Peking - den 8

Celý den procházíme s čínskými kolegy různá čínská bistra a ochutnávám místní kuchyni. Musím však přiznat, že na čínské jídlo jsem si zvykal poměrně dlouho. Ač nejsem v jídle nijak vybíravý, tak čínskými hůlkami jsem se naučil jíst rychleji než místní jídlo. Číňané totiž dokážou uvařit téměř cokoli z čehokoliv a skombinovat pokrm z nejrůznějších ingrediencí, nad kterými Evropan jen nechápavě zakroutí hlavou. Na druhou stranu mnoho z místních pokrmů mi velmi chutnalo a budou mi chybět jako např. oslí maso či kuličky ovoce napíchané na špejli v lehce zkaramelizovaném cukru, teplé sójové mléko či jogurt z kravího mléka.
Večer se procházím po slavné obchodní třídě Wangfujing a někdy opět nechápavě kroutím hlavou nad některými pouličními stánky s jídlem. Přesto ochutnávám alespoň některé masové špízy. Na ulici mě na kus řeči zastaví jeden Číňan s dobrou angličtinou a následně mě láká, ať se jdu podívat do jeho malířského ateliéru. Nejdříve se vymlouvám, že pospíchám na schůzku, ale nakonec souhlasím. Ukazuje mi svoje díla a nakonec si po krátkém vyjednávání za cenu 100 jüanů od něj jako suvenýr kupuji tradiční čínskou malbu Velké čínské zdi na stočeném svitku papíru.
Za tmy dojdu ještě na náměstí Nebeského klidu a procházím se okolo osvětlených velkolepých budov, ovšem přímo na náměstí se nedostanu, neboť se na noc zavírá.Leia mais