Dolní Chabry - Malčany

59 km (navíc PJ 3 km)
Převýšení 461 m
Vstávali jsme kolem 7.30, nasnídali se, dobalili a v 9.00 vyrazili směr centrum Prahy. Skupinové foto nám pořídil Adámek, Zuzka se snažila ujet aLes mer
59 km (navíc PJ 3 km)
Převýšení 461 m
Vstávali jsme kolem 7.30, nasnídali se, dobalili a v 9.00 vyrazili směr centrum Prahy. Skupinové foto nám pořídil Adámek, Zuzka se snažila ujet a nefotit se, ale nakonec se nechala přesvědčit. Cesta Prahou se nám moc nelíbila, vzali jsme to kolem školy, přes AAA do Bohnic, kolem botanické zahrady, Letnou, do centra a povinné foto na Staromáku. Pak jsme se napojili na náplavku a už jeli v pohodě poloprázdnou cyklostezkou. Zastavili jsme až po 23km v bistru na pivko Zbraslavská koza, někdo si dal párek v rohlíku, Milča si koupila cyklistické brýle (od Petříka k narozeninám). Byla docela zima, vypadalo to i na déšť.
Museli jsme jet po velké silnici do Davle, protože jinudy by to bylo do kopce a hlavně nejezdil přívoz. V Davli jsme obědvali U Bendů, posezení nám zpestřili dělníci s bagrem. Hned za Davlí jsme museli znovu zastavit, protože tam byla vyhlášená točená zmrzlina, nejlepší byl a máslová sušenka.
Asi bylo kontaminované pivo Braník 10°, protože postupně měli střevní potíže Zuzka, Milča a nakonec i Petr. Další zastávku jsme si udělali v Buši v restauraci Svatojánská rotunda (pivo, prosseco, černý čaj).
Do cíle jsme dorazili v 18.30. Statek Malčany je koňský statek, má ho napůl ve vlastnictví Vašek Vydra, kterého jsme viděli, jak přivezl koně a honil se s nimi po dvorku. K večeři jsme měli pizzu z mrazáku, byla nad očekávání dost dobrá. Já s Pavlíkem jsme vyrazili ještě na vyhlídku, bylo to do děsného kopce po lesní cestě, ale stálo to za to.
Poseděli jsme asi do půlnoci a šli spát.Les mer
58 km
Převýšení 770 m
Na snídani jsme si objednali Rohlík, protože ve statku nedávali snídaně a nebyl tu krám. Měla jsem plán, že zavzpomínám na mladá léta a ke snídani si dám nanůčka. Ale plán mi zhatila Barunka, která nám přes Rohlík připravila překvapení - přijel meloun, rum a čokobombóny. Nebyla to špatná snídaně, i když rumu zbylo dost 😀.
Začali jsme z ostra do kopců a v tom vedru to byl očistec, dneska má být 30°.
První zastávku jsme udělali záhy po 10 km v hospodě U Ládi v Prostřední Lhotě. Láďa měl sice ještě zavřeno, ale byl hodný a obsloužil nás, i nechal dobít Zuzce baterku. Překvapil ho další návštěvník, který Láďovi jenom přinesl psí hovno do koše. Láďa to dlouho rozdýchával.
Oběd jsme dali v Nalžovicích v penzionu u Vondráčků.
Následovaly Sedlčany, kde jsme měli v plánu cukrárnu. Na náměstí byly hned dvě, samozřejmě jsme vyzkoušeli obě. Zmrzlina vynikající. Pobavil nás místní občan, který se osvěžoval v kašně a podlkouzly mu nohy. Hezkou chvíli se hrabal z kašny ven. Pak jsme zjistili, že byl úplně na moll.
Ze Sedlčan jsme opět stoupali, stoupání nemělo konce a vedro bylo stále nesnesitelnější. Naštěstí jsme potkali koupací rybník, tak jsme do něj všichni skočili. Bylo to báječné.
