7. Den: Houbaření a cesta domů

5 km

Ráno si Petr s Pavlem přivstali, aby stihli vlak do Schengenu (s přestupem v Trieru), vyzvedli auta a vrátili se pro nás zpět do Koblenze.
My si tak mohli naopak chvilku přispat a pak jsme odjeli na procházku do centra, ulovit zmrzku a nějaký suvenýr. Zmrzlinárnu jsme měli vyhlídnutou už od večera, kdy před ní byla obrovská fronta, tentokrát už jsme tam byli jen my, tak jsme nakoukli a Jiřku jsme odtamtud malém nedokázali dostat, jak měli velký výběr. Nakonec nám zbylo ještě trochu času, než jsme museli vyrazit na nádraží za klukama a tak jsme zvládli ochutnat ještě ve druhé zmrzlinárně.
V poledne nás kluci naložili do aut a tachometry nám ukazovaly 300 ujetých kilometrů.

Než se vydáme na cestu domů, zajedeme si ještě trochu zahoubařit. První zastávka je vinařství Scholisch u pana Schmitta ve vesnici Leiwen, u kterého jsme byli na degustaci v pondělí. A druhá zastávka bude ve vinařství Phillip-Eckstein v Graachu. Tam jsme sice na degustaci nebyli, protože pan vinař chystal festival a nebyl doma, ale v Trevíru ve vinotéce jsme si od nich koupili moc dobré víno a tak jsme se tam chtěli alespoň podívat.

Pan Schmitt nás opět přivítal s velkým úsměvem. Skleničku jsme s díky odmítli a tak jsme dostali alespoň vinný mošt. Nahoubařili jsme si tu dohromady krásných osm bedýnek a na památku jsme dostali každý skleničku s logem. To byla příjemná zastávka pak jsme se přesunuli do Graachu na druhou plánovanou zastávku. Na první pohled nás zde zarazilo, že se jedná o mnohem větší vinařství s profi vinárnou. Ale i zde obsluhuje přímo pan vinař, sympatický milý pan. A opět se jedná o čistě rodinné vinařství, kde si pan vinař hraje na alchymistu a zbytek rodiny pomáhá ve vinici. Ročně naplní 50-80 tisíc lahví. Ochutnali jsme tedy sedm vzorků a nahoubařili dohromady pět bedýnek.

Kufry nám pěkně cinkájí a navigace hlásí, že se domů dostaneme až v noci... Teď už nám tedy opravdu nezbývá, než zamávat Mosele a vyrazit domů.Les mer