Klosterneuburg - Vídeň - Wolfpassing

58 km
Převýšení 222 m

Dneska jsme šli na snídani brzy (7.30) do "bejkárny" (bakery). Bylo to vynikající, až jsem se přejedla. Hned po snídani jsme trochu zakufrovali - navigace nás vedla do kopce, i když jsme měli jet podél Dunaje. Rychle jsme odhalili tento šprým a vrátili se na správnou trasu.
Do Vídně jsme dojeli v pohodě. Oceňuji, jak mají zvládnuté cyklostezky. Elegantně nás provedly městem a bez problémů jsme se dostali do centra na náměstí ke katedrále Stephansdom. Bylo takové vedro, že jsme neměli sílu na větší prozkoumání centra Vídně a zůstali jsme zde. Povinný sacher dort a vídeňskou ice kávu jsme si dali ve stylové kavárně Aida, kde obsluha měla krásné barbínovské oblečky. Já si nedala sacher (sacher jsem ochutnala od Pavlíka), ale Mozart dort, který byl také vynikající. Navštívili jsme katedrálu a pak hned cukrárnu. Lepší meruňkovou jsem nejedla!
Po zmrzlině jsme pokračovali ven z města. Nebyla nálada ani na Prater, který jsme jen minuli. Vedro bylo nesnesitelné.
Fascinovalo mě, jak pěkně mají vyřešené cyklostezky. Bez větších obtíží jsme opustili město.
Asi 15 km od centra bylo přírodní koupání v městečku Gerasdorf bei Wein, jezero se jmenovalo Badeteich. Bylo přes 30°, tak jsme neváhali jít se osvěžit. Koupaliště bylo dražší než včera, ale bylo nám to jedno.
Koupání parádní, nazvala bych ho syslí koupaliště, protože mezi koupálisty na dekách pobíhali syslové. Fakt. Normálně běhali nebojácně mezi námi, dali se krmit a vypadalo to, že je to baví. Pavlíček se bál, že ho zatáhnou do nory nebo aspoň že mu ukradnou mobil. Nic z toho se nestalo.
Stánek s občerstvením provozovali nějací Balkánci, měli pleskavicu a čevabčiči. Já si dala langoše, ale musela jsem je poučit, že se jí i s kečupem. Oni mají jen s česnekem nebo pak s debrecínkou = debrecen (debrecínka byl můj nekvalifikovaný překlad, ve skutečnosti to znamená smetana). To jsem u nikoho neviděla, všichni jedli jen s česnekem. Ohledně kečupu si ťukali na čelo a ptali se, co jsme za národ, odhadovali nás na Maďary :-)
Z koupání jsme vyjížděli kolem 16.30 a čekalo nás zhruba 30 km po rovině.
V ubytku jsme neměli večeři, tak jsme se stavili po cestě v Bille v městečku Wolkersdorf im Wienviertel.
Na ubytko jsme dorazili v 19.00. Ve Wolkersdorfu jsme objevili samoobslužný stánek s vínem, který jsme nakonec využili. V Bille jsme si totiž koupili jen 2 láhve vína, ale ukázalo se, že to nestačí. Pavlíček pak dojel do stánku pro třetí 😀Leia mais