Petr objevil výhodnou zkratku, že si ušetříme 31 výškových metrů. Bohužel, a také bohudík, ji Pavlíček, Vojta a já minul, tak jsme jeli původní trasu. Byla to nádherná cyklostezka klikatící se po hřebeni mezi loukami, lesíky a polemi a s krásnými výhledy do okolí. Ostatní jeli zkratkou, která byla také pěkná. Setkali jsme se úplně dokonale na vteřinu na rozcestí, aniž bychom to plánovali. Všichni jsme se těšili do Prčice do hospody. To jsme ještě netušili, že v Prčicích chcípl pes, žádná hospoda tam nebyla. Problém byl se Zuzky baterkou, která nutně potřebovala nabít. Vyřešili jsme to tak, že v Červené Lhotě jsme požádali místní lidi-domorodce o trochu elektřiny k dobití baterky. Naštěstí dobří lidé ještě žijí.
Už nám chybělo jen pár km do cíle, když se objevila hospoda, která nebyla nikde zveřejněna, bylo to ve Střezimíři. Pavlíček ji hned zadal do mapy.cz, aby byla příště k nalezení. Do cíle dorazili poslední v 19.00.
Dali jsme si večeři, pár piv, víno, aperol a na závěr panáčka (jen skalní sourozenci a já) a šli spát (kolem půlnoci). Zítra má pršet, tak nemusíme pospíchat a vyrazíme později.Les mer
60 km
Převýšení 506 m
Ztratil se mi původní zápis z trasy, doplňuji zkrácený záznam.
Dnešní den propršelo. Rozdělili jsme se do dvou družstev A a B.
Áčko (Milan, Vojta, Pavel a já) jsme jeli původní trasu. Béčko (Zuzka, Milča a Petr) jeli vlakem. Petr by se oddělil, i kdyby nepršeno, protože se dneska vracel domů, nemá dost dovolené.
Cestou jsme se schovávali pod přístřešky nebo do hospod, abychom přečkali největší průtrže mračen.
V Táboře jsem měla menší nehodu - sjely mi ruce z řídítek, pak i nohy, ležela jsem na řídítkách a štangli jsem měla mezi nohama. Kolo smykovalo a já brzdila podrážkama o asfalt. Jen s podivem, že jsem se nevysekala. Při tomto vystoupení jsme ztratila tachometr. Později jsem se vrátila ho hledat, ale bez úspěchu.
Pavlíček mi koupil nový bezdrátový, ale nepodařilo se nám ho rozběhnout, chvíli fungoval a chvíli ne. Později jsme ho reklamovali.Les mer
55 km
Převýšení 637 m
Dneska jsme chtěli vyrazit v 8.30 na snídani do centra J.Hradce, ale já s Pavlíkem zaspali. Ostatní vyrazili včas a díky nám snídali hodně dlouho. Já se konečně dočkala vysněné snídaně - 3 kopečky zmrzliny!
První zastávku jsme měli na Peršlaku, kde jsme si dali pití a někdo polévku.
V Nové Bystřici jsme se zastavili jen v krámě, koupili jsme baterie a Milanovi kartáček na zuby. Zuzce ho totiž někdo ukradl z hygienické taštičky :-).
Obědvali jsme v Albeři v restauraci v přírodě Bobas. Jídlo bylo výborné (svíčková, borůvky knedlík, polévka zelnice a horké maliny).
Ve Slavonicích jsme natrefili na vynikající jadranskou zmrzlinu. Postupně jsem si dala 5 kopecků 😮.
Ubytování máme ve Václavově v penzionu Pohádková chaloupka. Je to docela velký statek. K večeři jsme si opekli buřtíky na ohni, které jsme si objednali u paní domácí.Les mer
78 km
Převýšení 584 m
Snídani jsme měli připravenou na 8.30 - míchaná vajíčka a pro mě jogurt.
Dneska nás čekala nejdelší etapa a navíc ve velkém vedru, mělo být přes 30°.
Vyrazili jsme něco po půl desáté. Trasa vedla podél hranice s Rakouskem pěknou krajinou, ale bylo málo stínu. První hospodu jsme natrefili až těsně před hranicemi v kempu Velo. Když jsme tam dorazili, kiosek byl zavřený a měl otevřít až ve 13.00. Naštěstí slečně z recepce se nás zželelo a šla otevřít. Poseděli jsme, vypili nějaké pivo, birela, nanůčka, pohoupalu jsme se na houpačce, dobili baterku a jeli dál. Přejeli jsme hranice. Za hranicemi jsme nepotkali živáčka, ani člověka ani auto. Asi v této zemědělské krajině v poledne nikdo není venku. Začaly se objevovat vinice, což ocenili hlavně účastníci zájezdu, kteří milují víno.
