček, karabin a helmy (půjčovné na 4 dny vychází asi na 150 lari), neboť značná část trasy vede po ledovci.Read more