Peking - den 1

Hned druhý den po příjezdu, kdy ještě nemám žádné pracovní povinnosti, se s Nindi vydávám metrem do samotného srdce Pekingu na náměstí Nebeského klidu. Jako první se však vydáváme za brány Zakázaného města, kde na nás čeká jeden Slovák, který v Číně studuje a dělá nám průvodce po tomto unikátním komplexu. Už samotný název vypovídá o tom, že zde po 500 let nesměl vkročit nikdo kromě císaře a jeho vyvolených. Pro turisty se jeho brány otevřely teprve v roce 1949, tedy po vzniku republiky pod vedením Mao Ce-Tunga. Jeho obří portrét visí přímo nad vchodem slavné Brány nebeského klidu.
Zážitkem byla i následná procházka parkem Beihai, kterému dominuje bílá dagoba, postavená za účelem návštěvy dalajlámy, stojící na kopcovitém ostrůvku uprostřed jezera. Bohužel výhled na město hatilo zamračené počasí v kombinaci se smogovým oparem a toto depresivní klima bez sluníčka mě bohužel doprovázelo s malými výjimkami po celou dobu pobytu.
Poté pokračujeme na náměstí Nebeského klidu, které je zřejmě největším náměstím na světě a neblaze proslulé událostmi z roku 1989, o kterém mnozí Číňané nemají kvůli místní cenzuře ani tušení. I dnes je toto místo na každém kroku pečlivě hlídáno místními příslušníky. Právě uprostřed tohoto obrovského náměstí stojí i Maovo mauzoleum. Lidé si vystojí obrovskou frontu, aby mohli tohoto vůdce na pár sekund spatřit, případně se mu poklonit a položit k jeho hrobu květiny. I to svědčí o jeho obrovském významu pro čínskou společnost, ať už byly jeho činy jakkoliv diskutabilní. Z vlastní zkušenosti jsem poznal, že i sebevíc prozápadně orientovaní Číňané chovají k tomuto člověku pro mě nepochopitelný velký respekt. Den zakončujeme pohledem na každodenní rituál svěšování státní vlajky ze stožáru s defilé uniformovaných příslušníků za doprovodu hymny a desítek přihlížejících.Read more