Cesta neměla být tak náročná na stoupání jako včera, ale zdálo se nám, že jedeme pořád do kopce, navíc jsme jeli skoro pořád proti větru.
Toužebně jsme očekávali městečko s hospodou. Bohužel se stále nedařilo, tak jsme vzali s povděkem Spar s kavárnou v Langau s českou obsluhou. Oběd jsme měli v bufetové stylu, ale víno jsme si neodpustili. Dalším naším postupovým cílem byl Retz, kde jsme se občerstvili v restauraci na náměstí, obsluha byla zase česká.
Do cíle nám zbývalo asi 20 km. Bylo nesnesitelné vedro, byli jsme všichni vaření, Zuzka na tom byla nejhůř. Naštěstí to zvládla dobře, do ubytka jsme dorazili těsně před 20h. Dali jsme rychlou sprchu a šli na večeři.
Obsluha byla milá, ale nebyli moc zařízení na cizince, jídelní lístek byl jen v němčině, tak jsme trochu trnuli, co jsme si objednali. Dopadlo to dobře, všichni si pochutnali.
Zítra má být ještě tepleji, chceme tedy vyrazit co nejdřív a po cestě se vykoupat.Les mer
64 km
Převýšení 85 m
Snídani jsme měli v ceně ubytování, což bylo milé překvapení. Byla už od 7h a to nám vyhovovalo, protože dneska má být nejteplejší den, tak abychom měli čas na více přestávek. Legrační bylo, že obsluha (mimochodem někteří taky Češi) se sedmou nepočítala, tak se stalo, že nám zapomněli dát zeleninu.
Dnešní etapa vedla zpočátku mezi poli kolem železnice s malým množstvím stínu. To bylo kruté, i když jsme měli minimální stoupání. Žně byly v plném proudu, tak se stalo, že jsme se téměř střetli s pracujícím kombajnem, který na nás nafoukal kdeco.
Celkem brzy jsme byli všichni vaření. Dost foukal protivítr, mimořádně nám to nevadilo, protože nás to alespoň částečně ochlazovalo.
První zastávku jsme měli v Breitenwaida v hospůdce na růžku, kde jsme si dali jen pití.
Další zastávka byla ve Stockerau na koupališti. Zde jsme strávili přes 3h. Zákonem schválnosti zrovna zalezlo slunce za mraky, dokonce vypadalo, že sprchne, ale nic z toho nebylo. Koupálko bylo super, hlavně divoká řeka a zábavný hříbek.
Osvěženi a odpočati jsme dojeli v pohodě zbylých 20 km do cíle. To už byla pěkná cyklostezka hodná předměstí Vídně.
Celkem rychle jsme se promotali městem k ubytku. Vysprchovali jsme se, hodili do gala (v rámci možností) a šli do blízké italské restaurace na večeři.Les mer
58 km
Převýšení 222 m
Dneska jsme šli na snídani brzy (7.30) do "bejkárny" (bakery). Bylo to vynikající, až jsem se přejedla. Hned po snídani jsme trochu zakufrovali - navigace nás vedla do kopce, i když jsme měli jet podél Dunaje. Rychle jsme odhalili tento šprým a vrátili se na správnou trasu.
Do Vídně jsme dojeli v pohodě. Oceňuji, jak mají zvládnuté cyklostezky. Elegantně nás provedly městem a bez problémů jsme se dostali do centra na náměstí ke katedrále Stephansdom. Bylo takové vedro, že jsme neměli sílu na větší prozkoumání centra Vídně a zůstali jsme zde. Povinný sacher dort a vídeňskou ice kávu jsme si dali ve stylové kavárně Aida, kde obsluha měla krásné barbínovské oblečky. Já si nedala sacher (sacher jsem ochutnala od Pavlíka), ale Mozart dort, který byl také vynikající. Navštívili jsme katedrálu a pak hned cukrárnu. Lepší meruňkovou jsem nejedla!
