Kerinci Seblat National Park

V 8 me vyzvedl Een, popovezli jsme se 5 km z Kersik Tua k brane Narodniho parku Kerinci Seblat v nadmorske vysce 1 700 m a zacali pochodovat. Prvnich par kilometru po lehce rozbahnenem, nicmene temer rovinatem treku bylo na pohodu. Az jsem zacala pochybovat o tom, jestli vubec potrebuju pruvodce :-/.
Ve 2 000 m jsme narazili na rostlinu, ktera pry kvete jednou za rok (dobry timing) a jejiz nazev jsem samozrejme zapomnela. Od 2 200 vyskovych to zacalo byt zajimavejsi. Za kriku siamangu a nescetneho ptactva jsme se zacali skrabat opravdovou, bahnitou, prikrou dzungli. Do toho nam misty prselo, Een serviroval jednu dobrotu za druhou a kdyz jsme po 7 hodinach chuze po treti odpoledne dorazili na misto, kde budeme dnes kempovat, mraky se rozestoupily a uzili jsme si i nejaky ten vyhled na 2. (po Indii) nejvetsi cajovou plantaz na svete.
Ne nadlouho. Zabodli jsme posledni kolik, uvazali posledni provazek a zacalo zas prset. A uz neprestalo. Prave naopak: lehky destik se zmenil v poradnou bourku s hromy a blesky. Naposledy ji Een zazil snad pred 5 lety (a za cely zivot asi 3krat) a mel z ni pekne bobky. Kdyz oblohu protal blesk a celou horou otrasl elektricky vyboj, zazipoval stan a nechtel mi verit, ze to blesk od toho, aby do nas uhodil, bohuzel asi neodradi ;-). A tak jsme sardinky na veceri varili uvnitr. Pekne to tam smrdelo, kdyz jsme o pul 9 zalehli do spacaku a pokouseli se pres hromy a blesky aspon chvilku spat...Læs mere