Pulau Weh

Jakkoli se to zda vzhledem k superpomalym pohybum pod vodni hladinou nepravdepodobne, je potapeni prudce unavnou aktivitou. To dela ten dusik, co se v hloubce v tele hromadi a co se ho pak telo dlouho zbavuje.
Dali jsme si na jeden den oddech, pujcili si skutr a jeli prozkoumat ostrov. Nejdriv vodopad, ke kteremu vede asi pulhodinova prochazka pesinou, co evidentne zazila lepsi casy (jako ostatne spooousta veci v Indonesii). Pak sopku, co ji tu rikaji mini. Je porad aktivni a v rozpalene dzungli se sirovymi vypary a bublajicim bahynkem jsme byli brzo nejen durch zpoceni, ale taky docela "otraveni". V Sabangu, hlavnim meste Pulau Weh, kde zije asi 90 % z 26 000 obyvatel, toho k videni moc neni. Jedna hlavni ulice s tradicnimi obchudky se vsim moznym, docela impresivni Grand Mosque a jinak nic. K obedu jsem si objednala rybu a zaplatila za ni 70 000 Rp! Jeste ze byl na rade s placenim Tony ;-). Mnam mnam, pusa me palila jeste 2 dny.
Den jsme zakoncili na krasne plazi naproti nasi Gapang. Jen pres kopec, hladina klidna jak zrcadlo a nikde nikdo. Nepochopila jsem. Pujcili jsme si snorchly a hodinu pozorovali podvodni zivot jen par centimetru pod vodni hladinou. Netvrdila jsem, ze jsme si chteli odpocinout od potapeni... ;-)?Read more