Po zmrzlině jsme pokračovali ven z města. Nebyla nálada ani na Prater, který jsme jen minuli. Vedro bylo nesnesitelné.
Fascinovalo mě, jak pěkně mají vyřešené cyklostezky. Bez větších obtíží jsme opustili město.
Asi 15 km od centra bylo přírodní koupání v městečku Gerasdorf bei Wein, jezero se jmenovalo Badeteich. Bylo přes 30°, tak jsme neváhali jít se osvěžit. Koupaliště bylo dražší než včera, ale bylo nám to jedno.
Koupání parádní, nazvala bych ho syslí koupaliště, protože mezi koupálisty na dekách pobíhali syslové. Fakt. Normálně běhali nebojácně mezi námi, dali se krmit a vypadalo to, že je to baví. Pavlíček se bál, že ho zatáhnou do nory nebo aspoň že mu ukradnou mobil. Nic z toho se nestalo.
Stánek s občerstvením provozovali nějací Balkánci, měli pleskavicu a čevabčiči. Já si dala langoše, ale musela jsem je poučit, že se jí i s kečupem. Oni mají jen s česnekem nebo pak s debrecínkou = debrecen (debrecínka byl můj nekvalifikovaný překlad, ve skutečnosti to znamená smetana). To jsem u nikoho neviděla, všichni jedli jen s česnekem. Ohledně kečupu si ťukali na čelo a ptali se, co jsme za národ, odhadovali nás na Maďary :-)
Z koupání jsme vyjížděli kolem 16.30 a čekalo nás zhruba 30 km po rovině.
V ubytku jsme neměli večeři, tak jsme se stavili po cestě v Bille v městečku Wolkersdorf im Wienviertel.
Na ubytko jsme dorazili v 19.00. Ve Wolkersdorfu jsme objevili samoobslužný stánek s vínem, který jsme nakonec využili. V Bille jsme si totiž koupili jen 2 láhve vína, ale ukázalo se, že to nestačí. Pavlíček pak dojel do stánku pro třetí 😀Les mer
42 km
Převýšení 151 m
Dneska jsme měli snídani koupenou v Bille z předešlého dne. V klidu jsme se nasnídali a v cca 9.30 sedli na kola. Měli jsme před sebou krátkou etapu s minimálním převýšením. Vedro přetrvávalo.
Hned po startu v následující vesnici musel Pavlíček zastavit v krámku a koupit si pití. Krámek byl v moderním stylu - bez obsluhy, samé bio produkty a produkty tzv. bez obalu.
Další kratší zastávku jsme si udělali v Ladensdorfu v takové retro hospůdce, kde nebylo retro jen vybavení, ale i obsluha. Když jsme se zastavili před hospodou, vyběhla paní, jestli budeme chtít jíst. Viditelně si oddychla, když jsme řekli, že chceme jen nápoje. Uvnitř v lokálu bylo zajímavé, že místňáci nepili pivo, ale víno, jako bychom byli ve Francii.
Já a Zuzka jsme si objednaly klasicky Weisser spritzer, byl nezvykle maličký, zato dost silný. Zuzka ho nazvala "špričíček" nebo "špricíček". Když jsme vyšli ven, Zuzka se musela dost soustředit, co dělá. Milča ji poradila, že má obejít kolo z druhé strany. Zuzka vykonala povel, přičemž si sama sobě nahlas napovídala: "obejít".
Zanedlouho jsme byli v Mistelbachu, kde jsme opět navštívili koupaliště. Koupili jsme si lístky na 4h.
Musím říct, že tak často jsem loni na koupáku nebyla za celou sezónu.
Bylo to menší koupaliště, ale pro nás ideální. Oblíbili jsme si maxi skluzavku, poloviční veselý hříbek, masážní trysky a samozřejmě kiosek. Nezklamali, měli langoše a ani se nedivili, když jsem chtěla kečup.
