Satellite
Show on map
  • Day 32

    Dalat

    February 23, 2016 in Vietnam ⋅ ☀️ 9 °C

    O pul 9 rano uz jsem sedela na motorce. Samozrejme ne za riditky, ale jako pasazer na tour mladencu, co si rikaji Easy Riders. Spolu se mnou dalsi 3 slecny ze Skotska a Nemecka. Nas pruvodce Lao byl super, mluvil vyborne anglicky a rekl nam toho hodne o oblasti, lidech a taky sam o sobe.
    V nadmorske vysce nad 1500 m se v okoli "vody/reky/pramene kmene Lat" (jak mesto nazvali Francouzi pote, co jim ho predstavili mistni minoritni skupiny Lat - dokonce z neho chteli udelat hlavni mesto Indociny!) vyborne dari zelenine a kvetinam. Gerbery, ruze, chryzantemy a ja nevim, co vsechno, tu pestuji ve sklenicich a exportuji klidne i do Holandska (noseni drivi do lesa :-)?). Za 10 gerber tu clovek da v prepoctu asi 18 korun. Skoda, ze je nemuzu dovezt jako suvenyr, to by se ti, mami, libilo :-).
    Vietnam je po Brazilii druhym nejvetsim producentem kavy. Nejvic se tu vyrabi robusty. Rostlina zije a plodi az 30 let, arabika a moca jen 10, tak proto. Ochutnala jsem kavu moca butter a byla silene silna. K mani byla i silene draha cibetkova kava, ale tu jsem si nedala, protoze tu ta neboha zviratka chovaji v klecich, no fuj :-(.
    Nic moc humanniho neni ani vyroba bavlny. Jakmile se housenky bource morusoveho zabali do kokonu, spari je tu horkou vodou a zacnou rozpletat hedvabne vlakno. Zviratko to uz ma samozrejme za sebou, a tak ho jeste usmazi a sni (chutna celkem dobre :-/). V jedne z mistnich tovaren na hedvabi jsme videli vsechna stadia vyroby - od zive housenky po kravatu. Hodne rucni prace a stroje jak z 16. stoleti. Docela pusobive.
    To cvrcci farma nebyla mic moc, ale smazeni cvrcci mnam. Clovek jen musi prekonat prvotni odpor. A taky tu varili domaci ryzove vino, asi 30%. Hnus fialovej :-(!
    Elephant waterfall, Sloni vodopad, byl super i v obdobi sucha. Stalo to trochu horolezeni pres velke balvany (ktere se moje spolecnice rozhodly neabsolvovat), ale osvezeni chladnou sprskou ve 30stupnovem vedru stalo zato.
    Na zaver jsme se podivali k pagode s obrovskym smejicim se Buddhou a do minoritni vesnice, kde u dreveneho domecku s hlinenou podlahou sedel asi 80lety starik. No, to jsem uplne nemusela, nakukovat mu do kuchyne.
    Shrnuto podtrzeno, fajn den plny zazitku. A dobra volba dopravniho prostredku - sedet v tom vedru a do tech kopcu a zatacek v turistickem autobuse, to fakt nee. Za v prepoctu 600 korun fair enough.
    Read more