Po koupáku nás čekalo už jen 20 km, což jsme překonali velice rychle. Cestou Vojtu píchla vosa do čela, narazila mu přímo do větracího otvoru helmy. Ránu jsme hned namazali gelem po bodnutí hmyzem a ani mu to nenateklo, ale bolelo. Byl statečný, jen se maminky zeptal, co s tím bude dělat. Milča pohotově odpověděla, že mu to namaže :-).
V průběhu cesty v dáli hřmělo a vypadalo to, že zmokneme. Měli jsme štěstí, že pršet začalo až když jsme později seděli na večeři pod střechou.
Po cestě jsme se snažili najít nějakého místního vinaře, ale bez úspěchu. Proto jsme s Pavlíkem nepohrdli kousíček od ubytka bistrem a krámkem (v jednom) a dali si víno ještě předtím, než jsme se šli ubytovat. Víno na mě bylo moc suché, ale Pavlíkovi chutnalo. Měli i kopečkovou zmrzlinu, tu jsem si vyhlídla na zítřejší snídani.
Dnešní večer byl poslední v Rakousku, dali jsme si pořádnou večeři a dobré víno i spritzer. Obsluha byla kupodivu zase česká. Servírka byla z Břeclavi, prý se tam zítra potkáme 😀.Les mer
32 km + 5 km v Praze
Převýšení 145 m
Dneska jsme nemuseli spěchat, vlak z Břeclavi nám jel až večer.
Na snídani jsme si zašli do bistra 100 m od hotelu, protože tam prodávali kopečkovou zmrzlinu. Ostatní si přikoupili snídani v hotelu.
Paní prodavačka se usmívala, když mi vydávala v 8.30 ráno 3 kopečky do velkého kornoutku.
Hranice s Českem byly kousek, předtím jsme se chtěli rozloučit s Rakouskem špričíčkem a tak jsme hledali hospodu. V první vesnici se nám zdálo moc brzy na alkoholický nápoj, což se později ukázalo, že nebylo dobře.
Vyhlídli jsme si městečko Reintal, které bylo těsně u hranic, ale bohužel neměli otevřenou hospodu. Zašli jsme tedy do krámu a jak jsme tam tak lelkovali, našla jsem v mapě, že ve vedlejší vesnici Bernhardsthal jsou 2 hospody. Bylo to celkem po trase, tak jsme tam jeli. Byla to pěkná restaurace u rybníka. Nebrali karty (ostatně jako ve většině hospod v Rakousku), tak jsme museli trochu počítat, abychom tam nemuseli zůstat mýt nádobí. Vyšlo to, zbyly nám 2 eura 😀, Kmondům víc. Důležité bylo, že špričíčky byly!
Měli jsme čas, tak jsme si ještě hodinu poleželi na lehátkách a pak teprve vyrazili do cíle.
V Břeclavi jsme chvíli hledali vhodnou hospodu. Dali jsme na doporučení policisty a šli do Park restaurant. Pavlíček po třetí decince vína začal zkoumat, jak nám jede vlak. K jeho i našemu překvapení zjistil, že spoj byl zrušen. Pavlík duchapřítomně zavolal na infolinku Českých drah a jemně donutil paní, aby nám našla náhradní spoj pro nás a 6 kol.
Paní byla hodná a šikovná, podařilo se jí najít spoj s jedním přestupem přes Brno. Měli jsme se hlásit vždy u průvodčího, který nás usadil.
Když jsme oslovili průvodčího, poslal nás za Ibalginem a ukázal na růžový vlak - pěkně vlaku říkají :-)
Ještě jeden malý zádrhel jsme měli - zapomněli jsme klíče. Naštěstí jsme měli náhradí u sousedů.
Na Hlavním nádraží jsme skočili do metra a popovezli se do Ládví.
Celý týden nám počasí přálo, pršelo jen jeden den. O to větší překvapení bylo, když jsme vylezli z metra a začalo pršet. Než jsme dojeli těch 5 km do Chaber, byli jsme dost mokří.
Kmondové a Milča s Vojtou nahodili kola na auto a hurá domů do Roudnice.
Dovolená se vydařila, počasí bylo krásné, nebyl žádný úraz ani defekt na kolech.
Celkem jsme ujeli 510 km a nastoupali 3561 m.Les mer